Píseň lásky samotářky

Neprávem zapomenuté drama, ve kterém se setkávají dvě herecké generace - talentovaná a krásná Scarlett Johansson a spolu s ní vyhasínající John Travolta, který mě svým nevšedním výkonem velmi příjemně překvapil (kdo by to do něj jen řekl). Samotný děj filmu je velmi komorní, s velkým důrazem na psychické proměny postav, kde zapomenuté šrámy minulosti opět vyplouvají napovrch. Takové typy filmů je můžu, proto odpouštím i zbytečně natahovaný závěr, ve kterém se nestane nic, co bychom už dopředu neočekávali. 8/10 (24.10.2009)

Sympatický snímek nabízí detailní sondu do zhýralého života dříve úspěšného profesora angličtiny a jeho kamaráda, který s ním shodou určitých okolností sdílí starý dům. Jedinými přáteli jejich srdcí je alkohol, ale jen do té doby, než se za nimi vydá dcera právě zemřelé Lorraine, aby poodkryla tajemství, do níž byl její život zahalen. Do té doby fádní život dvou ztroskotanců tak nabývá nového významu, kde nebude chybět prostor pro překvapení, pochopení, ale i smutek. (30.01.2006)

Zajímavý příběh o životě třech naprosto rozdílných lidí, které ale zároveň hodně spojuje... pocit promarněného života, hledání sama sebe...celé to bylo trochu kýčovité a dopředu jasné, vyzdvihla bych ale výkon Scarlett Johansson i pro mě neznámého Gabriela Machta, naopak John Travolta mě nepřesvědčil - já mu prostě jeho role nevěřím, pro mě navždy zůstane už jen tím praštěným taxikářem z Kdopak to mluví. (23.03.2006)

Zpočátku se mi vůbec nedařilo naladit na tu správnou vlnu, bránila mi v tom hlavně moje úvodní antipatie ke 2 životní-moudra-trousícím vagabundům. Pak mi však začali být pomalu ale jistě sympatičtí, já konečně pochopil proč jsou takoví jací jsou, příběh obsahující i jemný humor mě čím dál víc bavil a jeho lidskost si mě, přiznávám, docela podmanila (i když místy se nemuselo tolik tlačit na pilu). Krom příjemného pocitu z filmu si odnáším i zážitek z herecké konfrontace JohanssonXTravolta, který byl také moc fajn. Za mě to budou slabší 4*. „Vždyť o nic nejde. Lorraine si asi myslela, že chci bydlet v tomhle chlívě s párkem cizích kořalů. Jste snad alkoholici, nebo ne?“ – „Ale nejsme cizí!“ (07.09.2014)

Hmm, velice zajímavý snímek, který jsem ani nevěděla, jak zhodnotit.... proto se aspoň z části rozepíšu... Co mě tu nejvíc těšilo a zaujalo, byly rozhodně herecké výkony Scarlett Johansson a Johna Travolty, který byl ve své roli naprosto skvělý! Pro mě to byl film plný citátů, hlubokých dialogů a především souznění více duší v jednu. Možná by neškodila kratší stopáž, přeci jen se toho tu zas tolik nedělo, ale při líné sobotě mi to ani nevadilo a nakonec mi to dokonce uteklo. Hrozně jemný příběh založený na citech, které se svým způsobem schovávají a vyjdou navenek, když už to nejde vydržet a nezbyde nic jiného, než vybuchnout... Knížky, hlas i zpěv Travolty, naprosto přirozeně natočený film, který si na nic nehraje a jen popisuje chvíle, během kterých zjišťujeme, kdo vlastně jsme a čeho jsme schopni dosáhnout. Konec byl symbolický a udělal perfektní tečku za tím příběhem, nejen propojení se začátkem, ale i kniha jako třešnička na dortu. ,,I´m so full. Me too. Me too. I wish it would snow. Me too. Me too. But I love the rain. Me too. Me too." (03.03.2012)