Barvy zla: Červená

Poláci jsou králové přehánění, ale minimálně v rámci Evropy i filmové atraktivity- přesně vědí, jaký ingredience z těch jejich bijáků udělají nadstandardní podívanou. Všechny prostředky světí tenhle účel a za mě jim to tentokrát určitě vyšlo. Dokonalá horrorová pohádka pro velký děti, který jsou ochotný uvěřit. (07.06.2024)

Barvy zla: Červená je kriminálka, kterou sice na jednu stranu musím skrz naskrz označit za velice průměrnou a rozhodně ne příliš výraznou podívanou, na druhou stranu si ale opět nemohu odpustit popíchnutí do naší kinematografie, vůči které je tento film i tak úplně jiný level a fakt můžeme všichni jen závidět, jak moc jsou naši severní sousedé v tomto druhu umění jinde. Nářkama nic ale nezměním, takže k filmu samotnému. Nejlépe bych to chtěl asi popsat tak, že v ani jednom ohledu není tato krimi špatná, zároveň ve všech těch ohledech se ovšem ale nejedná ani o nic, co by diváka úplně posadilo na zadek, jinými slovy, vše má své pro a proti. Zápletka tedy není nudná, má svižné tempo, sem tam nějaké to napětí a nějaký ten zvrat, a i samotné vyšetřování pak působí docela přesvědčivě, takže po této stránce ok. Na druhou stranu mě ovšem rozhodně zamrzelo, že celý případ je vážně předvídatelný, k čemuž navíc vůbec nepřispěje ani odhalení vraha v podstatě už v půlce filmu, a i když pak bylo v závěru přidáno ještě další odhalení, tak i to nepůsobilo nějakým šokujícím způsobem, jelikož i to tak nějak viselo ve vzduchu, takže tvůrcům se tu prostě příliš po celou dobu nedařila hrát s divákem ta osvědčená Hra na vraha, což považuji u tohoto typu filmu docela za zásadní problém. S atmosférou je to pak jako na vážkách, chvílemi nekompromisní a mrazivá, chvílemi naopak zcela nepřítomná, emoce tu jinak za mě nefungovali bohužel vůbec, a co se týče postav, tak vesměs byly trefně obsazené, sympatické, zároveň ale nikterak výrazné a prakticky žádná z nich na sebe nedokázala strhnout nějakou větší pozornost. Ve výsledku se tak skutečně jedná o sice funkční a působivou kriminálku, která ovšem nepřináší opravdu nic ojedinělého, či natolik výrazného, aby o ní bylo potřeba mluvit na každém rohu. Prostě pěkný průměr. (04.06.2024)

Další krásnej důkaz toho, že Poláci tohle prostě umí a jsou o mnohem dál než Češi. A to se tahle polská krimi drží ještě hodně při zemi co se týče explicitního násilí a brutálních vražd ukázaných přímo na kameru. I přesto film rozhodně nenudí. Má svoji ponurou atmosféru a udržuje diváka v napětí po celou svoji stopáž. Slabší 4hvězdy (13.06.2024)

Dej sa odohráva na severe Poľska, v oblasti, ktorú mám veľmi rada. Prvú otázku, ktorú som si po filme položila, prečo červená? Farba krvi, násilia, ale aj erotickej vášne – to všetko červená evokuje. Možno ešte jeden prvok – oči podliate krvou sú symbolom zúrivosti a  v tejto poľskej kriminálke ho máme vrchovato naložený – zúrivé a nezmyselné násilie na ženách zo strany páchateľa (naschvál opisujem takto, aby som neprezradila pointu), ale aj zúrivá bezmocnosť v očiach ženy – matky. Samotný príbeh je pomerne priamočiary – zlí sú zlí a krutí miestni mafiáni, ktorí sa cítia beztrestne a neštítia sa ničoho. Skorumpovaná polícia, ako inak.  Sympatická postava štátneho zástupcu Leopolda Bilskeho, ktorý má jasný cieľ, rozlúsknuť tento prípad a navždy naň zabudnúť. Herečka, ktorá zahrala Moniku Boguckú (Zofia Jastrzebska), má talent a rola sa jej vydarila. Len jedna otázka? Nedalo sa smrti Moniky predísť? Prečo rodičia neodhalili vážnosť problému? Tieto odpovede som dostala len čiastočne, najmä dôvod postojov jej otca. Lenže ono to nakoniec celé bolo inak! Priznávam, bola som záverom prekvapená. (02.08.2024)

Poláci ty kriminálky a dramata prostě umí, máme co dohánět, nicméně už i u nás narazíme na solidní krimi. Tady je zápletka taková ohranější, příběh sem tam zaskřípe, ale pořád kvalitní snímek. Cením, že Poláci se nebojí ve filmech ukazovat násilí a sexuální scény. Celkem dobrý plot twist na závěr. 65% (06.06.2024)