Případ Mahowny

Původně jsem chtěl napsat "Hoffmanův herecký koncert“, ale to je tak otřepaná fráze, že bych si za to musel rovnou jednu vrazit. Každopádně tenhle film stojí a padá s výkonem hlavního představitele a atraktivita snímku je závislá právě a jen na něm. Nemůžu si pomoct, ale z toho sebezničujícího pošuka jsem prostě nemohl odtrhnout oči. Mahowny nemluví, Mahowny hraje. A Hoffman svou pravdivostí a přirozeností zase jednou dokázal "udělat celý film“. Kolika hercům se tohle povede? (26.08.2009)

Hoffman je buh. Tenhle pan, ktery se vysvihnul diky vedlejsim rolim vselijakych podivnych existenci (namatkou uchylak, hudebni kritik-narkoman, homosexual) je Pan herec. Posledni dobou si ho nemuzu vynachvalit a co film to exkluzivita v jeho podani. Ale zpet k filmu - musim rict ze film me pekne zamotal hlavu, protoze kdyz jsem videl Hofmana a vsechny ty dobove ucesy auta myslel jsem si ze se jedna minimalne o 15 let stary film, jak jsem byl nesmirne prekvapen z toho ze koukam na film z roku 2003. Kazdopadne neni potreba zde pretrasat dej, kdo ma tohdle chlapika rad urcite se nudit nebude. (13.03.2008)

Z hereckého zázraku jménem Philip Seymour Hoffman pořád na cucky nejsem, protože aby si to označení někdo zasloužil, musel by se například vyznačovat tím, že i v nezajímavé roli v průměrném filmu exhibuje natolik, že to člověku jako exhibice nepřijde a nechá se dokonce obalamutit a zblbnout a začne pak chválit celý film, což se třeba zrovna v tomhle filmu z mého úhlu pohledu nestalo ani omylem, to radši sním program kin na tento měsíc. Nebo byl ten film možná nezajímavý proto, že hlavního lůzra hrál lůzr tak lůzrovsky, že jsem mezitím šla radši zapojit otci jakýsi přístroj, což znamená vlézt pod stůl a slepecky tam ve tmě šátrat a bít se do hlavy o ty šuplíčky na dokumenty pod deskou stolu, jenom abych se mohla na chvíli k televizi otočit zadkem. (Já vím, že v osmdesátkách se nosily jiný střihy, ale co to měla Minnie Driver na hlavě? Kdyby to aspoň nebylo blond.) (27.08.2009)

Hustý film, ktorý vás udrží v napätí počas celých takmer dvoch hodín. Gambling je choroba a tento film vykresľuje, ako sa jej dá podľahnúť. Hoffman tu hraje one man show, prakticky po celý film z neho kamera nezlezie-a hraje strhujúco. Aj pri všetkých hráčskych scénach kamera neukazuje karty alebo kocky, ale Hoffmanovu tvár. Jednoducho je to taká štúdia gamblera. Keď asi v tretej štvrtine filmu vysvitne, že Mahowny(How many...) prehral už 4,5 milióna, je to až neuveriteľné a človeka z toho až mrazí. Rozhodoval som sa medzi 4 a 5 hviezdami, ale nakoniec 5 za to, ako ma film prikoval do "sedadla". Keď vám niečo hovorí toto prostredie-neváhajte a siahnite po tomto filme. (12.03.2008)

Není snadný bejt závislej na bednách, leze to do peněz. ale Dan Mahowny na to přišel sám a tak si užívá jak nejlíp může. Ono celkově sázení je dost nahovno. Posledně jsem si sázel na tutovku, a dopadlo to na hovno. Což je vlastně klasický popis tutovky. Mahowny tak sázel pořád a projížděl jeden milion za druhým. Já mám hazardéry rád. Hezky se na ně kouká, hrajou precizně a hlavně ne za moje prachy. A ještě mám radši, když se do hazardu přimotá sport, nejlíp fotbal. Jenže tenhle film je o chlapovi, kterej se s tím absolutně nesere a v podstatě to není ani vtipný. Nakrade si prachy a na fotbal pak sází tak, že na každej zápas vsadí jedničku za tisíc dolarů. To už je houby hazard, ale čistá eufórie, která jde mimo mě. Kam se na takovejdlenc film hrabou italský filmy, kde si daj na koníčky celou svojí vejplatu a pak po něm jde jeden šílenec za druhym. Tady se penězma rozhazuje na stříbrným podnose a nikomu to vlastně ani nevadí. Případ Mahowny je nakonec vcelku zajímavej film, ale natočenej stylem, který mě absolutně nebaví. Sázet na jedničky by totiž dokázal každej, jenže sázet na tutovky dokážou jen kluci s vtipem pod čepicí. (27.09.2010)