Reklama

Reklama

Ve stokách pod pařížskou operou žije od narození znetvořený zahořklý muž známý pouze jako „Fantom“. Zamiluje se do neznámé sboristky Christine, soukromě ji vyučuje a zároveň terorizuje zbytek operního domu a požaduje, aby Christine dostávala hlavní role. Vše se ještě zhorší, když se sopranistka znovu setká se svým známým z dětství Raoulem a oba se do sebe zamilují. Fantom se rozhodne ji unést a uvěznit u sebe, ve svých tajemných kobkách. Raoul je nyní jediný, kdo Fantoma může zastavit a zachránit svou lásku… (Česká televize)

(více)

Videa (2)

Trailer 2

Recenze (413)

Avalon820 

všechny recenze uživatele

Schumacherův Fantom opery je určitě nejzdařilejší filmovou adaptací stejnojmenného Webberova muzikálu a to musím ocenit. Lehká zkratkovitost z toho citelná je, popravdě řečeno to ale po sto padesátém zhlédnutí, kdy už člověk zná všechny písničky i pozpátku, nijak zásadně dojem nekazí. Ostatně hudba je hlavním tahounem tohoto filmu a jen díky ní celý snímek navzdory téměř dvouapůlhodinové délce uteče skutečně rychle. Hudební klip v polovině taky nevypnete, délka na tom nic nezmění. A co na tom, že Gerard Butler spíš řve než zpívá? Já nejsem učitel hudby a zas TAK moc mi to uši netrhá. Obsah v tomto případě tedy hrdě kráčí před formou, avšak ani ta nijak zvlášť (vyjma zmíněného Butlera) nekulhá. Think of Me, The Music of the Night, Masquerade, Angel of Music... Pro mě to jsou už skoro hymny. ()

zdepapepa 

všechny recenze uživatele

Viděno po boku o tři roky mladšího Sweeneyho Todda, což ale nehraje moc roli, jelikož totok je adaptace slavné divadelní show. To tu koneckonců je zárukou kvality, sem tam nabouchané vizuály se tu a tam střídají už s naprostým kýčem a zbytečnou dekorací, takže je to jak na houpačce, jediná záruka kvality zůstává původní hudba, která je zmáknutá na výbornou. Kde Sweeney ztrácel po hudební stránce, tady Fantom nabírá extra bodíky, ovšem kde Sweeney získává body navíc za fantasmagorický ideál londýna a stylizaci do šílené podoby, tam Fantomovi ztrácí dech a vypadá jako kdyby ho ohlodal zub času. Ovšem stačí, když člověk v průběhu All I Ask of You nebo Music of the Night nebo Point of No Return nebo čehokoliv jiného zavře oči a hned je jasné, kdože to má skutečně navrch. ()

Reklama

Niktorius 

všechny recenze uživatele

A tak skvěle to začíná! Fajnová režie, luxusní výprava, dynamická kamera a hlavně tahák večera - FANTASTICKÁ Webberova hudba. Jenže hořké procitnutí z prvotního okouzlení příjde asi po třiceti minutách, což je vzhledem k tomu, že od té doby zbývá ještě dalších 110 minut, sakramentský průser. Hudba je samozřejmě pořád užasná a vzbuzuje silné emoce, jenže zbytek zpočátku luxusně vypadajícího pozlátka se taví a odtéká do kanálu. Vizuál se propadne do kýče, cit pro choreografii si bere dovolenou a do kytek míří i celá Schumacherova režie. Je mi líto, ale ten film je až na pár světlých výjimek nudný brak. Raději si poslechněte soundtrack a obrazy si přehrávejte jen ve své fantazii - určitě budou nápaditější a krásnější, než ty filmové. ()

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Joel Schumacher natočil poctu muzikálové verzi slavného románu Gastona Lerouxe (1911). A je to tak fajn. Jeho vnímání teatrálnosti se naprosto ideálně snoubí právě s touhle látkou. Ten román, který na počátku 20. století nejprve vycházel v novinách pokračování, se stal typickým žánrovým zástupcem a oblíbili si ho celé generace. Filmových přepisů vzniklo nejméně 25 po celém světě, takže se jeden jediný film věnovaný muzikálu Andrew Lloyd Webbera určitě na scéně neztratí. Fakt si radši dám tenhle film, než nějakou českou divadelní produkci. ()

Mi Nü-Chai 

všechny recenze uživatele

Paříž roku 1919. Černobílé poškrábané záběry starého, už zjevně doslouživšího, divadla. Exteriér ošoupaný, interiér jakbysmet. Probíhá zde dražba. Licitátor hovoří o obrovském lustru, který má nyní být dražen, rozsvítí jej...najednou se okolí začíná měnit, obraz se pomalu kolorizuje, rozezní hudba kamera prolétá nad čalouněnými sedadly a blíží se k jevišti, kde právě probíhá zkouška na večerní představení...už pár minut po začátku mne Fantom Opery uvedl do stavu silného vytržení, (nejen) tato scéna je zpracována brilantně, práce kamery je jednoduše famózní a hudba, se kterou jsem až do této chvíle neměla tu čest, je kouzelná. Ano, kamera a hudba jsou zde hlavními pozitivy, těsném závěsu následovány výpravou a kostýmy. Roztomilý kýč vládne všude, kam se jen člověk podívá a to je dobré. Interiéry, oděvy i masky hýří barvami, ani doupě Fantoma se nevyhne jasným barvám a rozhodně si nemyslím, že by to bylo ke škodě věci. Exteriéry jsou na tom už trochu hůře, taková budova divadla a přilehlé okolí svoji modelovitost při pohledu zdálky nezapře, ale menší prostory (hřbitov, střecha divadla) jsou celkem zdařilé. Film si také hezky poradil s tím, že je točen v angličtině, ale odehrává se ve Francii a jedna z postav je italského původu - angličtina s příslušným přízvukem a pár slovíček z cizího jazyka odvede dobrou službu. Jak bych asi při využití tohoto nápadu v seriosnějším filmu omdlela hrůzou, do atmosféry Fantoma Opery to zapadlo více než dobře. Miranda Richardson (madame Giry) hovoří s francouzským přízvukem opravdu kouzelně a Minnie Driver se coby rozmazlená operní diva Carlotta vzteká jako rozená Italka. Nejen tyto dvě herečky jsou ve svých rolích přesné, kvalitní je až na jednu (leč VELMI podstatnou) výjimku celé obsazení, zvláště Christine. Emmy Rossum je perfektní, křehká jemná bytost s vpravdě andělským hlasem, sladké stvoření. Patrick Wilson (Raoul de Chagny) jí skvěle sekunduje, jak v hereckém tak pěveckém projevu. I vedlejší postavy příběhu tam skvěle zapadají...až na tu zmiňovanou výjimku. Ano, je to ON, samotný velký Fantom v celé své ubohosti. Gerard Butler je naprosto OTŘESNÝ. Vůbec by mi nevadilo, že má znetvořenu jen malou část tváře, jen by asi člověka nemělo po jejím odstranění napadnout, že mohli ušetřit pár gramů latexu, i bez něj by vypadal dost strašně. To by nebylo zas tak zlé, naneštěstí zjevu odpovídá i samotné hraní. Na slovo charisma se dá v jeho případě s klidným srdcem zapomenout, má ho asi tolik jako okousaný rohlík. Démoničnosti, uhrančivosti a dalších vlastností správného Fantoma v něm taktéž není ani co by se za okousaný nehet vešlo. A to "nejlepší" nakonec - jestli něco neumí, tak zpívat, většinou jen řve a nadto vlastní dost nehezké zabarvení hlasu. Kdyby Christine učil zpívat skutečně on, našla by uplatnění leda tak v podřadné punkové kapele okresního formátu, rozhodně ne v pařížské Opeře. Škoda přeškoda, že si zrovna s obsazením této postavy nedal pan režisér víc práce. Á propos, režisér...režie je vedle pana Butlera druhým velkým negativem snímku. Občas jsem měla dojem, že J. Schumacher ani v nejmenším netuší, co si se scénou počít a dopouští se chyb účastníka nedokončeného kursu režie. Obě tyto negativa jsou sice dosti podstatná, ale zmíněná pozitiva (kamera, hudba, kostýmy, výprava, zbytek herců) je celkovém dojmu značně překonávají a tak mohu s čistým svědomím dát čtyři hvězdy. P.S. děkuji drahé přítelkyni O., která mne na tento film, jenž se mi měsíc válel bez povšimnutí na polici, svým nadšeným popisem jeho kladů, nezištně upozornila. () (méně) (více)

Galerie (125)

Zajímavosti (36)

  • Natáčení závěrečné scény trvalo celý týden. (imro)
  • Roku 1907 bylo v pařížské opeře Garnier nalezeno v zazděné podzemní místnosti tělo muže se zlatým prstenem a znetvořenou lebkou. (Asmodin)

Související novinky

John Travolta je žena!

John Travolta je žena!

10.09.2006

Tak to tedy alespoň bude v připravovaném remaku muzikálu Hairspray, kde ztvární postavu Edny Turnblad, jejíž dcera Tracy (začínající Nikki Blonsky) se zaplete do rasových nepokojů v Baltimore… (více)

Reklama

Reklama