The Animatrix: Matriculated
Režie:
Peter ChungObsahy(1)
Skupinka lidí, žijící na povrchu Země, je napadena dvěma roboty. Jednoho zneškodní a druhého se jim podaří zajmout. Poté se i s ním připojí do virtuálního světa, kde se jej pokusí přesvědčit, aby se přidal na stranu lidí a bojoval tak proti svým vrstevníkům.... (Barak)
Recenze (82)
Matrix tentokrát naopak. Stroj lapen do virtuálního světa vytvořeného lidmi. Stroje asi vidí svět trochu jinak a tak je i ten virtuální svět pro stroje tak trochu divný. Skvělá zápletka, místy pravda nepochopitelná. Ale to zklamání rozhodně nechápu. U mě patří Přijímací zkouška mezi Animatrixovými díly hned do druhé ligy. (První liga: Druhá renesance, Neznámé území a Detektivní příběh). ()
Velmi, ale opravdu velmi zajímavá výtvarná stránka, která rozhodně nebude sedět každému. Přiznávám, že s celou tou škálou barev mám menší problémy i já. Ale co je důležitejší - mnohdy psychedelická animace v žádném případě nepřebíjí poselství "Příjimací zkoušky"...A to se dá shrnout do jediného slova - manipulace. Manipulace, která je lidskou výsadou, se totiž může projevovat i skrze dobré úmysly, ale nakonec se vždy obrátí proti svému strůjci. A tak to má být. ()
Jaou, absolutně největší Animatrixovej úlet. Přeplácaná akční podívaná, tolik barev v tak málo minutách, až se z toho chce motat řepa. Ale na mě to zabralo. Páč já barvičky můžu a tady se jich člověk dočká v obrovitánské míře. Kam se na to "hrabe" Miyazaki a jeho fantazie (kterou miluju). Ale tady se rejža skutečně a doslova vyřádil. Na tohle bych chtěl jít jednou do Kina, před tím bych to viděl na skleněnou kamarádku se zelenou vejbavičkou :o) ()
Naprosto famózní vyprávění téměř jen a pouze pomocí obrazu. Virtuálněreálná část o přesvědčování umělé mysli o několikarozměrnosti vlastních myšlenek a činů a nabídce svobodné volby žádá plnou soustředěnost diváka a jeho vlastní zapojení do vyprávění příběhu. Tennto příběh je třeba vyprávět si společně s tvůrci a ne si jej nechat naservírovat. Pro mě jednoznačně nejlepší povídka animatrixu. ()
Další zamyšlení, tentokrát hledající ideální kompromis pro společný život strojů a lidí, nevybočujíc přitom z pochmurného ladění celého Animatrixu, jak dokazuje už už nadějné finále. Místy až surreálné pasáže nás pak přesvědčují o existenci „něčeho jako duše“ v elektrodách kusů hýbajícího se plechu. Opět je rovněž přítomná náboženská rovina příběhu. Má smyslu hrát si na Bohy? A když už, tak ať si na něj hraje raději člověk než stroj? Je toto fatálním následkem vyvíjející se společnosti? Správně se vyvíjející společnosti? 85% ()
Galerie (2)
Photo © Warner Bros.
Reklama