Slavíci v kleci

Co sráží hlavně tento snímek dolů, to je bezpochyby dosti prvoplánovitý a hlavně " chatrný scénář " . A ten konec....., všechno k němu směřovalo, ale ve skrytu duše jsem doufal, že scénárista se k němu neuchýlí a alespoň povedeným závěrem udělá důstojnou tečku za tímto snímkem. Bohužel se tak nestalo. Nejsem cynik, film mě umí strhnout a emoce mnou kolikrát cloumají, ale tento snímek do této kategorie rozhodně nepatří. Co naplat, že když se rozezní sborové zpívání, člověku běhá mráz po zádech a po herecké stránce člověk nemá nejmenší výtky, ale k většímu zážitku a tím pádem i lepšímu hodnocení, by to chtělo mnohem více zvratů. Škoda promarněné šance, potenciál tam rozhodně byl...... (12.08.2009)

Slavíci v kleci jsou skvělým hudebním filmem, v němž se všude vznáší noty, které brnkají na příjemně humornou strunu. Lehce vtipný podtón celého snímku v podstatě nedává prostor, aby se zde rozehrálo nějaké silné a působivé drama, jak by možná nejeden divák očekával. Slavící v kleci tak nejsou ani tolik dramatem, jako krásným hudebním filmem s výborným obsazením malých hošíků. Příběh se v podstatě ani příliš nepohne a většina děje je zaplněna melodiemi, krásnými hlasy a příjemným vtipem. (19.09.2012)

Možná trošku přísné hodnocení (je to tak 70%), ale je fakt, že s takhle slabým scénářem to jinak dopadnout nemohlo. Herecky ovšem velmi příjemné pokoukání s výbornou hudbou..... Jak píše Jhershaw - já taky nejsem cynik a brečím u filmů docela často (a rád :), ale filmy kterým se podaří mě tolik dojmout, jsou v jiné kategorii .... (09.05.2005)

Ano, musím souhlasit s tím, že tenhle snímek je variací na stokrát viděné téma a ve svém žánru nemá čím překvapit. Přesto k němu přistupuji trochu jinak než k jemu podobným. Hudební složku (sbor Les Petits Chanteurs de Saint-Marc, jehož dlouholetým členem byl i Jean-Baptiste Maunier alias Pierre Morhange) příběhu znám již několik let, ale snímek samotný se mi podařilo zhlédnout až teď. Jsem smutný z jeho neoriginality, jsem smutný z jeho jednoduchosti, ale ta hudba, ona je jak pohlazení po duši, žije vlastním životem, vytváří atmosféru a dává snímku duši. Bez ní by nebyl ani polovičatý... Jen zavřít oči a otevřít uši... (11.08.2009)

Průhledný děj? Vykalkulovanost filmu, která útočí na city diváka, aby z nich vymačkala slzu, a zakrývá tím svoji obyčejnost? Ale jděte!!! Slavíci v kleci jsou nádherným dojemným filmem, který kvete v malých nenápadných okamžicích, a činí tak naprosto sympatickým, nevyděračským způsobem. Během filmu jsem si říkal, že zde chybí ona silná scéna (scény), díky nimž se pěkný dojemný film stává samoúčelně citově vyděračským. Ona scéna se nakonec dostavila (vlaštovky), ale dle mého názoru je její síla v obrazové symbolice. Není to ta scéna divokého uslzeného loučení za doprovodu velkých slov, rozmáchlé hudby a červánků na obloze. Ovšem mou nejoblíbenější pasáží je učitelův pohled do očí jeho žáka, s vnitřním monologem o tom, co právě čte z jeho očí. Tato scéna mi připomněla nádherný okamžik s vlčákem Holanem ve Smrti krásných srnců a ta dlouho zadržovaná slza mi nakonec ukápla. (24.05.2006)