Bridget Jonesová - S rozumem v koncích

Scénář: Andrew Davies, Helen Fielding, Richard Curtis, Adam Brooks .. Vstoupit znovu do ženské postavy překypující několika nadbytečnými kily byl pro Renée rozhodně risk. Děj filmu už se neopírá o skvělou knižní předlohu Helen Fielding a tak k pobavení slouží jen fantazie týmu scénáristů. Z Bridget je v podstatě hloupá husa, která i za daných okolností absolutně neví co chtít od života. Příběh se tak tříští na několik epizod, které jsou nerovnoměrně protkány ucházejícím humorem. Oproti původnímu snímku sestup o několik schůdku níže - ve všech aspektech - ke stále ucházejícímu komediálnímu průměru. (29.04.2006)

Narozdíl od jedničky, kde byla Bridget roztomile oplácaná a sympaticky prdlá osoba, se kterou se dalo i ztotožnit, ve dvojce z ní udělali jen neuvěřitelně tlustou a trapnou hysterku, se kterou byste nechtěli mít společného vůbec nic. Škoda, že se tvůrci nedrželi víc původní knížky, u které jsem smíchy až slzela, ve filmu moc míst k slzení není. (05.09.2006)

Opäť príklad pokračovania, ktoré nikdy nemalo vzniknúť. Kým jednotka je veľmi vydarenou, svižnou, trochu uletenou romantickou komédiou s tou správnou mierou irónie a nadhľadu, dvojka ju už len imituje a zúfalo sa snaží pomocou podobných ingrediencií vyvolať rovnaký výsledok. Ale to bohužiaľ nie je vôbec jednoduché, pokiaľ má k dispozícii scenár, ktorý je tak nekompaktný a zmätený. Je to len znôška situácií, ktoré ešte niekedy pripomínajú šmrnc jedničky, ale väčšina je už pritiahnutá za vlasy, stráca ten nadhľad a zachádza k trápnosti (thajské väzenie, konečné udobrenie...). No a potom je tu tradičný problém pokračovaní - kopírovanie toho, čo fungovalo v origináli dúfajúc v rovnaký efekt, ktoré sa samozrejme nedostaví (bitka Firth vs. Grant - bola by to najhoršia scéna z celého filmu nebyť pesničky od The Darkness na pozadí). Ďalším problémom je znema na poste režiséra. Beeban Kidron sa síce snaží navodzovať atmosféru a ľahkosť jednotky, ale aj jej sa to darí len niekedy a nepodarilo sa jej nedostatky scenára vykompenzovať. Ešte šťastie, že herci ostali skoro takí kúzelní ako predtým. Aj keď postava Bridget sa opať vinou scenára dosť zmenila zo sympatického blázonka na priblblú nánu, Renée robí, čo môže a chvalabohu sa jej to aj darí. Hugh Grant je rovnako pekne slizský a spoľahlivý Colin Firth tiež skvelo "civilný". Súhrnne sklamanie a priemer jak remeň. 5/10 (19.11.2005)

Druhá Bridget Jones je neuvěřitelné zklamání, zakořeněné už v samotných postavách, které mají sice stejná jména a tváře, ale jinak se změnily úplně ve všem. Především z Bridget, poněkud praštěné, ale sympatické dívčiny z prvního dílu, se najednou stala neuvěřitelně blbá a vymaštěná ****, která provádí monstrózní kraviny od první do poslední minuty a zřejmě mezi prvním a druhým dílem poztrácela někde všechnu svou inteligenci a selský rozum, kterými minule tak kouzelně konkurovala Markově vzdělanosti. Ten film klopýtá kupředu přes jednu krkolomnou a nevydařenou situaci ke druhé, chybí nějaká výraznější spojovací linie a veškerá elegance je fuč. Těžko říci, co je horší... zda odfláklé postavy, za vlasy přitažené situace, Bridgetina imbecilita, nesourodý příběh, dementní konec nebo naprostá ztráta jakékoliv atmosféry. Ve filmu není jediný moment, který by se vyrovnal vtipem, romantikou i nadhledem těm nejhorším z prvního dílu (a ty nejlepší z druhého jsou většinou okopírované od tam). Těžko říci, zda se prostě Curtis nedokázal odpoutat od podle všeho dost mizerné literární předlohy, nebo to nová režisérka nezvládla... Ale když v závěru místo romantického překvapení přijde jen další trapná scéna, není se o čem bavit. Druhá Bridget Jones je naprosto zbytečné pokračování vynikajícího filmu, jehož existenci odmítám brát na vědomí. Pro mě příběh Bridget skončil onoho zimního podvečera, kdy ji polonahou ve sněhové chumelenici Mark Darcy na londýnské ulici přikryl kabátem... (28.10.2004)

Jsou filmy, které člověka prostě jen nebaví a pak jsou filmy, kde člověka sere každičká sekunda a tohle utrpení mu připadá dlouhé, jako celý věk vesmíru. Na druhý díl této ukrutné píčoviny s nejhnusnější a nejotravnější píčou v hlavní roli, která kdy brázdila filmová plátna bych se nikdy dobrovolně nepodíval. Bohužel jsem se z mladistvé nerozvážnosti zúčastnil filmové výzvy, kde mi zlomyslná, do té doby jsem si myslel, že kamaráda, vymyslela jeden z úkolů nazvaný právě "film, na který bych se nikdy dobrovolně nepodíval". Vedle pokračování píčoviny pro mentálně narušené puberťáky Divergence, bylo právě putování této tlusté svině jedinou volbou. Romantické komedie bytostně nenávidím a počet těch povedených, bych spočítal s rezervou na prstech svých krásných rukou. Tento pokus o komedii byl krajně nezdařený především co se týče naprosto dementního a nudného děje a ke všemu byla do hlavní role obsazena totální píča, který byla naprostým ztělesněním oblíbeného křížovkářského oříšku - zbytečný obal kolem vaginy na 4 (žena). Znáte ten pocit, kdy potkáte člověka, na kterém vás sere úplně všechno? Sere vás, jak vypadá, jak se chová, jak se tváří, jeho otravná gesta, zvyky, odporná vlezlost, absence humoru i jeho samotná existence. Já tento pocit neznal, dokud jedna jakási emancipovaná píča (Helen Fielding) nepřivedla k životu nejotravnější píču, jakou si svět dovede představit. Další píče tuhle píču potom přenesly na filmová plátna, kde nebylo možné najít osobu s více vysírajícím ksichtem, než má chuděra a nešťastnice Renée Zellweger, aby mohly tlusté, hnusné a blbé krávy (raději zdůrazňuji, že do této skupiny nepatří krásné štíhlé blondýnky a ostatní mé oblíbenkyně) u televizí hledat útěchu v tom, že po světě stále chodí někdo, kdo je ještě žalostnější případ než ony a přesto je magnetem na více než obstojné muže. Tohle prostě není dobré ani jako vtip. Postavy jsou napsané tak, že jejich chování a vystupování naprosto nedává smysl a je v totální rozporu se vším, čeho jsem si tam venku, kde to nazýváme realitou, za svůj život všiml. Tohle je prostě výplod nemocné a nikým nechtěné píče a najdou se v tom snad jen podobně nešťastné případ. A teď si představte, že máte s takovou píčou strávit v jedné uzavřené místnosti 108 minut a musíte se na sebe stále dívat. Připadal jsem si, jako by ze mě byla po celou stopáž za plného vědomí stahována kůže, někdo se mi rákosem drbal pod nehty a análně mě obtěžovala tlupa negrů. Asi po 25 minutách jsem to už nevydržel a rozhodl si utrpení zkrátit. S veškerým sebezapřením a využitím všech zbytků sil jsem film dosledoval dvojnásobnou rychlostí, což utrpení nerozmělnilo, jen hu udělalo kratším a díky tomu ostatně stále chodím mezi živými. Totální dno kinematografie, které se svojí debilitou blíží snad i té pseudo vztahové poradně toho nechutného plešatého buzeranta na Barrandově. (06.02.2020)