Macbeth

Shakespear je neskutecnej loser. Jeho dila maji v podstate jeden spolecny element - nudu. Kdykoliv jsem Shakea cetl (to se stalo nastesti jen jednou) umiral jsem nudou, kdykoliv sem na nem byl v divadle (to se bohuzel stalo uz 2x), umiral jsem nudou a kdykoliv jsem videl nejakou filmovou adaptaci (coz se stalo asi 4x), umiral jsem nudou. U filmu nastesti existuji i jiste zachytne body, ktere to muzou tak nejak podrzet, hudba, herci, lokace, coz se tady do jiste miry delo, coz ale nemeni vubec nic na tom, ze jsem u toho stale umiral nudou a nezachranil to ani Roman Polanski, muj TOP5 director, ktery ma nepopiratelne kvality, ale prave s nudou se i on sam cas od casu potyka skrze celou svoji filmografii. Co na Macbethovi ocenuji, ze to melo koule, nebalo se to brutality a Roman si to po brutalni vrazde sve zeny spravne daval. Dost skoda, ze tuhle smrtelnou naladu nevyuzil v nejakem poradnem hororu, takhle potencialne velmi nadejnou formu vyplytval na naprosto zbytecnem a predem ztracenem projektu. 4/10 (14.03.2008)

Druhá verze Macbetha a opět pekelná nuda. Polanski se sice snažil, takže oproti Wellesově verzi je tu pěkná krajinka, něco málo krvavých scén, nahoty a opravdu vynikající finální souboj. Jenže ten příběh je prostě řídký - Macbeth ponoukán věštbou a manželkou zabije krále a stává se tyranem; navíc to nemá nic společného s historií. Nikdo známý nehraje, jen díky jménu jsem v Bankovi objevil vousatého a vlasatého Doyla z Profesionálů. A zatřetí postavy začnou na začátku žvanit a melou a melou a melou celou stopáž naprosto nezajímavé, nudné, prázdné řeči, přičemž Polanski to žvanění natáhl oproti Wellesovi na hrůzostrašné dvě hodiny dvacet. Tam kde podobně utahaného Julia Caesara z roku 1970 zachraňoval příběh a herecké výkony, tady není nic, jediná zajímavá scéna. Díky kladům ze začátku a tomu že nechci být úplný barbar dávám 1*, ale jinak další nesledovatelný Shakespeare. (10.01.2023)

Snaha po zobrazení hrůz (ňapř. v Kmotrovi nebo v A Clockwork Orange se v sedmdesátých letech nezastavuje ani před zfilmováním tohoto dnes už klasického dramatického díla ze 17.století od Williama Shakespeara. Režisér Polanski v tomto svém filmu v níž si šlechtic Macbeth nečestným a nekontrolovatelným způsobem (touhou po moci) zajistí skotský trůn ale nakonec se i o sám stane obětí vlastních intrik, plně respektuje původní předlohu. Jeho zájem je spíše soustředěn na činy a konání jednotlivých historických postav. Navíc klade například větší důraz na neobvyklý projev-pozornost spíše budících jednotlivých scén, než na odvíjení vnitřního dramatu. Některé pasáže ve filmů jsou opravdu hodně drsné a krvavé a se svým až naturalistickým podáním se spíše podobají než dramatu scénám z hororů. Film tenkrát s velikým nadšením přijali ve Velké Británii, naopak v USA se objevil až dva roky po násilné smrti manželky Romana Polanského, Sharon Tateové, tam ho však kritika dokonale ztrhala. (26.10.2006)

Bohužel je mé hodnocení ovlivněno tím, že jsem film viděla v originále s českými titulky. Jsem sice velký odpůrce dabingu, ale zrovna u Shakespeara by asi byl vhodnějsí. Když se člověk soustředí na čtení veršů, uniká mu děj a naopak. Jinak mi jde hlavně o ty verše, je li filmová podoba krvavá či nikoli je pro mne druhotné. Mám li srovnat s Branaghovým Hamletem nebo s Radfordovým Kupcem Benátským, je to zcela nesrovnatelné. (17.06.2008)

Ještěže to bylo tak brutální, jinak bych asi umřel nudou a v některých pasáží se zadní projekcí vojsk asi i smíchem. Fascinoval mě jeden rozhovor dvou lidí na koni. Byl zpracován formou střihů mezi těmito dvěma lidmi, jeden z nich byl normálně venku na hřebci, druhý ale byl ve studiu, za ním byla zeď a tak trochu nadskakoval, aby vzbudil dojem, že je na koni a někdo mu foukal trochu do vlasů. To bylo skoro Woodovské, Romčo. Je to ale skvělý a promyšlený příběh, což ale není zásluha snímku, nechápu, proč musí mít všechny nebo většina filmů podle literárních klasik minimálně dvě hodiny z úcty k dílu i přesto, že na takovou dobu nemají často co nabídnout. (19.04.2008)