Super prohnilí

René, já a Rudolf ... ale to je jiná písnička :-) .... když už jsme u té hudby, tak Francis Lai se trochu vymknul svému stylu a zamířil do elektroniky, nicméně velmi podařeně. Avšak jinak je třetí pokračování prohnilých už dost přitažené za vlasy. Proto jsem váhal mezi 3 a 4 hvězdami abych trochu odlišil mezi díly. No třeba to příště doladím. (20.10.2020)

Již dvojka mě lehce vytrhla z poměrně pozitívních pocitů z jedničky a hned se začátkem trojky mi teprve došlo, že atmosféra původních Prohnilích je prostě pryč. Protože doba se mění, herci stárnou.....A ve své době prvotřídní autor komedií Claude Zidi jakoby přestával mít svůj film pod kontrolou. Rychlé střihy v některých scénách fakt nebyl dobrý nápad a zvýšená agresivita už vůbec ne. A až téměř techno hudba (která nemá s podmanivým bluesovým motivem z jedničky nic společného) už vůbec. Naštěstí i přes výše zmíněné neduhy mě první půle celkem bavila a překonala dvojku. Protože se tady prakticky pořád něco dělo a i když zápletka s domnělým úmrtím není nikterak originální, zde mě dokázala poměrně zabavit a film se mi sem tam přehoupl i do lehkého nadprůměru, sledovalo se to docela pěkně- Druhá polovina s vyloupením banky už měla některé naznačené mouchy a pokusy o megalomanské pojetí přes dvojí kameru a několik explozi ničemu moc nepomohly. Navíc se mi ti  prohnili zdali fakt už jako moc prohnili a už se celkem těším až uvidím Noireta v nějaké jiné roli. Ale možná fakt alespoň v něčem  zábavnější pokračování  než unylá dvojka a možná je dobře, že to neskončilo u ni a když už se muselo pokračovat, zkusil Zidi alespoň trochu zariskovat a posunout po nudě z roku 89 naší dvojici do 21.století. (24.09.2020)

Hned na začátek musím ocenit tu úvodní jízdu kamery uličkama Montmartru s hudbou Francise Laie k tomu. Něco tak krásnýho musí prostě potěšit srdce každýho fanouška Prohnilích. Snad v každým záběru jsem viděl přítomnost, pokrok a moderní rozvoj Montmartru, ale současně jsem viděl Montmartre i tak, jako když se v něm poprvé před dvaceti lety ukázala jedna užasná dvojka "prohnilích" chlapů, Philippe Noiret + Thierry Lhermitte. Na to vlastně ani zapomenout nejde. Claude Zidi to moc dobře věděl a do třetího dílu se mu podařilo dostat tu lásku k těm oprýskaným barakům, malinkým uličkám plných pofiderních obchodníčků se vším možným i nemožným, zlodějíčku větších i menších, holek s živností na "lásku", ale hlavně dokázal, alespoň na chvíli vrátit chlapy, kteří jsou možná prohnilí, ale taky jsou okouzlující, zábavný a stále neskutečně sexy. Ano, jednou prohnilí, navždy prohnilí a z tohoto setrvalého stavu se v tomto případě raduje celé mé srdce. (26.12.2008)

Príjemná oddychovka s dobre prekombinovaným scenárom a slušnými hereckými výkonmi. Prehnití veteráni sa snažia vykľučkovať s problémov, získať samozrejme niečo pre seba a popri tom zaúčajú nádejného nováčika, ktorý ako každý zelenáč má viac nadšenia ako talentu. Spolu aj každý osobitne tak majú na svedomí niekoľko nedorozumení, s ktorých však nakoniec vykorčuľujú s povestným francúzskym šarmom. (11.07.2005)

Francúzska komédia je už desaťročia tak trochu mimo formy a Zidi s Noiretom na tom nič zásadné nezmenia. Sympatické je, že sa aspoň pokúšajú a snaha to nie je úplne márna. Zápletka je samozrejme jeden veľký nezmysel a to aj na úrovni vzťahov. Všetko sa rieši hladko, i keď sa stále niečo komplikuje. Ja tu cítim určitú rezignovanosť tvorcov, ktorí si asi uvedomujú, že ďalšiu klasiku už nemajú šancu nakrútiť. Z nostalgických príčin však film iste mnohých potešil a asi ho ako také príjemné nenáročné retro treba aj chápať. Z rovnakého obdobia u mňa víťazia Reno s Depardieuom v snímke Drž hubu! (22.08.2015)