Den díkůvzdání

Na fiktivní trailer z roku 2007 přiložený ke slavnému double feature Planet Terror/Death Proof jsem již zapomněl, protože v tu dobu jsme s kámošema každýmu na kalbách co hodinu pouštěli tehdy sousedský fiktivní trailer na Machete, tehdy i s výstižným českým dabingem. Tehdejší upoutávka na Thanksgiving vycházela z estetiky 80s slasherů, do které se ale prý Eli Roth nechtěl nakonec zamotat, tak tento film pojmul jako současný remake onoho fiktivního filmu, který byl jakože zničen. Dobře, ale teda proč je to tak hmatatelně devadesátkový? Tím myslím vztahy mezi postavami, charakter městečka, bouchačky, způsoby chování hrdinů, jejich účesy, obličeje i způsoby chování. Jsou zde scény, které vyloženě napovídají, že o tom, že se bude ten film odehrávat v současné době, se došlo až nějak během natáčení a jedna za všechny se odehrává v policejní stanici, kde mají všichni policajti CRT monitory s Windows 98, krom externího detektiva, který najednou má celý dva flatscreeny.  Naštěstí se tenhle bezelstný přístup k problému otiskl do nálady celýho filmu, který je příjemně lehkonohý, nesnaží se nad nic povyšovat a chápe, že by nás nemělo zajímat, jak jsme si vědomi následování nebo ohýbání žánrových pravidel, protože jsme tady proto, abychom si vychutnali jak někomu lodní příď prorazí v detailním záběru lebku. A za to fakt dík. (22.02.2024)

Při scéně Přepadení nákupáku, jsem celou dobu čekal, kdy se ukáže, že tohle se někomu jen zdálo. Postava se celá zpocená probudí a začne děj. Jenže to se nestalo. Takže zde máme adepta na největší WTF moment roku. První hodina mě vyloženě nebavila, nesympatické postavy, tajemný vraz a atmosféra trošku vykradená z Vřískotu. Něco se vykrádá z prvního Halloweenu. Kdo je vrahem jsem vlastně tipoval správně a při scéně kdy se jednu z postav strčí do trouby jsem získal prakticky jistotu. S blížícím se koncem tomu jisté kvality a zábavnost (černého humoru je tady spousta) upřít nemohu, ale stejně This is cinema, tohle určitě není. 50% s bídou. (07.02.2024)

Filmařská křivka dříve nápadité, svěže brutální a mrazivě atmosférické Tarantýnovy přísavky Eliáše Hnítha pomalu, ale jistě bez jakýchkoliv amplitud padá k nule a exaktně vyjádřeno matematickou terminologií „limitně konverguje k prdeli“. Induktivním důkazem tohoto zmaru budiž i tato zcela neinventivní, nudná, kýčovitá až pohlupavá pásová sračka pro lobotomy, plná krajně nesympatických a strašlivě prkenných postpubertálních ochotníků, jejíž intelektuální děsivost jen podtrhuje neherecký štěk hrůzně zbotoxované dřívější totální barakundy Džíny a leklé pózování Dempsyho, kterému patrně došly řádně placené role, kde by ještě ve svém věku mohl seladónsky pózovat v tangách. A těch pár poslabších masáren, nad kterými tu zdejší neurovegetativní řezničtí učňové jako obvykle s funěním vyhonili, načež to poplatně svému yntelechtu zase mohutně přebušili, to rozhodně nijak nevytrhlo. Vzdal bych rozhodně vřelé díky tomu, kdyby ses už na to vysral, Eliáši! (16.01.2024)

Nechcem Eliho Rotha haniť, pretože sa mu konečne podarilo natočiť film, ktorý aspoň navonok pôsobí seriózne, ale stále robí školácke chyby, ktoré mu nedovolujú stať sa niečím viac než len béčkovým režisérom. Každú pracne vystavanú scénu s napätím zabije nejakou tupou nehodiacou sa vsuvkou, práca s postavami je na bode mrazu a v neposlednom rade nechápem rozhodnutie zveriť scenár k svojmu najambicióznejšiemu hororu tvorcovi, ktorý ešte nič nenapísal. Vraždy vlastne tiež nič moc a na dlhšie si žiadnu zo scén nezapamätám, takže tie pôvodné tri hviezdičky mením na dve, pretože pri písaní komentu si začínam uvedomovať, že ten film za nič nestojí. (19.12.2023)

Před šestnácti lety hodil Eli do placu pár ingrediencí, aby nyní přišel s krocanem vykrmeným očekáváním a nádivkou složenou z toho, co dům žánru dal. Až ochutnáte koření postav a whodunit atmosféry (obojí docela plané), botulotoxin z tváře Gershon ala Courteney Cox a švestkovou omáčku Dempsey ala Arquette, dojde vám, že se klohnilo převážně z posledních produktů společnosti Scream. Porcuje se nápaditě a s gustem, ale ta chuť a způsob naservírování nejsou ničím výjimečné. Chef Roth nám nějak stagnuje.. (16.01.2024)