Collateral

Klíčem k filmu je vztah Maxe a Vincenta, v němž se střetávají zcela odlišné pohledy na svět. Přes svůj okázalý nadhled a cynismus je Vincent životem zklamaný nihilista, který útěchu nalézá ve velkohubých kecech, jež ho ale každému vnímavějšímu člověku prozrazují jako smutného losera, který (a ne Max) již dávno rezignoval na snahu riskovat a něco se svým životem podniknout a jehož řeči o bezvýznamnosti lidské existence jsou nikoli nezaujatým komentářem, ale hlubokou lítostí. Vincentova profesionální kariéra je pak logickým projevem psychického stavu (I do this for a living). Maxova relativní spokojenost v životě a schopnost jednat pramení naopak z neochoty si podobné existenciální otázky připouštět – jeho pozdější činy jsou motivovány jednak touhou dokázat Vincentovi, že nemá pravdu, jednak přáním neskončit jako on, a jednak (což se moc nezmiňuje) ho za jeho nesnesitelné žvásty nasrat. Rozdíly mezi Maxem a Vincentem Mann zprostředkovává velice jemně, nestydí se nás při našem hodnocení postav svádět na scestí a hrát si s našimi prvními dojmy – např. Vincentově charakterizaci Maxe coby „muže činu, ne slov“ se nejprve vysmějeme, později ji ale musíme uznat jako pravdivou (což nejlépe ilustruje úžasná scéna s vlkem: Vincent o životě jen mluví, Max mu činem vzdá hold). Konec nemůže překvapit, protože žít si zaslouží jen ten, kdo má k životu úctu. A navíc, jak pregnantně sdělí reklamní leták, life is too short for long names. (03.09.2010)

"Chlápek vleze v L.A. do metra a zemře. Myslíš, že si toho někdo všimne?" Neboj Tome, já si všimnul. Výborný thriller, kterému k dokonalosti chybí opravdové minimum. Přestřelka na diskotéce je chuťovka. Javier Bardem i na malém prostoru dokázal jakým vynikajícím a přesvědčivým "monstrem" umí být. Michael Mann si opět vyhrál s digitální kamerou a dokázal že mě ještě nikdy žádným filmem nezklamal. 85% (10.03.2014)

,,život je krátkej, nikdy nevíš kdy skončí" - ta věta zní jinak, když vám ji řekne kamarád u piva a jinak, když vozíte nájemnýho vraha, se kterým máte dost pochybný a hlavně jednostranný vztah. ve filmu fungují vytříbené dialogy, herecké výkony hlavních postav, hudba i režie. co nefunguje? to pro mě není až tak podstatné, protože v mé mysli klady převládají. stále se něco dělo a nemuseli téci potoky krve (a když tekli, tak pro potěchu akčního oka). je fakt, že ten film je jinej..... (04.08.2005)

Nedoporučuji číst dál, pokud jste film neviděli. Mistrná ukázka toho, jak do jedné noci a jednoho města zhustit psychologicky komplexní thriller s uvěřitelným vývojem postav a vztahů mezi nimi. Dějové linie se i díky zapojení prvku náhody prolínají tak, že to působí přirozeně, ne jako naplnění předem dané šablony. Díky postupnému dávkování informací jsou před námi neustále otázky, na něž chceme znát odpovědi. Každá postava slouží vyprávění a každý střih má své opodstatnění, podobně jako není nadbytečná žádný pohled a pohyb mechanicky jednajícího Vincenta (v automatičnosti, s jakou sahá po nábojníku poté, co byl vážně zraněn, je cosi až robotického). Motorem vyprávění je vedle postupně plněné mise (jejíž dokončení je v zájmu jedné, ale rozhodně není v zájmu druhé z hlavních postav) a paralelně probíhajícího policejního vyšetřování především napjatý vztah Maxe a Vincenta, kteří k sobě mají blíže, než si připouštějí. Zatímco v Maxovi také dříme (městský) dravec, Vincent jedná stejně systematicky jako jeho taxikář. Max ovšem na rozdíl od svého šedovlasého zákazníka ještě nedokáže na narušení řádu a pořádku reagovat pohotovou improvizací – toho bude schopen až na konci noci, po absolvování životní lekce, kdy konečně projeví svou individualitu a coby žák se konečně postaví svému mistrovi (v dřívější scéně s Felixem pouze napodobuje Vincenta, nevystupuje sám za sebe). Neboť právě auto ovládá stejně zručně jako Vincent automatické pistole, nepřekvapí, že jako zbraně použije právě svého vozu. Výborně šlapající vyprávění neznamená, že by byl odfláknutý vizuál a atmosféra, tedy Mannovy trademarky. Díky točení s HD kamerou (cca 90% filmu) a v reálných lokacích mohli filmaři využít hloubky a ostrosti záběrů k vystihnutí autentické atmosféry města. Nekašírovanost obrazu ale Mann nevyužívá výhradně k veristickému efektu, v některých scénách (například v té s vlkem) slouží dojem vizuální přirozenost k vydestilování maxima poezie obsažené v nočním Los Angeles. 80% Zajímavé komentáře: Gemini, emo, Magneto, milka, Indy, Bobek15 (19.08.2005)

No, na Cruisa som si v tejto roli nezvykol, ani keď som film videl druhýkrát, no herecky bol fajn a seklo mu to. Každopádne je ale film bravúrne natočený a určite nepatrí ku klasickým thrillerom s obohranou zápletkou, tu naopak je skvele predetailovaná. Dej je akoby priamo 'in medias res' a prakticky som nenašiel nudného miesta, ktorým by film začal zaváňať prúserom. Dôležité a dobre odvedené je prekvapivo psychologické vykreslenie postáv, a Foxx sa skvelo chopil hodenej rukavice. 95%. (08.03.2006)