Arrested Development

První 3 série představují kultovní seriál s dost specifickým humorem, na který je potřeba si zvyknout a určitě není pro každého, ovšem když na něj přistoupíte, čeká vás neskutečná jízda, která je s každým znovu-shlédnutím vtipnější a vtipnější. Největšími přednostmi jsou určitě originalita, žádný laugh track, ale hlavně a především geniální postavy a herci. Za mě rozhodně vede Gob, ale také jsem si hodně oblíbila i obě Lucille a Lindsay. |||||| 4. série mění celý koncept a sleduje v každém díle vždy jen jednu postavu, což samo o sobě ještě není tragédie, protože jednotlivé příběhy se postupně začnou proplétat dohromady a právě v těchto momentech to bývá nejzábavnější. Ne, největším záporem je celkový ústup humoru, který se objevuje jen místy a už to prostě není ta nenáročná pohoda (upřímně některé díly jsou celkem dost depresivní). I tak nemůžu říct, že by se mi tato řada vyloženě nelíbila, ale jednou nejspíš stačilo. (30.06.2018)

K tomu, aby byl tento komentář naprosto relevantní, je nutné ho rozdělit do několika částí... 1. - 3. řada: Naprostý nářez šílených situací, točící se okolo jedné bohaté rodiny, která přišla o všechno, a jednoho syna, který neměl jinou možnost, než je udržet pohromadě. Síla Arrested developmentu je ve výborně napsaných a zahraných postavách, kdy vesměs všechny jsou nesnesitelné kreatury, ale způsob, jakým jsou scénáristicky vyobrazeny, je naprosto dokonalý. V čem je Arrested development naprosto dokonalý, tak to jsou tzv. "running jokes", na kterých je v podstatě postaven, a opravdu stále dokola omýlá ty samé vtipy, které jsou ale z většiny naprosto geniální, ať už se jedná o humor čistě slovní: Udělal jsem obrovskou chybu... či Nedotýkat se! či jen zvyukový: Mr. F nebo spíše situační: Chicken dance a legendární a nejlepší z nejlepších The Final Countdown. K tomu se přidávají výborné epizodní role: Gene Parmesan - Ííííííííííííííííí | Řekni sbohem tomuhle... | Nejprohnanější právnička...... Opravdu je těžké vystihnout všechno, jelikož je tam toho mnohem a mnohem více, co stojí za zhlédnutí... 4. Řada: Přenesme se v čase o několik let dopředu, a to do naprosto nepřehledného marastu, kdy i ve třetí řadě Twin Peaks se dá snáze orientovat, než zde... Bohužel, přepálená délka dílů, a naprosto chaoticky uspořádaný děj znemožňuje jakkoliv čistě pozitivně 4. řadu hodnotit. Nejvtipněji pak ve výsledku působi marná snaha tvůrců omladit v některých scénách herce tak, aby vypadali jako v závěru třetí řady... Je možné, že následný remix, který má již klasickou délku dílů a lineární děj je o něco více snesitelnější... 5. Řada: Všechno, co bylo na seriálu vtipné, tak nějak prostě vyprchalo, a seriál tak v poklidu doznívá do svého konce... Jakoby se i přes další časový odstup dostavila velká únava materiálu, a všechno je taková těžkopádné. Na hercích se podepsal zub času, a někteří se dostaví jen na pár scén (Lindsay), někteří se změní k nepoznání (Maybe) a na některých je silně vidět vliv návykových látek (GOB)..... Pokud si však jako já při dalších zhlédnutích dáváte jen první tři řady (Jsou vcelku slušně ukončené, takže se není nutno bát vyloženě otevřené konce), tak si klidně tu pátou hvězdu přidejte, protože to za to prostě stojí. A pro všechny, komu by se snad zdál humor nekorektní... Vždyť tady se přece naprosto bourali rasové bariéry :) :)  (19.09.2021)

Arrested Developement je dost možná ten nejoriginálnější nový americký sitcom. Postavy a vtipy, jakkoli povedené, sice nijak nepřekvapí, celkově jsou spíš výběrem těch nejlepších archetypů, které se v žánru vyskytují odnepaměti, avšak teprve samotným pojetím vyprávění a jeho výsledným podáním si těžko hledá konkurenci. Už první epizoda se s vyprávěním nepáře: bez doprovodného smíchu představí celou rodinu Bluthových prakticky najednou, což jednoduchosti vůbec nepomáhá. Zbytek prvních tří původních sérií se sice poměrně umravní, ale autorský rukopis na nich jde pořád znát. Nelineární vyprávění je přesně v takové podobě asi ideální, kvanta flashbacků pomáhají prokreslovat postavy, a zároveň nijak nebrzdí samostatné epizody. Po náhlém ukončení produkce FOXem a následném návratu rodinky o několik let později pod křídly mnohem odvážnějšího Netflixu se však vypravěčské peklo rozjede na plné obrátky. Nové epizody jsou stejně jako ty předchozí promyšlené do posledního puntíku, jenže kvůli tomu, že se každý díl zaměřuje na jednotlivé postavy, přičemž se jejich akce prolínají, ať už v záběru nebo mimo něj, už AD není ani zdaleka tak odpočinkové jako bývávalo v televizi. Co je ale nejdůležitější, vtipu ani samotným postavám to neškodí, naopak. Pouze děti rodiny, tedy George Michael a Maeby, ztrácí na zajímavosti. Jak rád jsem jim věřil ty podivné pubertální výrostky, tak jsou jako odrostlí často až nesnesitelní (ano, Michael Cera byl před nějakými desíti lety dokonce i sympaťák!). Ostatní jedou naplno od začátku do konce. A to především mí oblíbenci GOB a Pop-Pop/Oscar. První, nejstarší syn rodiny, největší životní tragéd bez přátel a opravdového života, nejlepší jezdec na Segway, ale hlavně věčně mizející "velkolepý" mág a iluzionista. Druhý, otec rodiny, milovník žen, ale hlavně lhář a podvodník, který je vždy na útěku/jeho vždy zkouřené identické dvojče. Jejich epizody jsou v poslední řadě tím nejlepším, co se v celém seriálu vyskytne, ale i to jen těsně. Tato těžce nepovedená rodina si mě svým vyhnáním trapnosti sitcomového vtipu do absurdity a využíváním právě té trapnosti získala a s čistým svědomím můžu říct, že o ní nevznikla jediná špatná epizoda. Už aby byl film. (15.11.2013)

Zdánlivě nevinný sitcom, který vám však po určité době naservíruje spousty geniálních zápletek v jejichž rozuzleních se většinou všechny dějové linie jednotlivých členů povedené Bluthovic rodinky (doopravdy tu není ani jedna nezajímavá postava) nějakým neuvěřitelně zábavným způsobem propojí. Mým osobním oblíbencem je asi Gob, což může a nemusí být způsobeno jeho hlasem, který rovněž propůjčil mému oblíbenému animovanému koni :) (02.04.2018)

1. – 3. série – 85% - Uhozené téměř přes čáru, při větší divákově nepozornosti pravděpodobně nepochopitelné a díky gradujícím zápletkám a tvůrčí odvaze čím dál originálnější. Někdo si stejně jako já zamiluje rádoby důmyslného iluzionistu Goba, někdo chladný krk rodiny Lucille a někdo třeba věčně rozpačitého George Michaela. Tak jako tak je ale radost sledovat rodinu, kde ryze obyčejného člena aby pohledal. Některé scénáristické finty jsou u Bluthových pravými diamanty (průběžné vtipy v čele s chicken dance) a jediné, co mi kazí radost, jsou opletačky s uvězněním George staršího či Oscara a s tím související řešení nejrůznějších rodinných podvodů. Jinak jsou ale tyhle tři zbytečně krátké sezónky pravým pokladem pro všechny, kteří v sitcomech hledají něco dosud nepoznaného. 4. série – 70% - Vymodlený návrat, který určitě není pro každého. Koncept propletenosti je doveden na hranici divácké snesitelnosti, některé hlavní postavy působí spíše jako vedlejší (což v pozdějších epizodách nejvíc ubližuje mojí favoritce Lindsay) a Mitchell Hurwitz si pro jistotu rozehrává několik stop pro budoucí počiny. Nové sezóně tak proto chybí ucelenost starších dílů, ale neznamená to, že by s Bluth family nebyla legrace. Jen je zkrátka jiná a velmi, velmi specifická - a s fenomenální Islou Fisher jako novým, téměř již neoddělitelným novým charakterem. 5. série - 60% - Labutí píseň, u níž bylo nejvtipnější čekání na ni a neustálé ujišťování, že se co nevidět začne točit. Tedy to samé ujišťování, které nakonec trvalo několik let. Způsob jejího naservírování ve dvou částech se nakonec ukázal poněkud macešským rozhodnutím, ale to je ta nejmenší starost. Navazování na původní poetiku je totiž plné křeče, za kterou může jak spousta problémů v zákulisí z posledních let, které ani při největší snaze nejdou zcela odfiltrovat (chování Jeffreyho Tambora vůči Jessice Walter, rasista Cross, alkoholem očividně čím dál zničenější Will Arnett). Dlouhodobé linky jsou buď natažené příliš (Fakeblock, zeď, Lucille Austero) nebo zoufale nudné a mám chuť je přetáčet (bohužel víceméně cokoli s Tobiasem). Naštěstí ani tohle smutné trápení nedokáže zabít potenciál vděčných running joků (The Final Countdown je dokonalá, i kdyby byla použitá stokrát) nebo chemii hlavního ansámblu. O to víc mě mrzí násilně roubované flashbacky nebo nepřítomnost Lindsay a s tím související do očí bijící green screen. Arrested se tak loučí po svém rozhodně nejslabším období, které ale nedokáže zničit vzpomínky na původní koncept - a stejně tak nutí diváka posmutněle přemítat, kam až mohl seriál růst, kdyby při svých začátcích dostal takovou šanci, jakou dostat měl. (23.03.2014)