O malých věcech

Jako že rachitického Denise Šafaříka nemusim jako herce, tak jako tvůrce se mi pohled na něho zlepšil. Rozhodně originální nízkorozpočtovka naplněná zpočátku obvyklými situacemi ve zdánlivě nesourodých příbězích z jednoho paneláku. Líbila se mi gradace a vyústění scének ve svém scénáristickém provedení, která nejsou u českých filmů moc obvyklá. Vyzdvihnu ´´básničku #2´´ a scénka se spolknutýma klíčema, to bylo povedené absurdum. 70% (15.01.2024)

Napadaly mě u toho jen takové headliny- a nebylo jich moc, jen se různě střídaly: “Příběhy prachobyčejného šílenství 2023 Edition; Školní režijní cvičení krát 12; Řeš, nebo trp; Titěrnej prostor, ale vešla se i nuda.” Mám už něco odžito, ale v těchhle příbězích jsem se nenacházel. Nulová míra ztotožnění přijde i mně podezřelá- leč je to vážně tak, nešvindluju. Brno je na podobný problémy asi malý město, takhle moc se dokážou trápit jen mladí, umělecky založení lidé v Praze. Takže na ně budu hodnej a ocením tu jejich progresivní (ehm) snahu třemi hvězdičkami- 55 procent. (03.09.2024)

Trochu drsnější, místy až morbidní. Ale to mi nevadilo, tento typ humoru mám rád. Jednotlivé příběhy a jejich vygradované pointy se mi moc líbily. Bohužel na hodinovou stopáž jich je až moc a pozornost diváka to hodně rozptýlí. Zde platí heslo: Čeho je moc, toho je příliš. Možná by stačilo některé příběhy o něco málo prodloužit a propracovat, aby jich bylo trochu méně a zůstaly v hlavě. Takhle jen přeletí a druhý den si nevzpomenu. (15.09.2023)

Osciluje na tenké hraně mezi 5* a odpadem! – ale když se podívám na snímek optikou, že jeho cílem je ukázat, jak zdánlivé maličkosti můžeme také vnímat jako velké problémy a naopak velké problémy se také mohou někdy jevit jako maličkosti nebo se dají rozdělit na x malých problémů...a když se vše vezme s humorem a ironií, vznikne tenhle film, který je asi pochopitelně kontroverzní, zároveň s trochou nadhledu opravdu velmi vtipný, rozhodně bizarní. Ale to jsme přece i my, ne? Někdy v mezilidských vztazích, ať už partnerských, přátelských, rodinných; všichni někdy reagujeme trochu bizarně. Cením si, za mě velmi pečlivé, sondy do lidského chování. (04.01.2024)

Příliš nemusím povídkové filmy, které se skládají z menších či větších jednotlivých příběhů, jež spolu (postavami, dějově) příliš nesouvisí. Obvykle mě něco takového nedokáže dostatečně zaujmout, chybí mi větší propracování charakterů, více času a prostoru, abych si zvykla na jednotlivé postavy, naladila se na ně. O to víc jsem překvapená, že prvotina Denise Šafaříka mě dokázala hned od začátku zaujmout velmi. Je to taková příjemně nepříjemná, veselá i smutná směsice dobře zahraných příhod všedního dne, které na tom malém prostoru vlastně dokážou být často docela hluboké, docela nevšední, pobaví, rozesmutní, donutí vás přemýšlet. Samozřejmě mě některé ty mikropříběhy bavily více, jiné méně, některé by si možná zasloužily propracovat více, jiné zase naopak trochu zkrátit. Ani jeden z nich mě ale neotravoval, na všech jsem nacházela něco poutavého, a to považuju vzhledem ke svým výše nastíněným zkušenostem s povídkovými záležitostmi skoro až za malý zázrak. Byla bych docela zvědavá na Šafaříkův delší "nepovídkový" film s podobným černo humorně melancholickým laděním jako má O malých věcech. Zda by tento mladý talent dokázal udržet atmosféru, nápad i za situace, kdy by bylo třeba, aby to celé více drželo pohromadě, bylo tam více spojovacích prvků než jen žití ve společném domě, jestli by dokázal patřičně rozvinout, propracovat charaktery postav. Zdá se každopádně, že potenciál tam je a že by Šafaříkova scenaristická a režisérská dráha nemusela skončit tady tímto na debut až překvapivě povedeným "malým" počinem. 75 %. (04.02.2024)