Arrested Development

Arrested Development patří mezi tu hrstku seriálů, kterým ani není pořádně co vytknout, protože děj, postavy a jejich obsazení, to vše je na velmi vysoké úrovni - pro standardní sitcom snad nedosažitelné - a humor samotný se tu vyskytuje v opravdu mnoha podobách; od naprosto seriózně se tvářících bizarních situací i celých zápletek přes spoustu skrytých detailů a narážek či několik running joků až po vyloženě groteskní gradování některých epizod. A skvělý vypravěč k tomu! Je jen otázkou, jestli jednomu svým stylem sedne nebo ne, pročež doporučuji vyzkoušet prvních pár dílů, ze kterých se dá získat slušná představa, jaké to bude až dokonce (tedy s tím, že absurdita díl od dílu, série od série stoupá). Obsahem i formou každopádně jeden z nejoriginálnějších komediálních seriálů, jaký jsem kdy viděl (nezapomeňte koukat na "On the next..."). Justice is Blind, Afternoon Delight, Mr. F. 10/10 (06.05.2010)

1. řada je trošku taková těžce stravitelná. Je toho moc najednou, občas ta divnost je až moc divná, takže to jsou spíš tři hvězdičky. Ve 2. a 3. řadě pak dochází k ustálení charakterů, show je podle mě celkově kvalitnější, tyto dvě řady tedy čtyři hvězdičky. V Netflixem po 7 letech dotočené 4. řadě se pak sází na zaměření dílů na jednotlivé postavy. To se podle mě první polovinu série moc nedaří, všechno je dost zmatené a nepřehledné. Naopak v druhé polovině se kvalita opět zvýší. Za čtvrtou sérii tedy takové horší čtyři hvězdičky. Co se týče celého seriálu, tak jednotlivé charaktery jsou vymyšleny opravdu velice dobře, a zatím má Arrested Development také nejvtipnější jméno postavy, a to Bob Loblaw a jeho "Bob Loblaw Law Blog" (pro ty, co neznají - zkuste přečíst rychle). (28.09.2013)

Arrested Developement je dost možná ten nejoriginálnější nový americký sitcom. Postavy a vtipy, jakkoli povedené, sice nijak nepřekvapí, celkově jsou spíš výběrem těch nejlepších archetypů, které se v žánru vyskytují odnepaměti, avšak teprve samotným pojetím vyprávění a jeho výsledným podáním si těžko hledá konkurenci. Už první epizoda se s vyprávěním nepáře: bez doprovodného smíchu představí celou rodinu Bluthových prakticky najednou, což jednoduchosti vůbec nepomáhá. Zbytek prvních tří původních sérií se sice poměrně umravní, ale autorský rukopis na nich jde pořád znát. Nelineární vyprávění je přesně v takové podobě asi ideální, kvanta flashbacků pomáhají prokreslovat postavy, a zároveň nijak nebrzdí samostatné epizody. Po náhlém ukončení produkce FOXem a následném návratu rodinky o několik let později pod křídly mnohem odvážnějšího Netflixu se však vypravěčské peklo rozjede na plné obrátky. Nové epizody jsou stejně jako ty předchozí promyšlené do posledního puntíku, jenže kvůli tomu, že se každý díl zaměřuje na jednotlivé postavy, přičemž se jejich akce prolínají, ať už v záběru nebo mimo něj, už AD není ani zdaleka tak odpočinkové jako bývávalo v televizi. Co je ale nejdůležitější, vtipu ani samotným postavám to neškodí, naopak. Pouze děti rodiny, tedy George Michael a Maeby, ztrácí na zajímavosti. Jak rád jsem jim věřil ty podivné pubertální výrostky, tak jsou jako odrostlí často až nesnesitelní (ano, Michael Cera byl před nějakými desíti lety dokonce i sympaťák!). Ostatní jedou naplno od začátku do konce. A to především mí oblíbenci GOB a Pop-Pop/Oscar. První, nejstarší syn rodiny, největší životní tragéd bez přátel a opravdového života, nejlepší jezdec na Segway, ale hlavně věčně mizející "velkolepý" mág a iluzionista. Druhý, otec rodiny, milovník žen, ale hlavně lhář a podvodník, který je vždy na útěku/jeho vždy zkouřené identické dvojče. Jejich epizody jsou v poslední řadě tím nejlepším, co se v celém seriálu vyskytne, ale i to jen těsně. Tato těžce nepovedená rodina si mě svým vyhnáním trapnosti sitcomového vtipu do absurdity a využíváním právě té trapnosti získala a s čistým svědomím můžu říct, že o ní nevznikla jediná špatná epizoda. Už aby byl film. (15.11.2013)

Co na Developmentu musí (dobrá, měl by...) každý televizní produkce znalý divák ocenit je jeho neustálá snaha se posouvat, být originální, překvapovat, hledat humor na místech, kde jiní nehledali, nebo se neodvážili. Rozhodně nejsebevědomější (ve více smyslech slova) sitcom, který jsem měl to potěšení si užít. Na rozdíl od většiny svých žánrových souputníků navíc s přibývajícími sezóny přidává na plyn, což souvisí z velké části s tím, jak se sžíváte s jednotlivými pošuky z rodiny Bluthů. Čímž se dostáváme k jádru seriálu, tedy ústřední rodince - její členové rozhodně nejsou plnohodnotné, životné postavy, zato jsou to plnohodnotné, nadživotní karikatury a to skoro bez výjimky úžasné. Kompletní dospělá sekce rodiny - Lucille a George sr., Gob, Michael, Buster, Lindsay a Tobias - jsou do jednoho magoři. Ať už mrchy, sviňky, skety, pokrytci, či mimo realitu žijící trosky, nikdo z nich - včetně na první pohled nejnormálnějšího Michaela - si nemůže nárokovat označení slušný člověk. A jsou k sežrání zábavní. Co se týče George Michaela a Maeby, ti jsou podobně jako ve filmech Wese Andersona okolnostmi donuceni chovat se dospěleji než jejich rodiče, kterýmžto pádem pak nejsou tak vtipní. Každopádně, to co si seriál dovolil zejména ve třetí sérii (kdy se například vypravěč příběhu snaží zachránit život seriálu tím, že vás žádá, abyste o něm řekli známým ), či v po letech dotočené sezóně čtvrté, kdy rozbije děj celé sezóny do střípků, které pak skrz hlediska jednotlivých postav proplétá do komické mozaiky, tady opravdu ještě nebylo. A jestli jo, určitě ne tak vtipně naservírované. 90% (29.06.2013)

Zdánlivě nevinný sitcom, který vám však po určité době naservíruje spousty geniálních zápletek v jejichž rozuzleních se většinou všechny dějové linie jednotlivých členů povedené Bluthovic rodinky (doopravdy tu není ani jedna nezajímavá postava) nějakým neuvěřitelně zábavným způsobem propojí. Mým osobním oblíbencem je asi Gob, což může a nemusí být způsobeno jeho hlasem, který rovněž propůjčil mému oblíbenému animovanému koni :) (02.04.2018)