Lolita

Lyne šije do citů stejně jako vosy do svého zabarykádovaného hnízda. Lolita je příkladem filmu, který se špatně komentuje, protože vyvolává špatně definovatelné pocity. Sledujete chladně vypočítavou, provokující a ve své podstatě dost podivnou čtrnáctiletou dívku, která si hraje se zoufalým stárnoucím mužem (skvělý Jeremy Irons) tak jako kočka s myší. Chvilkama se mi z té záplavy červené rtěnky zvedal žaludek, ovšem hra té výše zmíněné kočky s myší je v Lyneově podání opravdu dokonalá. Film se sice tváří po většinu dost lacině a obyčejně, ovšem některé scény naproto vytrhávají diváka z předem nastavených kolejí. Třeba scéna v dešti, kdy nasupená dívka odjíždí na svém kole a zoufalý otec ji hledá v ulicích. Máte pocit jakoby ste stáli pod obrovským mrakem, srdce plné bezmoci a pomalu vás skrápěl chladný déšť. A závěr sám o sobě, těch posledních pár minut, oplzlý Frank Langela jakožto svádějící důchodce ale hlavně ty dvě souvětí po titulcích, to prostě za shlédnutí stojí. Není to film pro pohodu, není to film pro romantické chvíle, ale je to film do kterého se ponoříte jako do vody v řece. (05.08.2004)

Som rada, že som mala možnosť vidieť za sebou hneď dve Lolitky, originál aj remake. Lyne si neodpustil väčšiu sexuálnu dráždivosť, hoci milostných scén sa veľmi nedočkáme, medzi hlavnými postavami to príjemne iskrí a badať medzi nimi akési príjemné elektrizujúce mrazenie. Irons je vynikajúci a Lolitku s legendárnymi brýlami v podaní nádhernej Dominique netreba komentovať. Hudba Ennia Morricone je krásna a jednotlivým scénam dopomáha svojou melanchóliou. Je to pekné, má to pár silných scén, ale na Kubricka to, bohužiaľ, nemá. 70% (14.11.2009)

Adaptace Nabokovovy knihy se ujal Adrian Lyne. A vyšel mu především výběr obsazení. Profesora Humberta, který propadne kouzlu 12 leté dívky, hraje přesvědčivý Jeremy Irons, náročný part nezletilé dívky zvládla Dominique Swain. A právě herecké obsazení je tím nejsílnějším prvkem v jinak docela průměrném filmu, který sice chce být za každou cenu kontroverzní, ale tématu se chopil docela povrchním způsobem. (05.03.2009)

Výborný snímek, který je zpracován dle výborné předlohy. Je plný naprosto všeho, erotiky, citů, zklamání, napětí, dětství vs. dospělost. Poprvé jsem se na něj podívala kvůli maturitě, a když jsem ho viděla znovu, tak mi to vůbec nevadilo, jelikož je opravdu kvalitní a dokáže zaujmout. Jednoduše skvělý film, na který stojí za to se podívat. (04.05.2012)

Tohle je velkolepá podívaná. Jeden z mála filmů, který předčil knihu. Kniha mě zoufale nebavila, ale film, režírovaný mým největším oblíbencem, je neuvěřitelný. Strašně mě oslovil, vším, co v něm lze najít, dějově však především opět tím, že milujete hrozně moc někoho, komu jste v podstatě ukradený (hodně dobře to pan Irons zahrál, má můj obdiv). Předně hudba, ta je přenádherná, krásně film podbarvuje a mně osobně se tedy nikdy neoposlouchá. Pak režie, Adrian Lyne je prostě machr, je to bůh a jak už jsem u něj psala, má úžasný cit pro detail, pro maličkosti, které díky němu nejsou maličkostmi, ale získávají nový rozměr a nakonec, samozřejmě, co se týká erotického napětí, scén svádění, erotického dusna, tak tam je bezkonkurenční. Ale nebylo by to všechno bez proklatě vzrušující Dominique Swain, bez ní by Lolita nebyla Lolitou, na kterou nezapomenete. Humbert: Don't touch me; I'll die if you touch me. Rok 2023 a Doplnění po shlédnutí dokumentu “Lolita, nepochopená fantazie”: Svůj komentář k filmu nezměním, ale ke knize se musím vrátit, četla jsem ji jako hodně mladá a uniklo mi její skutečné sdělení. Asi by bylo namístě brát knihu a film jako dvě zcela odlišná díla a tak k nim i přistupovat. Prozřela jsem, sice pozdě, ale prozřela. Knihu jsem pochopila špatně a zdá se, že nejen já. Nebo na to musí být člověk moudřejší. Když to uvedl na pravou míru sám Nabokov, tak není o čem přemýšlet. (18.01.2015)