Svěrací kazajka

Režisér se soustřeďoval na jednotlivé detaily, ovšem celek se mu tak dokonale poskládat nepovedlo. Technicky je film brilantní. Syrovost je z obrazu přímo cítit (tónování a filtry) a sentimentu tu skutečně příliš neuvidíme. Ovšem několik rozehraných témat ve výsledku nezapadne tak úplně dohromady a divák se neubrání pocitu, že čekal možná něco víc. Éterická a velmi tlumená hudba působí překvapivě silně a dotváří už tak velmi stísněnou atmosféru plnou strachu a samoty. (10.12.2005)

Bylo mi 27 let, když jsem poprvé zemřel. Dneska v noci umřu. Je to můj osud. Velmi zajímavý filmový počin. Toto téma mám rád. Zvlášť, když na vás z každého milimetru psychiatrické léčebny dýchá depresivní nálada. Tomu odpovídá i hudba a především hlavní hrdina. Vzpomínky. Desiluze? Vše bylo dobře rozehráno, nastartováno. Ale v závěru tomu došel dech. A to je velká škoda. (18.05.2006)

Málokdo považuje psychiatrickou léčebnu za místo, kde si člověk odpočine a kde si s ním příjemní lékaři budou láskyplně povídat. Ovšem zařízení, ve kterém se díky verdiktu soudu ocitnul Jack, je přece jenom o hodně horší, než jaká panuje všeobecná představa. Nadopovat, nacpat do svěrací kazajky a nechat uležet v boxu márnice. Jeho zmatená mysl se „léčbě“ brání útěky do minulosti a budoucnosti. Jenže ani budoucnost nevěstí nic dobrého. Další film o cestování v čase, další film zabývající se věčnou otázkou, jestli je možné změnit budoucnost?......... „Občas žijeme, abychom mohli být jiní.“ Pro mě příjemné překvapení. (10.08.2005)

Opravdu fascinující film o muži, který cestuje v čase z prostor blázince, aby pomohl ženě, kterou potkal ještě jako malou v jejím soukromém životě. Výborné herecké výkony dávají filmu zajímavou atmosféru a mimo to bych vyzdvihl Daniela Craiga, který blázna hraje opravdu velmi dobře. Příběh obsahující řadu zvratů, které Vám vnutí přemýšlet o filmu Vás nenechá ani chvíli v klidu. Mimo to jsou efekty nanejvýš zajímavé a stojí za pozornost, nepřehnané přesto pěkné. Film sice trpí klasickým americkým happyendem, ale na to si začíná člověk pomalu zvykat a zrovna když začnete duu Brody-Knightley fandit tak ho nakonec i uvítáte. Mimochodem byl film natáčen ve Skotsku a Kanadě a v pěkné, zasněžené krajině je to více než poznat. (23.08.2006)

Kleopatra ve svém komentáři pěje oslavné ódy na Adriena Brodyho, a já, byť mám tohoto herce také velmi rád, se zas opřu o herecký výkon jeho sekundantky Keiry Knightley. Přiznávám, nejedná se o kdovíjaký herecký koncert, neprošla si takovou psychickou degradací mysli, jako právě Adrien, ale prostě z jejího hereckého projevu číší úplná radost a zápal pro věc. A je povznášející vidět ji zase jako dívku, která za sebou netahá kilometrový závoj v dobových filmech či jako nervově ztrápenou ženu, jejíž milý odešel do války. Byťi v těchto filmech měla něco do sebe. Jenže její Jackie milující punk, nosící černě nalakované nehty + by ze všeho nejraději podpalovala vánoční věnce, poněvadž tento svátek ji přivádí stavy deprese, je úplně jiná. A neberu to jenom z pohledu Keiry filmografie. Prostě u mě doma má dvěře dokořán a budu rád, když bude v jedné ruce držet cígo a v druhé skleničku kořalky. Protože právě tyto dvě věcičky ukázali, že zmiňovaná slečna...pardon- dáma, rozhodně nepatří ke svým hollywoodským kámoškám. Ona narozdíl od nich, ví, co znamená věta: hrát až do úplného vyčerpání..... (11.10.2008)