Hranice života

Trochu jsem se obával, že to bude jeden z těch filmů, který si postupně buduje podmanivou, tísnivou, napínavou, mrazivou (doplňte si další přívlastky dle libosti) atmosféru, aby ji na konci ztratil jako mávnutím kouzelného proutku. A přesně toho jsem se dočkal. S tím rozdílem, že Stay divákovi nabídne také vymakanou formu (kamera, střih) a navíc atraktivní hereckou trojici. Pointu jsem nepobral (což by až zas taková tragédie nebyla), ale Hranice života ve mně ani nevyvolává potřebu dále vyvíjet úsilí na její pochopení, či vytvořit si vlastní/"správnou" interpretaci příběhu (o to jsem se snažil po celou dobu sledování a dost pochybuju, že mě něco v budoucnu osvítí, abych Stay dokázal pochopit; další projekce mě už neláká). Dal bych třeba i slabší 4*, ale jelikož je takových filmů natočena spousta, zůstanu u lepšího průměru. (30.10.2010)

Perfektní atmosféra plná paranoie, strachu, tajemna a zmatků podpořená skvělým soundtrackem. Dávám prakticky neutrální hodnocení, protože i když mě film pohltil a nedovolil mi po celou stopáž vydechnout, čekal jsem, že mi vyvrcholení na mostě poskytne alespoň nějaké odpovědi, ale jak to tak bývá u podobných filmů, stal se pravý opak. Ústřední linii jsem pochopil po svém a možná nesprávně, vedlejší (Henryho otec) pak téměř vůbec. Vizuální stránka plná kamerových hrátek však stačí v mém hodnocení takhle vysoko, přestože závěr moje nadšení trochu zchladil. (24.04.2006)

Natočiť surealistický film sa musí sakra vedieť. Psychedelické scény dobré, dej celkom napínavý a spočiatku dobre zauzlovaný. Stále čakáte, ako to vlastne je a kto je v skutočnosti ten blázon. Neviete, čo je realita a čo halucinácie. Posledná tretina už ale začne trochu zaváňať nezmyslom a koniec to všetko bohužiaľ úplne zmetie. Veľká škoda. Jedná o najslabší kúsok, aký som od "majstra filmovej nálady" Marca Forstera zatiaľ videl. (04.01.2015)

Ha, tyhle surrealistické hříčky já můžu. Už jenom proto, že jsou většinou vizuálně mimořádně vynalézavé a zajímavé (třeba o střihové složce tohohle snímku by se dala napsat pěkná esej). Přirovnání k Lynchovi určitě sedí, už jenom proto, že je film (IMHO) interpretovatelný podle nimlich stejného klíče jako Davidovo Mulholland dr. To ale nezamená, že by ho Forster nějak vykrádal, rozhodně ne formou. Je sice fakt, že na Lynche v těchhle psycholgických mystifikacích ještě nemá (některým scénám chybí ta správná , "lynchovská" šťáva), ale kdo má, že... Atmosféra je příjemně mrazivá, narace čím dál zamotanější a realita se čím dál víc roztéká. Hodně mi taky pomohlo herecké obsazení, Ewan a Naomi patří k mým vůbec nejoblíbenějším hercům, a i když se nijak extrémně nevytáhli, rozhodně se nemají za co stydět. Nejvíc tu tedy vynikne Ryan Gosling, kterému Forster svěřil herecky nejvděčnější postavu, psychicky zničeného Henryho. Užil jsem si to a vůbec se nebudu bránit druhému chodu. 70% (17.06.2007)

No tedy - art neart, film, který si musím pustit 5 x za sebou abych se něčeho dobral není šálek mé kávy. Jistě, bylo to zajímavé, některé scény obzvlášť a hlavně hra s kamerou... ale spíše ta zabírající různé geometrické útvary jako okna, chodby, dveře.. jinými vychvalované prolínání obrazů např. skrze odraz v odlétajícím balónku se mi naopak nelíbilo... MekŘehoř hrál dobře, potěšila i nádherná Naomi (obzvláště v tom bílém Navy tričku USS Tarawa) ale prostě nevím... Po zajímavě se rozjíždějícím ději film jak vláček náhle vykolejí a pak už opravdu nevíte která kolej je která, nebo zda dokonce nejedete nohama vzhůru.. Zmatek, otázka na otázku. Snad to ještě jednou někdy dám, třeba budu v jiném intelektuálním rozpoložení. Každopádně pokud si chcete pustit oddechový thriller na sobotní večer, pusťte si raději třeba Počátek, pořád uděláte lépe a budete vědět na co koukáte. Tři obrazy. * * * (06.02.2015)