Slavíci v kleci

Ať si každý říká o průhledném, či snad mizerném scénáři co chce - tady by asi ani nebyla nějaká komplikovanost, nebo nečekané vyústění výhodou. Tyhle typy filmů mají prostě začít v bodu 1 a postupně se vyvíjet až do bodu 2, nic víc, nic míň - a tady se to povedlo. Kdo má alespoň minimální hudební sluch, pak nemůže být slepý poté, co poprvé uslyší andělský soprán Jean-Baptiste Mauniera. Od téhle chvíle prostě člověk ví, že ten film nemůže být špatný. Ano, filmovým hnidopichům a šťouralům může přijít divné, že z tlupy asociálních hovad udělá jeden šikovný vychovatel s hudebním talentem během chvíle profesionální pěvěcký sbor. Na druhou stranu ale časová osa zde není nikterak popisována,takže pokud člověk zvládne tuhle (podle mě jedinou) neshodu a nerovinu ve filmu, pak už musí být spokojený a dojatý. Neuděluji 5 *, jelikož bych místo 98 min chtěl takový film o 198 min.....minimálně !........................moje hodnocení = 8,5 z 10. (21.10.2018)

Clément Mathieu (Gérard Jugnot) dostáva miesto v internátnej chlapčenskej škole, ktorá je skôr niečo ako polepšovňa kde sú tí menej zvládnuteľní chlapci. Clément sa chce s chlapcami viac spriateliť a spraviť z nich chlapčenský spievajúci zbor. Či sa mu to podarilo tak to nechám na každého uvážení. V každom prípade neskôr vo filme deti spievajú naozaj nádherne a je to med na uši (či ako sa to hovorí hehe). Kratší, milý "filmík", ktorý ukazuje to, že niekedy rebelantské správanie je krikom o pomoc, ktorú niekomu niekto nevedel poskytnúť a s väčšinou pubertálnych detí sa dá pracovať. V tomto filme je nepochopiteľné správanie riaditeľa školy, ktorý sa správa stále inak a to pripisujem aj kratšej dĺžke tohto filmu, kedže nedokázal dobre rozvinúť osobnosť riaditeľa, ktorý mal byť tým zlým elementom. Koniec nie je veľmi podarený a čakal by som od neho niečo viac buď niečo dojímavé, alebo zaujímavejšie, ale čo sa dá robiť. Napriek nejakým výčitkám je to vskutku veľmi zaujímavý podnetný film, ktorý môže čo to napovedať o správaní detí a ako k nim lepšie pristupovať. Princíp zlého a dobrého musí byť vždy zachovaný (zlý dobrý policajt), aj v rodine by to tak malo fungovať. Toho zlého deti nenávidia, ale neskôr o pár rokov si ho oveľa viac vážia. (11.12.2015)

Už v půlce projekce mi bylo jasné, že Velký sál v Thermalu čekají nadšené ovace ve stoje. Sám jsem se jich ale neúčastnil já totiž ty do detailu vypočítané dojáky, v nichž zručná ruka režiséra zakryje prázdný scénář a obalamutí většinu diváků srdceryvným, megaklišovitým příběhem, prostě a jednoduše nemusím. Aspoň jeden překvapivý moment a méně hloupých nesmyslů (ředitel je chvíli pohodář chvíli svině...). Co naplat, že je hudba fajnová, až mi z ní dvakrát přeběhl mráz po zádech, když zbytek nudí trapnou prvoplánovostí. (11.07.2004)

Po shlédnutí Knoflíkové války jsem očekával průtrž pastelových kompozic a zuřivých útoků na branku s diváckými emocemi. Jenže tenhle chlapecký chorus řídí Barratier o mnoho snesitelněji, dokonce se mu během sázení libých not tam, kde se jim z hlediska obecného vkusu bude dařit nejlépe, podaří načrtnout i celkem zajímavé vztahy mezi postavami a velmi pěkný charakter "pana učitele" (pokud něco, pak Barratierovi filmy musí milovat učitelé, protože je ukazuje jako statečné a inspirativní lidi). Samozřejmě, narativní rámec je vybraný přesně tak, aby diváka schopného vyhodnocovat prudké manipulace vyhodil právě včas z docela příjemně nastolené atmosféry "internátní" části příběhu. A samozřejmě, film je doslova vysázený ve zlatě, které ale není tak otravné a otupující jako ideologický krasopis Knoflíkové války. Pokud se tu za něco agituje, tak je to dojemný příběh několika lidí, jehož jediným potenciálem je rozbouřit velký sál Termálu (a vzbudit trochu té pomíjivé a libé "buržoazní" selanky nad prospěvujícími hajzlíky). Ačkoli mi někdy podobné filmy doslova způsobují rudo před očima, Slavíci jsou celkem prostoduší a svým způsobem vlastně příjemně skromní. Následkem čehož jsem si je dokázal užít i s těmi několika úšklebky nad momenty, kdy se ze sympatických hošíků stávají režisérovi (a scenáristovi) kastráti. (14.04.2012)

Ať si říká kdo chce co chce sborové prostředí je prostě kouzelné. Sama chodím do sboru(nyní už do komorního) 14tým rokem a proto mám pro takovéto filmy neskutečnou slabost. Líbí se mi také ta myšlenka, že se odnikud vynořil nadaný skladatel a učitel s dobrým srdcem a převrátil naruby jednu ušmudlanou francouzskou školu pro "nepřizpůsobivé děti". Nejen nádherná hudba - tímto velmi děkuji Brunovi Cloulaisovi, kterého jako skladatele velmi obdivuji - ale i skvělé herecké výkony a nadějný mladý(nebo nadějně mladý? :-D)Jean-Baptiste Maunier by se svou andělskou tváří mohl klidně být nájemným vrahem a já bych mu to spolkla i s navijákem. Příjemná atmosféra filmu mě dostala hned několikrát a tak si nezaslouží jiné než-li plné hodnocení - 100%. (16.12.2012)