Super prohnilí

Návrat po letech ke dvojici (nyní dokonce triu) vykutálených ne až tak čestných pařížských detektivů. A ani do třetice to není nuda čili tento nejmladší bratříček sérii ostudu nedělá. Jistě, v zásadě se pouze opakují "staré dobré postupy" z předchozích dílů, ale to je na tom to vůbec nejsympatičtější. Jde totiž v každém ohledu o závan osmdesátkové nostalgie, která sází na to, že již máte k sérii vybudován vřelý vztah z předchozích dílů. Pokud ne, tak pak to samo o sobě příliš neobstojí. (22.12.2004)

Až jednou odkloním čínské mafii tašku plnou eur a nechám si přitom postřelit od poldů nějaký ten špek, tak si taky s novou občankou zaskočím na svůj pohřeb, zdokonalím svou práci s výbušninami a vykradu s policejním gangem banku. René Boisrond alias Jean Morzini na to zkrátka šel dobře, ale chudák logika to tentokrát celkem schytala. Nicméně zábavné to je, hudba je tradičně vynikající a tak mi nečiní problém ladně se přenést přes hromadu prohnilých nesmyslů, které by žádný kriminálník ani detektiv nemohl tak jednoduše zbaštit. (30.04.2013)

Již dvojka mě lehce vytrhla z poměrně pozitívních pocitů z jedničky a hned se začátkem trojky mi teprve došlo, že atmosféra původních Prohnilích je prostě pryč. Protože doba se mění, herci stárnou.....A ve své době prvotřídní autor komedií Claude Zidi jakoby přestával mít svůj film pod kontrolou. Rychlé střihy v některých scénách fakt nebyl dobrý nápad a zvýšená agresivita už vůbec ne. A až téměř techno hudba (která nemá s podmanivým bluesovým motivem z jedničky nic společného) už vůbec. Naštěstí i přes výše zmíněné neduhy mě první půle celkem bavila a překonala dvojku. Protože se tady prakticky pořád něco dělo a i když zápletka s domnělým úmrtím není nikterak originální, zde mě dokázala poměrně zabavit a film se mi sem tam přehoupl i do lehkého nadprůměru, sledovalo se to docela pěkně- Druhá polovina s vyloupením banky už měla některé naznačené mouchy a pokusy o megalomanské pojetí přes dvojí kameru a několik explozi ničemu moc nepomohly. Navíc se mi ti  prohnili zdali fakt už jako moc prohnili a už se celkem těším až uvidím Noireta v nějaké jiné roli. Ale možná fakt alespoň v něčem  zábavnější pokračování  než unylá dvojka a možná je dobře, že to neskončilo u ni a když už se muselo pokračovat, zkusil Zidi alespoň trochu zariskovat a posunout po nudě z roku 89 naší dvojici do 21.století. (24.09.2020)

Príjemná oddychovka s dobre prekombinovaným scenárom a slušnými hereckými výkonmi. Prehnití veteráni sa snažia vykľučkovať s problémov, získať samozrejme niečo pre seba a popri tom zaúčajú nádejného nováčika, ktorý ako každý zelenáč má viac nadšenia ako talentu. Spolu aj každý osobitne tak majú na svedomí niekoľko nedorozumení, s ktorých však nakoniec vykorčuľujú s povestným francúzskym šarmom. (11.07.2005)

Hned na začátek musím ocenit tu úvodní jízdu kamery uličkama Montmartru s hudbou Francise Laie k tomu. Něco tak krásnýho musí prostě potěšit srdce každýho fanouška Prohnilích. Snad v každým záběru jsem viděl přítomnost, pokrok a moderní rozvoj Montmartru, ale současně jsem viděl Montmartre i tak, jako když se v něm poprvé před dvaceti lety ukázala jedna užasná dvojka "prohnilích" chlapů, Philippe Noiret + Thierry Lhermitte. Na to vlastně ani zapomenout nejde. Claude Zidi to moc dobře věděl a do třetího dílu se mu podařilo dostat tu lásku k těm oprýskaným barakům, malinkým uličkám plných pofiderních obchodníčků se vším možným i nemožným, zlodějíčku větších i menších, holek s živností na "lásku", ale hlavně dokázal, alespoň na chvíli vrátit chlapy, kteří jsou možná prohnilí, ale taky jsou okouzlující, zábavný a stále neskutečně sexy. Ano, jednou prohnilí, navždy prohnilí a z tohoto setrvalého stavu se v tomto případě raduje celé mé srdce. (26.12.2008)