Slavíci v kleci

Není to nejhlubší film, pravda, ale pro mě to byl emotivní zážitek. Jednoduchý, téměř groteskní příběh s mnoha úsměvnými momenty a s ohromně laskavým učitelem. Jistěže to bylo od začátku prvoplánovaně natočené jako dojemný příběh, kterak učitel "plešoun" naučil ty sígry přes noc krásně zpívat ve sboru...ale mě to vůbec nevadilo a žmoulajíc kapesník, jsem si film náležitě užil. (08.05.2014)

Juj, to byl pěkný film, optimistický a romantický, neboť optimismus může být jen v romantice. Nic mi tu nescházelo, a co přesahovalo byl klid, rozvaha, důvěra, píle a vytrvalost, a víra v to, že lidi jsou přece jen lidi - tedy ve své většině. Pozn. 1: Hlavně neplést s námětově podobným filmem "La cage aux rossignols - Slavící v kleci" (1945). Nějaký zabedněnec dal tento název i české distribuci filmu SBORISTÉ, sboroví zpěváčci. Pozn. 2: Bakulovi zpěváčci (Bakulův ústavu pro výchovu životem a prací). Soubor "vznikl ve 20. letech 20. století při Ústavu pro výchovu životem a prací v Praze, jehož byl Bakule zakladatelem a ředitelem. Těleso se skládalo z tělesně handicapovaných dětí a dětí bez domova či ze sociálně znevýhodněného prostředí. Při práci s těmito svěřenci Bakule uplatňoval na svou dobu velmi netradiční a údajně často kritizované metodické postupy při nácviku a interpretaci skladeb, kdy se zaměřoval především na esteticko–výchovnou funkci zpěvu". (Diplomová práce Postup při nácviku dvojhlasu a vícehlasu v dětském pěveckém sboru na ZŠB, Vladimír Trhal, 2017) - jak to všechno vzájemně ladí... Pozn. 3: Internat Fond d'etang, Dno rybníka, ale dneska je přece sobota... (19.10.2017)

Nebojte se, není to žádnej doják, jak tady vyhrožují nejvíce obodovaní uživatelé. Clément Mathieu je dokonalý vychovatel, který podobně jako Mark Thackeray či Igor Hnízdo dokáže, že ho jeho třída sígrů začne milovat. Konec si můžete tipnout ale taky nemusíte, protože nakonec co z toho, tady jde přeci o úplně něco jinýho. (10.02.2012)

Po shlédnutí Knoflíkové války jsem očekával průtrž pastelových kompozic a zuřivých útoků na branku s diváckými emocemi. Jenže tenhle chlapecký chorus řídí Barratier o mnoho snesitelněji, dokonce se mu během sázení libých not tam, kde se jim z hlediska obecného vkusu bude dařit nejlépe, podaří načrtnout i celkem zajímavé vztahy mezi postavami a velmi pěkný charakter "pana učitele" (pokud něco, pak Barratierovi filmy musí milovat učitelé, protože je ukazuje jako statečné a inspirativní lidi). Samozřejmě, narativní rámec je vybraný přesně tak, aby diváka schopného vyhodnocovat prudké manipulace vyhodil právě včas z docela příjemně nastolené atmosféry "internátní" části příběhu. A samozřejmě, film je doslova vysázený ve zlatě, které ale není tak otravné a otupující jako ideologický krasopis Knoflíkové války. Pokud se tu za něco agituje, tak je to dojemný příběh několika lidí, jehož jediným potenciálem je rozbouřit velký sál Termálu (a vzbudit trochu té pomíjivé a libé "buržoazní" selanky nad prospěvujícími hajzlíky). Ačkoli mi někdy podobné filmy doslova způsobují rudo před očima, Slavíci jsou celkem prostoduší a svým způsobem vlastně příjemně skromní. Následkem čehož jsem si je dokázal užít i s těmi několika úšklebky nad momenty, kdy se ze sympatických hošíků stávají režisérovi (a scenáristovi) kastráti. (14.04.2012)

Už v půlce projekce mi bylo jasné, že Velký sál v Thermalu čekají nadšené ovace ve stoje. Sám jsem se jich ale neúčastnil já totiž ty do detailu vypočítané dojáky, v nichž zručná ruka režiséra zakryje prázdný scénář a obalamutí většinu diváků srdceryvným, megaklišovitým příběhem, prostě a jednoduše nemusím. Aspoň jeden překvapivý moment a méně hloupých nesmyslů (ředitel je chvíli pohodář chvíli svině...). Co naplat, že je hudba fajnová, až mi z ní dvakrát přeběhl mráz po zádech, když zbytek nudí trapnou prvoplánovostí. (11.07.2004)