The Rum Diary
Rumový denník
Režie:
Bruce RobinsonScénář:
Bruce RobinsonKamera:
Dariusz WolskiHudba:
Christopher YoungHrají:
Johnny Depp, Aaron Eckhart, Richard Jenkins, Amber Heard, Michael Rispoli, Giovanni Ribisi, Marshall Bell, Amaury Nolasco, Bill Smitrovich, Enzo Cilenti (více)VOD (5)
Obsahy(2)
Jeden díl novinařiny, tři díly rumu. Americký novinář Hunter S. Thompson (1937–2005) byl významnou postavou kontrakultury šedesátých let a představitelem tzv. gonzo žurnalismu, vyznačujícího se extrémně subjektivním pohledem na zobrazované události. Dvě z jeho autobiografických knih se staly předmětem filmového zpracování a u obou byl iniciátorem a hlavním představitelem novinářův blízký přítel Johnny Depp. V režii Terryho Gilliama vznikl snímek Strach a hnus v Las Vegas (1998), účtující s hnutím hippies, protesty proti vietnamské válce a všeobecným psychedelickým šílením šedesátých let, v němž s Deppem hrál Benicio Del Toro. S dvanáctiletým odstupem byl pak zfilmován jeho Rumový deník (2010), líčící zážitky svérázného novináře, který v roce 1960 nastupuje do krachujícího deníku v portorickém San Juanu. Většinu času tráví v alkoholovém či jiném opojení a snaží se psát o potenciální korupci amerických financí, jež na ostrov začínají proudit. Barvotisková krása turistické destinace se tu střetává s bídou místních obyvatel, kteří Američany nemají rádi, ač k nim v podstatě sami patří. Film režíroval anglický herec Bruce Robinson (*1946), který se uvedl jako režisér pozoruhodným autobiografickým příběhem dvou nezaměstnaných herců Withnail a já (1986) a psychothrillerem o stíhání sériového vraha Jennifer 8 (1992). Deppovou hereckou partnerkou ve snímku je Amber Heardová, která pak byla dva roky jeho manželkou (rozvedli se v lednu 2017). (Česká televize)
(více)Videa (6)
Recenze (408)
Rumový deník je moje velmi oblíbená kniha a Thompson velmi oblíbený spisovatel, nicméně se zde nebudu opájet tím, co všechno bylo špatně a o kolik je kniha lepší. Ten pravý problém je pro mě v tom, že já osobně si z knihy kromě třeskuté zábavy a politicko-sociální kritiky (kteréžto jsou jakžtakž přítomny) vzal především generační výpověď, a to ne ve smyslu dekády, ale věku hlavního hrdiny. A to je ten problém s věkem Deppa, protože tahle linka byla pochopitelně zcela vypuštěna. Navíc Johnny je poslední dobou kulantně řečeno nemastný neslaný a své herectví okrouhal na série úšklebků a zhuleneckého civění, které by sice zde mohly být na místě, ale stejně už poněkud otravují. Ribisi si film krade pro sebe, přičemž i ostatní typy byly vybrány excelentně. ()
Nikde se tu nepíše to nejdůležitější. Předlohu napsal Hunter S. Thompson, kterej měl na triku Strach a hnus v Las Vegas. Ano, ten Strach a hnus v Las Vegas, kterej se odehrával asi 10 let po tomhle a v jehož filmový verzi hrál taky Johny Depp. Jenže Depp je teď o 15 let starší a ne o 10 let mladší jak by měl. Takže skoro padesátiletej chlap hraje novinářskýho bažanta v Portoriku - wtf 1. WTF 2 s velkými písmeny je ale žánrová rozkolísanost tohohle filmu. V jedný chvíli pozorujete žhavou romantickou scénu, pak se tam najednou vyjeví vtipy jak z Četníků ze Saint Tropez - ale nefalšovaný, po chvíli CGI meskalinová halucinace. Tento film je klišovitý v jednotlivostech a chaotický jako celek což je přesně ta blbá kombinace k nekoukání. ()
Taková polokomedie, ze které ta nasáklost rumem skutečně srší. Velká pochvala patří filmovým architektům, kteří vybrali skutečně dokonalé lokace, další pochvala kostymérům, kteří se postarali o dokonalé a stylové retro. Ústřední duo se tak mile posouvá dějem a když už čekáte, že přijde vyvrcholení, přijdou titulky. Nicméně není to jedno? ()
Taková pohodová oddechovka, kterou drží nad hladinou průměru perfektní super pijan Johnny Depp. Se svými kamarády vesele popíjí po domácku vyrobený lih, kapou si drogy do očí a mají se fajn. Jakýsi potenciál ve vzduchu poletoval, leč naplněn ani zdaleka nebyl. Vtipných momentů skutečně není mnoho. Naopak mi přišlo, že té otravné romantiky je více než by bylo zdrávo. Uvědomoval si to asi i pan režisér, a tak ji v jendnom okamžiku utnul Adolfovým proslovem, což byl právě ten jeden z mála vtipných momentů. Když se nad filmem zpětně zamýšlím asi tady nevykouzlím více než 2*. ()
Kdyby existoval subžánr alkoholických filmů, režijní debut Bruce Robinsona Withnail & já by mohl být uváděn jako typický zástupce. Kultovní britská komedie o dvojici kamarádů, kteří dělají vše pro to, aby nevystřízlivěli, bývá charakterizována adjektivy jako „drsná“ a „dekadentní“. Na Robinsonův čtvrtý film tyto příměry při nejlepší vůli vztáhnout nelze. Alespoň ne za střízliva. ___Thompson pochopitelně trošku zdramatizoval, čeho byl tehdy v Karibiku skutečně svědkem. Právě pozorování je činností, kterou jeho filmové alter ego tráví nejvíce času. Jeho snaha moc se nezaplést a zachovat si odstup, generuje většinu konfliktů opovážlivě nedramatické podívané. Kemp nejdříve poznává nové prostředí, následně se jej snaží pochopit, aby v závěru pochopil, že stejně nepochopí. Jediná od začátku rozvíjená zápletka, související s osobou podezřelého podnikatele Sandersona, namísto dramatického rozuzlení vyzní do prázdna. Uspokojivější není ani vedlejší milostná linie, připsaná zřejmě kvůli možnosti vpašovat do filmu několik záběrů Amber Heard. ___ Struktura filmu má nejblíže v názvu obsaženému deníku, v němž rovněž není pravidlem, aby na sebe jednotlivé zápisky navazovaly. Namísto uceleného příběhu sledujeme řadu různé obskurních příhod, z nichž většina souvisí s alkoholem, některé s drogami a v té nejbizarnější účinkuje černá magie, kohout a žába. Protagonista okolní dění pozoruje, ale příliš do něj nezasahuje, spíše se nechává vést ostatními, výraznějšími postavami. Nekoherentní vyprávění se tvůrci poněkud zoufale snaží zachránit závěrečným textovým vysvětlením, podle nějž náleží Kempovu karibskému popíjení iniciační povaha, tudíž by bylo troufalé očekávat lépe prokresleného hrdinu s jasným cílem a motivací. Kemp teprve hledá cestu, po níž se bude dále v životě ubírat. ___ Závěrečné sdělení zároveň zpětně osvětluje, že byl film zamýšlen jako pocta Thompsonovi. Není divu – ze všech postav pouze Kemp projeví pro situaci Portoričanů určité pochopení a namísto toho, aby velkého bílého muže poslechl, staví se vůči němu do opozice. Odmítnutím cynického kolonialistického přístupu v období soumraku kolonialismu dává najevo svou prozíravost. Soudobý politický kontext filmu není zcela lhostejný, ale stejně jako většina ostatních motivů zůstává pouze naznačen a nerozpracován. ___ Odbíhání od již tak nejasně vymezené hlavní dějové linie je příčinou dvou stěžejních nedostatků, kvůli nimž si Rumový deník nelze prostě jen tak užít, nestálého tempa a nekoherentní atmosféry. Ospravedlněním obojího by mohla být snaha tvůrců napodobit Thompsonův „gonzo“ styl. Síla každého nového emočního prožitku rozbíjí ucelenější strukturu a znemožňuje práci s dopředu daným konceptem. Dění v Portoriku je s přihlédnutím ke Kempově dobrodružné povaze neodhadnutelné, proto lze filmu co chvíli přisoudit jinou žánrovou nálepku. Pestrost žánrů se projevuje také na nestejnorodosti vizuální stránky. Pohlednicové záběry krajiny kontrastují s detailem Kempových krví podlitých očí nebo s brutálním zápasem kohoutů. Film je chvíli jednoduše líbivý, následně nepříjemně autentický. ___ Dramaticky rozdrobený film bez jasného žánru a uspokojivého vyústění rozhodně není velkým diváckým lákadlem. Rumový deník nikam nesměřuje, postrádá hlavní téma a o nic zásadního v něm nejde. Třebaže může jít o přesné vystižení toho, jak Karibik na Thompsona v 60. letech působil, za kvalitní film bych se tuto snůšku dojmů zdráhal označit. 55% Zajímavé komentáře: movie, jojinecko, Zeebonk, Dreadd () (méně) (více)
Reklama