Macbeth

Shakespear je neskutecnej loser. Jeho dila maji v podstate jeden spolecny element - nudu. Kdykoliv jsem Shakea cetl (to se stalo nastesti jen jednou) umiral jsem nudou, kdykoliv sem na nem byl v divadle (to se bohuzel stalo uz 2x), umiral jsem nudou a kdykoliv jsem videl nejakou filmovou adaptaci (coz se stalo asi 4x), umiral jsem nudou. U filmu nastesti existuji i jiste zachytne body, ktere to muzou tak nejak podrzet, hudba, herci, lokace, coz se tady do jiste miry delo, coz ale nemeni vubec nic na tom, ze jsem u toho stale umiral nudou a nezachranil to ani Roman Polanski, muj TOP5 director, ktery ma nepopiratelne kvality, ale prave s nudou se i on sam cas od casu potyka skrze celou svoji filmografii. Co na Macbethovi ocenuji, ze to melo koule, nebalo se to brutality a Roman si to po brutalni vrazde sve zeny spravne daval. Dost skoda, ze tuhle smrtelnou naladu nevyuzil v nejakem poradnem hororu, takhle potencialne velmi nadejnou formu vyplytval na naprosto zbytecnem a predem ztracenem projektu. 4/10 (14.03.2008)

Druhá verze Macbetha a opět pekelná nuda. Polanski se sice snažil, takže oproti Wellesově verzi je tu pěkná krajinka, něco málo krvavých scén, nahoty a opravdu vynikající finální souboj. Jenže ten příběh je prostě řídký - Macbeth ponoukán věštbou a manželkou zabije krále a stává se tyranem; navíc to nemá nic společného s historií. Nikdo známý nehraje, jen díky jménu jsem v Bankovi objevil vousatého a vlasatého Doyla z Profesionálů. A zatřetí postavy začnou na začátku žvanit a melou a melou a melou celou stopáž naprosto nezajímavé, nudné, prázdné řeči, přičemž Polanski to žvanění natáhl oproti Wellesovi na hrůzostrašné dvě hodiny dvacet. Tam kde podobně utahaného Julia Caesara z roku 1970 zachraňoval příběh a herecké výkony, tady není nic, jediná zajímavá scéna. Díky kladům ze začátku a tomu že nechci být úplný barbar dávám 1*, ale jinak další nesledovatelný Shakespeare. (10.01.2023)

Snaha po zobrazení hrůz (ňapř. v Kmotrovi nebo v A Clockwork Orange se v sedmdesátých letech nezastavuje ani před zfilmováním tohoto dnes už klasického dramatického díla ze 17.století od Williama Shakespeara. Režisér Polanski v tomto svém filmu v níž si šlechtic Macbeth nečestným a nekontrolovatelným způsobem (touhou po moci) zajistí skotský trůn ale nakonec se i o sám stane obětí vlastních intrik, plně respektuje původní předlohu. Jeho zájem je spíše soustředěn na činy a konání jednotlivých historických postav. Navíc klade například větší důraz na neobvyklý projev-pozornost spíše budících jednotlivých scén, než na odvíjení vnitřního dramatu. Některé pasáže ve filmů jsou opravdu hodně drsné a krvavé a se svým až naturalistickým podáním se spíše podobají než dramatu scénám z hororů. Film tenkrát s velikým nadšením přijali ve Velké Británii, naopak v USA se objevil až dva roky po násilné smrti manželky Romana Polanského, Sharon Tateové, tam ho však kritika dokonale ztrhala. (26.10.2006)

Tak tohle me docela dost zklamalo, od Polanskiho bych cekal vic. Je sice fajn, ze se ve filmu nesetri krvi a brutalitou, bohuzel takovejhle zajimavejch scen tu je jen par. Jinak vetsinu casu clovek cumi na dramaticky se tvarici herce a posloucha nudny tlachani, kterymu jsem navic misty ani nerozumel a ztracel se v deji, hlavne v postavach. Navic se tu toho deje na 140 minut fakt zoufale malo, takze film hodne silne nudi. No a pak tu je dost debilni zaver, kdy souboj vypada jak groteska a vestba s matkou je desna volovina. Aspon, ze ty herci hrajou docela solidne. Skoda, ze tu neni skoro zadna hudba, ta by to mozna ozivila, takle jen slabsi 3*. (23.02.2008)

Polanski ma milo prekvapilo. Zatiaľ čo filmy, ktoré som od neho videl doteraz, za veľa nestáli, tento bol iný. Vysokoatmosferický, miestami epický, miestami surový (v tom najpozitívnejšom zmysle slova) a s bravúrnou akciou, hlavne záverečný súboj v brnení bol asi najvieryhodnejší, aký som v historickom filme videl. Človek sa síce musí prebyť ťažkými Shakespearovými dialógmi a monológmi, ktoré sú tu ale o niečo prijateľnejšie ako v o 23 rokov staršom predchodcovi s Wellesom v hl. úlohe. A práve s týmto predchodcom vyznievajú moje najväčšie porovnania. V obsadení hl. postavy Welles vyhráva na celej čiare. Pre obyčajného diváka bude vyznievať novšie spracovanie určite prijateľnejšie, už len z toho titulu, že ide o film, s množstvom exteriérových scén, nie iba o sfilmovanú divadelnú hru v štúdiu. (23.03.2016)