Boogeyman

Začátek Boogeymana dává příslib lahodné horrorové podívané. Skvělá souhra světla a stínu, obligátní bouřka a jedno malé dítě uprostřed velkého pokoje. A i když je tu všechno jen na efekt, dostaví se příslušný pytel s ledem a je vám nekompromisně vyprázdněn za krk. Téma strašidla ve skříni nesměle poťukává na malé vystrašené dítě ukryté někde hluboko v každém z nás a navodit patřičnou atmosféru není zprvu žádná potíž. Po pár minutách však přijde první problém. Boogeyman najednou nemá příliš jasno, čím by chtěl vlastně děsit. Zda oživlými mrtvolami, divným chováním zvířat, paranormálními jevy ala Akta X, efektně aranžovanými snovými sekvencemi nebo pootevřenými dvířky, za nimiž čeká bubák. Když se díváte třeba na Ptáky, karty jsou zřetelně na stole – měli byste se bát ptáků. A kdyby vám do filmu někdo přihodil létající talíř se zelenými pidimužíky, asi by výsledek vypadal poměrně divně. A právě takhle nesourodě a divně vypadá Boogeyman. Lepí k sobě všechno, co se mu právě hodí do krámu a spoléhá na to, že se divák přišel do kina pouze bát a ne si odůvodňovat tohle a tamto (zejména otázka Proč? je obzvláště palčivá) a bádat o tom, zda film funguje skutečně jako film a ne jen jako prostá sbírka nejzákladnějších klišé a podrazů. V jisté scéně pak dojde k fatálnímu přelomu a všechno, co se dosud vysvětlovalo v racionální rovině (tedy předchozí hodinu), nabere natolik fantaskní rozměr, že se neubráníte smíchu. A pak už není cesty zpět. Nezajímá vás, co bude dál a jak to vlastně všechno dopadne. Přiklepněte k tomu opravdu neskutečně hloupé finále, ve které je víc digitálních triků a logických kiksů než si vůbec na ploše několika minut dokážete představit a samotného Boogeymana, který vypadá stejně kvalitně jako ta loutková podivnost uvádějící seriál Příběhy ze záhrobí. Ne, ne a ještě jednou ne. Boogeyman se třemi (!!!) scenáristy za zády je jedním ze nejzásadnějších žánrových omylů v historii a zvláště v porovnání s kolegy z poslední doby (White Noise, Amityville Horror) vypadá jako nedomrlé batole s jednou ručičkou. Neotvírejte skříně, nic tam na vás nečeká. (29.03.2017)

Film, ktory uraza vsetkych fanusikov hororu svojou obycajnostou a trapnou neoriginalitou. Donekonecna sa opakujuce predvidatelne BU! sceny. Donekonecna pobehujuci hlavny hrdina, ktory stale niekam MUSI ist a potom odniekal MUSI odist az je to smiesne. Na dovazok este skvele scenarove diery, ktore sa tvaria ako by divak mal IQ 85 a nebolo mu divne, ze od cintorina k domu je to podla stvarnenia rezisera asi tak 3 hodiny autom alebo ze vsetky dvere a okna na 2poschodovom rodinnom dome zvladne hrdina zabednit za pol hodinku. Ak chce niekto vidiet lepsi film s podobnym nametom, nech siahne po They. (20.02.2005)

Námět sliboval daleko lepší mystery zážitek, přičemž začátek potvrdil spíše slabší zpracování. Ovšem stále žila naděje na nějaký výraznější filmový kousek. Poměrně smutnou podívanou vzápětí vyvolal fakt, že místo vizuálně okouzlujících efektů a toho správného psycho efektu, omezil se Boogeyman na pouhou maličkou a nevýrazňoučkou "lekačku". - Baf, baf, baf! Zesílený zvuk. Úúúú! - I přes značně amatérský přístup tvůrců, pořád se mi dařilo jakž takž nasávat děj a udržet svou pozornost při sledování, ovšem co držel slibný začátek a snesitelný střed, zazdil stupidní konec. Suma sumárum: Nic moc, ale neusnula jsem. (17.04.2011)

We shall not all fall asleep but we will all be changed in an instant, in the blink of an eye. When my tongue rejoices, my body will rest in peace bcs you will not abadon me to the grave. For you, Lord, have delivered my soul to death (už se těším). My eyes from tears, my feet from stumbling. Thou knowest the secrets… Suffer us not in our last hour. Dust thou art and unto dust thou shalt return. To je Deschanelka? To je držka. Tory Mussett (další mrdavá Australanka). Film totální pýčovina s jednou povedenou scénou na začátku - přál jsem mu to, a pak s pár dobrými nápady (vana, vrána), který se nepodařilo naplno využít. (27.12.2020)

Všechno to začíná výborně, malý kluk leží ve své posteli a straší ho nějaký duch. Když zavolá otce, že se bojí, táta se podívá do skříně a něco ho vcucne a zabije. To vše s dobrou kamerou a hutnou atmosférou. Potom se ale film začne lámat, nesympatický herec v hlavní roli je asi tak stejně nudný jako samotný film. Opravdu mě to zklamalo a o tom konci s jasně počítačovým duchem ani nemluvě... (02.12.2009)