Hranice života

Perfektní atmosféra plná paranoie, strachu, tajemna a zmatků podpořená skvělým soundtrackem. Dávám prakticky neutrální hodnocení, protože i když mě film pohltil a nedovolil mi po celou stopáž vydechnout, čekal jsem, že mi vyvrcholení na mostě poskytne alespoň nějaké odpovědi, ale jak to tak bývá u podobných filmů, stal se pravý opak. Ústřední linii jsem pochopil po svém a možná nesprávně, vedlejší (Henryho otec) pak téměř vůbec. Vizuální stránka plná kamerových hrátek však stačí v mém hodnocení takhle vysoko, přestože závěr moje nadšení trochu zchladil. (24.04.2006)

No tedy - art neart, film, který si musím pustit 5 x za sebou abych se něčeho dobral není šálek mé kávy. Jistě, bylo to zajímavé, některé scény obzvlášť a hlavně hra s kamerou... ale spíše ta zabírající různé geometrické útvary jako okna, chodby, dveře.. jinými vychvalované prolínání obrazů např. skrze odraz v odlétajícím balónku se mi naopak nelíbilo... MekŘehoř hrál dobře, potěšila i nádherná Naomi (obzvláště v tom bílém Navy tričku USS Tarawa) ale prostě nevím... Po zajímavě se rozjíždějícím ději film jak vláček náhle vykolejí a pak už opravdu nevíte která kolej je která, nebo zda dokonce nejedete nohama vzhůru.. Zmatek, otázka na otázku. Snad to ještě jednou někdy dám, třeba budu v jiném intelektuálním rozpoložení. Každopádně pokud si chcete pustit oddechový thriller na sobotní večer, pusťte si raději třeba Počátek, pořád uděláte lépe a budete vědět na co koukáte. Tři obrazy. * * * (06.02.2015)

Červený pruh, bílý pruh, prostřih na hnědý pruh, zopakování červeného pruhu, zelený a oranžový pruh paralelně, šedé pruhy prokládané černými, návrat k bílému pruhu, růžový pruh pouštěný ve smyčce, zelený pruh pomalu přecházející v šedý pruh, tři různé odstíny modrých pruhů, spojení fialového pruhu s černým, oranžový pruh nabarvený na hnědo. Pointa? Žlutý pruh. Hranice života je hloupá past na libovolně chytrého diváka a ne, neštve mě, že jsem ji v širším smyslu nepochopil (to bych překvapil sám sebe i pana scénáristu), naopak mi přišlo škodolibě zábavné sledovat, jak tvůrcům neustále "uniká nit". Zajímavé komentáře: Adrian, k212, mm13, Andreiko, LuckyStar, Triple H (11.02.2008)

JE TO JEN HRA NA LYNCHE. Jen hra, ne snaha o to být jako Lynch, neboť film je koncipován na pevném piedestralu smeřujícím kupodivu i k pointě. To jen technicko-vizuálně-audiální prostředky kamery a střihu a promáknutý náznakový děj asociují něco extra intelektuálního. Stay je krásně učesaný psychedelický film, ne špinavý a prolezlý zlem, ne strašidelný ve smyslu - bojím se toho, co jsem já, co je uvnitř mě. Je to jen pozlátko, kterého se dlouho nebudete moc nabažit, lízátko, co vám ještě nějakou tu chvíli zanechá sladkou pachuť v hubě spolu s otázkami typu - proč se pořád opakují stejné věty, proč se opakují trochu pozměněné situace, proč nenosí ten člověk ponožky atd... Já jsem zklamána, čekala jsem daleko daleko víc, a i přesto si Stay ještě párkrát pustím. Proč? To abych znovu okusila chuť přístupnějšího a lidštějšího psychedelična, za které tímto Forsterovi děkuji! (04.04.2006)

(29%) Hranice živote je u mě na CSFD hodnocena hranicí 1 a 2*. Bohužel, volím tu nižší. Celé mi to nesedlo a nejsem si ani jistý, že jsem jej celé pochopil. V cca 40 minutě jsem si udělal pauzu a dal si asi půlhodinový šlofíček. Poté jsem pokračoval a nic se bohužel nezměnilo. Má to svojí skleslou atmosféru, která mě nebavila a i trochu deptala. Ale furt jsem svojí realitu vnímal racionálně než ti dva herci Ewan McGregor a Ryan Gosling. Jediný klad vidím v tom McGregorovi, který zahrál solidní výkon. Gosling mě zde nebavil a ani nikdo a nic dalšího. Pointu jsem pochopil asi tak napůl, ale celkově mi to přišlo jako ztráta času, nudil jsem se, šlo to celé mimo mě. Tečka. (24.11.2020)