The Animatrix: Matriculated
Režie:
Peter ChungObsahy(1)
Skupinka lidí, žijící na povrchu Země, je napadena dvěma roboty. Jednoho zneškodní a druhého se jim podaří zajmout. Poté se i s ním připojí do virtuálního světa, kde se jej pokusí přesvědčit, aby se přidal na stranu lidí a bojoval tak proti svým vrstevníkům.... (Barak)
Recenze (82)
Hlbšia myšlienka, omnoho temnejšie spracovanie. Ľudia chcú stroje previesť na svoju stranu. Jediný spôsob ako sa im to darí, je naheckovať myseľ stroja a ponúknuť mu inú alternatívu. Minimum slov, dostatok vizuálnych obrazov, ktoré v sebe niesli niekoľko poetických symbolov. A aj keď to bolo celé zrazu ako keby useknuté, bez potrebnej dávky katarzie, stále sa jedná o príbeh, pri ktorom sa oplatí rozmýšľať, alebo aspoň minimálne zamyslieť. ()
Povídka jako z AniAntiMatrixu, neboli jak se vnímání mezi realitami transformuje. Po vizuální stránce je Matriculated tak zdařilý, že se mi nejednou asociovala Alenka v říši divů, čili celkový nádech obrazového vyprávění je rozhodně na 100%. Ostatně to je také důvod, proč mám tuhle povídku tak rád, že totiž nemluví ale uchvacuje, poutá, hypnotizuje a především, že dává prostor imaginaci diváka a nechává ho mnohé domýšlet. ()
Naprosto famózní vyprávění téměř jen a pouze pomocí obrazu. Virtuálněreálná část o přesvědčování umělé mysli o několikarozměrnosti vlastních myšlenek a činů a nabídce svobodné volby žádá plnou soustředěnost diváka a jeho vlastní zapojení do vyprávění příběhu. Tennto příběh je třeba vyprávět si společně s tvůrci a ne si jej nechat naservírovat. Pro mě jednoznačně nejlepší povídka animatrixu. ()
Matrix tentokrát naopak. Stroj lapen do virtuálního světa vytvořeného lidmi. Stroje asi vidí svět trochu jinak a tak je i ten virtuální svět pro stroje tak trochu divný. Skvělá zápletka, místy pravda nepochopitelná. Ale to zklamání rozhodně nechápu. U mě patří Přijímací zkouška mezi Animatrixovými díly hned do druhé ligy. (První liga: Druhá renesance, Neznámé území a Detektivní příběh). ()
Další zamyšlení, tentokrát hledající ideální kompromis pro společný život strojů a lidí, nevybočujíc přitom z pochmurného ladění celého Animatrixu, jak dokazuje už už nadějné finále. Místy až surreálné pasáže nás pak přesvědčují o existenci „něčeho jako duše“ v elektrodách kusů hýbajícího se plechu. Opět je rovněž přítomná náboženská rovina příběhu. Má smyslu hrát si na Bohy? A když už, tak ať si na něj hraje raději člověk než stroj? Je toto fatálním následkem vyvíjející se společnosti? Správně se vyvíjející společnosti? 85% ()
Galerie (2)
Photo © Warner Bros.
Reklama