Hranice života

Dokonale psychadelické, vizuálně lehce destruktivní a specificky ohromně zajímavé. Postupem děje jsem byla tímto mixem jakoby omámena a přestala vnímat jeho jistou slabost, co se týče samotného příběhu a jeho rozvíjení. Ten pro mě neměl žádné vrcholové, šokující či podobné momenty. Spíše jakoby lehce a snově plynul kupředu. Opojena tímto filmovým lsd jsem přestala vnímat fakty, jako, že nerozumím, co se vlastně děje a proč. Začal mě ovíjet svými představami a iluzemi a já se pod jejich vlivem začala rozplývat. Závěr byl perfektní tečkou za tímto rozpolceným filmem, který jsem, stejně jako jeho konec, ne zcela úplně pochopila. A právě to, se mi na některých, podobně laděných snímcích líbí. Ryan Gosling opět dokonalý a spolu s Ewanem skvěle zapadli do "schizoidní" dvojky:) (09.04.2011)

Námet je to pekný, efektne - elegantné strihy či krásny vizuál - vycibrené, no pri podobne ladenej téme mávam občas pocit, že sa s príbehom dali robiť omnoho väčšie zázraky, aj keď poctivé úmysly režiséra o interpretáciu doteraz málo prelúskaných psychických zákonitostí, sa určite cenia. Celkom nadpriemerná záležitosť s príjemnými hereckými výkonmi trojice Watts-McGregor-Gosling. (09.08.2010)

Kdesi na pomezí mezi něčím, ničím a čímkoli jiným se odehrálo cosi, co se pravděpodobně ani neodehrálo a přesto se o tom kdosi rozhodl natočit film. Kvůli mně to tedy dělat nemusel, protože se přitom zcela ponořil do světa depresí, ve kterém zábava nemá žádné místo a takové filmy mi žádných z mých psychiatrů nedoporučil. Ještěže jsou všichni mrtví a já mám na dobu jejich smrti neprůstřelnou alibu, kterou mi nikdo nepotvrdí, protože se nikdy nestala. (28.12.2014)

Perfektní atmosféra plná paranoie, strachu, tajemna a zmatků podpořená skvělým soundtrackem. Dávám prakticky neutrální hodnocení, protože i když mě film pohltil a nedovolil mi po celou stopáž vydechnout, čekal jsem, že mi vyvrcholení na mostě poskytne alespoň nějaké odpovědi, ale jak to tak bývá u podobných filmů, stal se pravý opak. Ústřední linii jsem pochopil po svém a možná nesprávně, vedlejší (Henryho otec) pak téměř vůbec. Vizuální stránka plná kamerových hrátek však stačí v mém hodnocení takhle vysoko, přestože závěr moje nadšení trochu zchladil. (24.04.2006)

Když koukáte na Lynche, tak ačkoli někdy nechápete, co chce tímhle a tamtím naznačit, tak aspoň víte, že tím chtěl něco říct a že to dělá sofistikovaně a elegantně. Tohle Foster postrádá. Snaží se, pravda, ale jeho vizuální hrátky jenom zastírají dějovou chudost. A proč se mi poprvé stalo, že McGregor vedle daleko méně zkušeného Goslinga vypadá jako béčkový herec? Asi mu došlo hned první natáčecí den, k čemu se upsal... PS: Nenechte se zmást tím, že vám někdo řekne, jak to bylo zmatené a umělecky podané. Neskáče se tady v čase a Foster vám nedělá do mozku díru. Spíš jako by vyprávěl sen. Ale všichni víme, že nejlepší sny jsou naše vlastní. (12.04.2006)