Rumový deník

Kdyby existoval subžánr alkoholických filmů, režijní debut Bruce Robinsona Withnail & já by mohl být uváděn jako typický zástupce. Kultovní britská komedie o dvojici kamarádů, kteří dělají vše pro to, aby nevystřízlivěli, bývá charakterizována adjektivy jako „drsná“ a „dekadentní“. Na Robinsonův čtvrtý film tyto příměry při nejlepší vůli vztáhnout nelze. Alespoň ne za střízliva. ___Thompson pochopitelně trošku zdramatizoval, čeho byl tehdy v Karibiku skutečně svědkem. Právě pozorování je činností, kterou jeho filmové alter ego tráví nejvíce času. Jeho snaha moc se nezaplést a zachovat si odstup, generuje většinu konfliktů opovážlivě nedramatické podívané. Kemp nejdříve poznává nové prostředí, následně se jej snaží pochopit, aby v závěru pochopil, že stejně nepochopí. Jediná od začátku rozvíjená zápletka, související s osobou podezřelého podnikatele Sandersona, namísto dramatického rozuzlení vyzní do prázdna. Uspokojivější není ani vedlejší milostná linie, připsaná zřejmě kvůli možnosti vpašovat do filmu několik záběrů Amber Heard. ___ Struktura filmu má nejblíže v názvu obsaženému deníku, v němž rovněž není pravidlem, aby na sebe jednotlivé zápisky navazovaly. Namísto uceleného příběhu sledujeme řadu různé obskurních příhod, z nichž většina souvisí s alkoholem, některé s drogami a v té nejbizarnější účinkuje černá magie, kohout a žába. Protagonista okolní dění pozoruje, ale příliš do něj nezasahuje, spíše se nechává vést ostatními, výraznějšími postavami. Nekoherentní vyprávění se tvůrci poněkud zoufale snaží zachránit závěrečným textovým vysvětlením, podle nějž náleží Kempovu karibskému popíjení iniciační povaha, tudíž by bylo troufalé očekávat lépe prokresleného hrdinu s jasným cílem a motivací. Kemp teprve hledá cestu, po níž se bude dále v životě ubírat. ___ Závěrečné sdělení zároveň zpětně osvětluje, že byl film zamýšlen jako pocta Thompsonovi. Není divu – ze všech postav pouze Kemp projeví pro situaci Portoričanů určité pochopení a namísto toho, aby velkého bílého muže poslechl, staví se vůči němu do opozice. Odmítnutím cynického kolonialistického přístupu v období soumraku kolonialismu dává najevo svou prozíravost. Soudobý politický kontext filmu není zcela lhostejný, ale stejně jako většina ostatních motivů zůstává pouze naznačen a nerozpracován. ___ Odbíhání od již tak nejasně vymezené hlavní dějové linie je příčinou dvou stěžejních nedostatků, kvůli nimž si Rumový deník nelze prostě jen tak užít, nestálého tempa a nekoherentní atmosféry. Ospravedlněním obojího by mohla být snaha tvůrců napodobit Thompsonův „gonzo“ styl. Síla každého nového emočního prožitku rozbíjí ucelenější strukturu a znemožňuje práci s dopředu daným konceptem. Dění v Portoriku je s přihlédnutím ke Kempově dobrodružné povaze neodhadnutelné, proto lze filmu co chvíli přisoudit jinou žánrovou nálepku. Pestrost žánrů se projevuje také na nestejnorodosti vizuální stránky. Pohlednicové záběry krajiny kontrastují s detailem Kempových krví podlitých očí nebo s brutálním zápasem kohoutů. Film je chvíli jednoduše líbivý, následně nepříjemně autentický. ___ Dramaticky rozdrobený film bez jasného žánru a uspokojivého vyústění rozhodně není velkým diváckým lákadlem. Rumový deník nikam nesměřuje, postrádá hlavní téma a o nic zásadního v něm nejde. Třebaže může jít o přesné vystižení toho, jak Karibik na Thompsona v 60. letech působil, za kvalitní film bych se tuto snůšku dojmů zdráhal označit. 55% Zajímavé komentáře: movie, jojinecko, Zeebonk, Dreadd (30.09.2013) (méně) (více)