Rekonstrukce

Tak z novu (re-konstruujeme): Je tu láska, čistě jako důvod začít se hýbat, chtít se setkávat. Jsou tu dva cizinci, a ti už při prvním setkání vědí, že řečí si lze vzájemně měnit možnosti svého světa - a že to bolí, i když je to "jenom" rekonstrukce reality: řečí změníte pohled, jeho, její, a pohled diváka, změníte film, a pak už to není film, je to Rekonstrukce. Sledujete sice film, ale sami rekonstruujete příběh. Film Vám klade před oči řadu setkání těch dvou. Ale nelze vědět, které z té řady setkání je jejich první, druhé, poslední - protože hlavní hrdinové jsou "hráči" a od první chvíle to o sobě vědí, smějí se na sebe a nic z toho, co řeknou, nemusí být pravda - může to být to hra, hra na první setkání, hra na loučení... Je na Vás, jaký z toho poskládáte příběh, tohle je Schroedingerův film, v krabici jsou všechny možnosti, a Vy svýma očima vytahujete některou ven. Víc za sebe vkládám do téhle hry zde: http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=117792 (01.05.2011)

Odhodit minulost a začít znovu, žít jinde, jinak a přirozeně lépe! Kdo by o té možnosti alespoň na vteřinu nechtěl uvažovat? Být o dvacet let mladší, zřejmě bych nadšeně analyzovala jednotlivé vrstvy této hry a byla schopna dohledávat hloubku všech linek. Ale nejsem: postrádám jakékoliv smysluplné sdělení a vnímám jen promarněnou šanci, prázdnou manýru, která by ráda udávala směr. Ne, že by se mne Alexovo bloudění nijak nedotklo, přála jsem mu, aby nezaváhal, jen tuším, že v jiné režii by si "Rekonstrukce" našlápla na kult. Za sebe si přeju, abych na podobně nedoladěný a navrch nijak původní experiment znovu hned tak nenarazila. 50% (09.09.2009)

Začátek mě pěkně namlsal, super režijní vychytávečky, zajímavý narativní styl, který sliboval mnohem víc, než nakonec ukázal. Kdyby se film držel schématu a-lá Lynch, kdyby zůstal věren počáteční premise a lehce ji rozvíjel, ale neosvětloval, možná bych mu nevyčetla řadu nelogických děr. Každopádně však Rekonstrukce zůstává zajímavým a lehce nadprůměrným počinem, který potěší už jen tím, že je dánský a lehce zamrzí, že není tak úplně dotažený. 70%. (10.04.2007)

Čisté dogma to není. Ale svícení interiérů a noční scény jsou podle něj. Celé mi to přišlo jako studentské cvičení a snaha o originalitu za každou cenu, i když v jednotlivostech to už na plátně bylo. Opět tady použili srceryvný opus smičcové Adagio od Samuela Barbera, které jsme už slyšeli ve Sloním muži nebo Četě. (25.10.2014)

Zajímavé drama, ve kterém čtyři hlavní postavy hledají lásku. Jenže je to celé záhada, protože hlavní postavy jsou možná jen tři a lásku hledají nejspíš jen dva. V úvodu filmu zazní pro diváka důležitá věta, ale stejně je v tom guláš a každý si to vyloží po svém. Tyhle filmy bud' naserou, nebo baví. (29.07.2019)