Už tady nežijeme

Dechberoucí partnerská výpověď. Dva páry, zprvu "jen" přátelé, se milostně promísí. Nejde však o tělocvik z rozmaru, ti lidé jsou svým způsobem všichni nějak nešťatní, o něco se cítí ošizení, něco nezvládají a naléhavě potřebují azyl, účast, lék. Kdo ubližuje, nedělá to cíleně, kdo to myslí dobře, může zranit. Vztahové filmy mám ráda, ale tenhle má něco víc. Je až neuvěřitelně reálný, je až neuvěřitelně citlivě natočený, je ke všem aktérům neuvěřitelně spravedlivý. Kdo se v tom partnerském vesmíru pohybuje, tu nahoru, tu dolů, možná se v jednom z těch čtyř křehkých zrcadel pozná. (05.11.2006)

Naprosto zdrcující příběh tří lidí a jednoho spisovatele, který tenhle příběh "napsal". Příběh o tom, jak snadné je tahat za nitky osudu a pohrávat si s životem jiných. Těch nejbližších. Hank je neuvěřitelně záporná postava, která však před kamerou neukáže ani ošklivý pohled, neudělá (téměř) nic odpudivého a přesto mezi každým řádkem scénáře, mezi každou pauzou v dialogu kteréhokoli páru (oba páry manžel - manželka, manžel - milenka, kamarádky, kamarádi), je jeho prašivost cítit tak silně, že ji přebijí snad jen podmanivost hudebního doprovodu. Vynikající scénář, geniální herecké výkony a sympatická nepodbízivost filmu mě přitáhli k sobě tak silně, jak silně mě odpudili. Smekám a konstatuji, že We Don't Live Here Anymore spoustu lidí nadchne, ale zároveň hodně lidí silně neuspokojí. A to je jeho jediná chyba. Ale je to vůbec chyba? [únor 2006] (23.02.2006)

Hodně nepříjemný film, který je ale skvěle natočen. Leckdo z nás se před podobnými situacemi i otázkami ocitl a leckdo z nás možná ještě ocitne. Tu hlavní - ,, je ten člověk, kterého jsem si vzal za ženu/ muže, se kterým trávím celý život - skutečně tím pravým? '' si každý položí v životě asi vícekrát. Obzvláště v dobách zlých. Ale na miskách vah jsou často protizávažím naštěstí ještě u někoho děti i vzpomínky na časy dobré. Pro mne měl film v tom fiktivním měřítku ještě další rozměr. Mám moc rád Naomi a opravdu nevím jestli bych odolal a neběhal s ní s do lesa :-) ! Dávám 4 humry. * * * * (28.01.2016)

Nemohu si pomoci, ale příliš nudnějších filmů než je tento jsem ve svém životě neviděl. Vlastně ani nevím, co jsem čekal, řekl jsem si podívám se na ČT2 na film z cyklu Americké nezávislé léto, protože zatím téměř žádný film vybraný do tohoto cyklu mě nijak nezklamal. Ale bohužel v tomto případě je mé zklamání opravdu docela velké, film se neskutečně vlekl a já koukal každou minutou na hodiny a počítal, za jak dlouho to skončí. Možná jsme nebyl připravený na to co uvidím, možná jsem příliš nepochopil, co tím chtěl autor říct, možná prostě jen nejsem schopen přijít na chuť náročnějším filmům. Ať je to jak chce, nehodlám tady stádně předstírat, jak jsem nadšený. Je ale pravdou, že přece jen mě zajímalo, jak to celé dopadne a jak si ti všichni zúčastnění své vztahy vyřeší, takže námět zase podle mě tak špatný nebyl, jen prostě ta forma vyprávění byla nesnesitelně rozvleklá a pomalá, což mě neskutečně vytáčelo. Chtělo to udělat film trochu zajímavějším a akčnějším, chtělo to možná přidat trochu více vášní a emocí mezi čtyřmi hlavními aktéry, pak by to mohl být v mých očích alespoň průměrný film, jenže film, který jsem měl možnost vidět, bohužel nabízí jen rozvleklost a velkou nudu. Jediné jeho štěstí tedy je, že ten děj mě dokázal alespoň chvílemi zaujmout, takže film nehodnotím tak špatně, ale i přesto se jedná o zklamání a v tomto případě uděluji pouze dvě podprůměrné hvězdy. (12.07.2010)

Film, který velmi věrohodně vychází z rozdílné psychologie čtveřice postav a rozehrává s nimi na první pohled banální hru na manželskou nevěru, která ovšem nesměřuje k žádným klišé. Skoro to vypadá, že se nám snaží říci, že nevěra může být lékem na manželské problémy, ale jen dokud se k ní člověk nepřizná. Pak idyla imploduje a některý ze vztahů se zhroutí. U každého z podváděných / nevěrných to ale může být jiný vztah. Žádná z postav není černobílá a nic tak jednoduchého jako rozdělení na hajzly a dobráky tu nehledejte. Takový malý nenápadný film, ale byla by škoda ho nevidět... a trochu se nezamyslet. (30.07.2010)