Láska je Láska

Pripomina mi to tak trochu serial Big Love. De facto se to toci okolo podobnych schemat, je to na podobne "brdo", akorat svet polygmamniho manzelstvi vystridal svet homosexualnich zen - a to je vlastne to jhlavni, co je odlisuje. Zatimco prvni rada byla celkem dobra s ucelenym dejem a mela spad. Druha rada byla velmi slaba - nic poradneho se tam nedelo, jenom hlavni hrdinky obcas vypluly na nejake teple lodi, nebo se zucastnili pochodu za prava teplousu, ale to asi tak vsechno. Hlavni dejova linie druhe rady byla co se tyka rozahu obsahla asi jako 3 dily prvni rady. Nejhorsi na druhe serii byla Jenny a jeji slzave oci v kazdem dilu umocneno jejimi trapnymi spisovatelskymi vizemi... Komu je serial urcen? Prvni rada je urcena urcite sirokemu publiku nezahrnujici jenom lesby a nadrzeny chlapy oproti tomu druha rada je bohuzel uz jen prave pro ne. Dals rady jsem uz radsi nesledovala. (31.12.2009)

Přečtěte si především komentáře ja.rebel, Sexena a raven než moje vysvětlení proč hodnotím jak hodnotím. Po necelých dvou (musím si od Los Angeles už odpočinout) viděných sezónách, mám zásadní problém s tím, že mi hrdinky nejsou moc sympatické. Krajně nepříjemná je mi zmatená, falešná a místy naprosto nesnesitelná Jenny. Z Betty a Tiny a jejich snahy pořídit si dítě s kýmkoliv jsem poněkud v rozpacích a úplně mimo jsem byla z chlapa, přesvědčeného, že je lesba !!!! ( to bych byla ráda, kdyby mi někdo dokázal vysvětlit). Vlastně z celé party, má mé sympatie jen promiskuitní Shane, středobod lesbické komunity a přátelská Alice i se svým úžasným grafem a líbil se mi i zvláštní přízvuk Mariny. Jenže… Já jsem spíš na „Sex ve městě“ :- ) , i když tohle přirovnání tady moc nesedí, protože L Word je hlavně drama o velmi komplikovaných vztazích a společného mají jen …. holky na lovu. Nicméně vy ostatní se nenechte odradit, určitě je to seriál, který se jen tak nevidí. (26.10.2006)

Po opětovném shlédnutí srážím na čtyři hvězdy, jelikož jsem si dodatečně uvědomila, že mě z každého dílu závisle na situacích a postavách baví zhruba jen půl stopáže (a díky znalosti toho, co bude následovat, mě tentokrát druhá série nebavila téměř vůbec, ačkoli se třetí kvalita opět stoupala). Holt jsem za ten rok od prvního zkouknutí měla tu čest shlédnout i Sugar Rush, South of nowhere a Skins především, což v mém subjektivním úhlu pohledu L word lehce oslabilo. Postavy které mě baví nejvíc (ať už vzhledem, charakterem, či dějem) - Helena, Shane, Carmen, Marina, Papi, Lara, Niki, Dylan a Cherie. Postavy, které mě vyloženě nebaví - Tina, Moira/Max, Kit, Ivan, Jodi a počínaje druhou sérií Jenny. Postava, která mi nejvíc pila krev - Tonya. (25.06.2011)

Bylo by smutný sledovat, jak dobře zahájený seriál v průběhu času upadá ve slátaninu a právě to se s The L Word během šesti sezón stalo. Co vlastně myslím tím úpadkem - těžko mi analyzovat - postavy, od začátku s velkým potenciálem se, místo aby vytvářely důvěryhodný zápletky, stávají otroky scénáristických výmyslů anebo šablonovatí. Na to, jaký to jsou většinou úspěšný dospělý holky se chovají občas příliš hloupě, často nepravděpodobně. Zajímavý vedlejší postavy mizí bez ohlídnutí, rozloučení, nebo vysvětlení. Zdánlivě čím dál vyšší frekvence nezajímavých milostných scén. Uvedení odporné, minutu dlouhé znělky už v druhé sérii na místo vkusné, pětivteřinové v první sérii. Přehánění, hlavně v poslední sérii... Naštěstí v případě The L Word sledovat to všechno zas tak smutný nebylo, z následujících důvodů: 1/ Všechno bylo lehce pofidérní už ze začátku. Žádný velký očekávání. 2/ Úpadek od skvělejch prvních pár sérií přes rozporuplný další až po pitomý závěrečný probíhá sice setrvale ale pomalu. Žádný velký šoky jako u tý (jediný) špatný série Odpočívej v pokoji, kde se George zbláznil a Claire nepřesvědčivě pochybovala o svý sexuální orientaci. 3/ Nadhled. Občas je to vážně komedie až fraška a všichni to vědí. Případně camp. 4/ Na druhou stranu i drama a napětí. Jak divák chce, řekl bych. 5/ Vynikající obsazení. Až na pár subjektivně vnímanejch výjimek jsou všichni skvělý takřka do samýho konce. 6/ Co se scénáři nedostává v celkovým obraze nahrazuje ve skvělejch rozhovorech, hlavně skupinovejch. Vtipný, dojemný, dramatický a vůbec...... Takže když si, nejspíš spolu s lidmi, co ten seriál dávali dohromady, přiznám, že nejde o umění, ale o zábavu a snad trochu toho poselství a že nejde o kino, ale o televizi, vidím, že jsem se po většinu těch šílenejch pětašedesáti hodin, co to celý trvá dobře bavil. Hvězdičku navíc jsem se rozhodl přidat po shlédnutí sympatickýho bonusovýho pořadu, který vysílali před posledním dílem. Celkem přibližně 80 %. (17.02.2010)

70/70 Po Queer as folku nejvýznamnější seriál s maintextovou LGBT+ tématikou vypráví o lesbické komunitě v západním Hollywoodu. Po odvysílání finální série následovaly ještě webyzody, které odkryly taková tajemství, která si ani nikdo nepřál odhalit... Dobrá byla jednorázová rekapitulace. A spin-off se nakonec transformoval do The Real L Wordu, což je docela fajn záležitost. Když jsem se seriálem začínala, měl na mě blahodárné účinky, první série byla opravdu jako blesk z čistého nebe. Milovala jsem Laru Perkins (mimo jiné také proto, že jsem díky její představitelce Lauren Lee Smith z Mutantu X TLW zkusila). Při druhé mi zamrzl úsměv. Ve třetí jsem docela trpěla, ale už jsem byla ve fandomu. Čtvrtá byla zase perfektní, pátá byla samozřejmost a šestá rozlučková... V průběhu let se některé ženy prostřídaly, jiné zůstaly. Postupně jsem si zamilovala hlavně z nedostatku Lary Helenu Peabody a její představitelku Rachel Shelley. Samozřejmě jsem propadla kouzlu Jennifer Flashdance Beals, dominantní Bette Porter. Objevila jsem zpětně její sestru Kit (Pam Grier) a Karina Lombard jako Marina Ferrer se stala i mou seriálovou nedostižnou ikonou. Oblíbila jsem si herectví Mii Kirshner (Jenny Schecter) a bylo mi docela dobře i při natáčení Lez Girls. Nyní nadšeně pokračuju s Generation Q. (25.01.2009)