Tajemství N.I.M.H.

Zvláštní kreslená pohádka. Pod tajemným názvem se skrývá tradiční příběh - statečná myší máma chce zachránit své děti, především nejmladší které je nemocné proti farmářovi, který plánuje přeorat půdu a vyhubit škůdce. Je tu krvažíznivá kočka, děsivá sova a dementní vrána obstarávající "humor". K tomu jsou tu ale i krysy, které v ústavu získali díky séru inteligenci (ovšem jsou stejně inteligentní jako ostatní zvířata), mají elektřinu a dokonce i pár magických artefaktů, které absolutně nedávají smysl. Chybí tomu lehkost, humor či dojetí které by měl Disney a přebývá ono sci-fi a fantsy. Za srdce mě to nevzalo, nicméně nakreslené je to úžasně, některé scény jsou přímo famózní. Takže s přivřením očí 4*. (26.03.2024)

Příjemně jiný animák, na který se někdy určitě rád podívám znovu. Má nápaditý příběh, jehož hlavní hrdinkou je starostlivá myší matka od rodiny a ne žádný její potomek teenager, je místy nebývale napínavý a akční (souboj s kocourem) a dokonce strašidelný (sova), ve finále i teče krev a umírá se... V dnešní době by takový film určitě obstál, protože si v něm to své najdou děti i dospělí, přičemž ti druzí se nemusejí stydět za to, že se dívají "na pohádku". A abych nezapomněl, Tajemství N.I.M.H. má skvělou hudbu od Jerryho Goldsmithe. (02.09.2015)

Tenhle film mě absolutně minul. Příběh se tváří zajímavě a tajemně - NIMH je zkratka střediska, v němž dělají lidi pokusy na zvířatech, protože... jsou zlí, víceméně. To mi přijde jako sociální kritika dost povrchní, ale řekněme, že je to jenom prostředek pro dramatický děj. Díky těmto pokusům ale krysy získaly vyšší inteligenci, dokážou číst a... svítí jim oči. Tohle však považuju za nejhorší lapsus filmu - Protože jaksi VŠECHNA ZVÍŘATA VE FILMU PŮSOBÍ INTELIGENTNĚ. Mluví, logicky přemýšlí, prostě klasická polidštěná zvířata, jak je známe z animovaných filmů. Vedle nich krysy, které měly nabýt lidskou inteligenci, vypadají prostě jen jako další druh zvířat, co se jen berou moc vážně. A pak je do toho ještě naroubovaná magie, kde hlavní hrdinka má amulet, který prostě sem tam udělá něco kouzelného.... Celý film je jedno velké drama. Hlavní hrdinka je střídmá paní, která je vdova, což je nám neustále různě připomínáno. Všem poté hrozí vyhubení kvůli tomu, že zlí lidé si dovolují nemít na své půdě havěť... ehm... však víte, zlí lidé a tak. Nějak na mě to drama ale absolutně nefungovalo, necítil jsem napětí, natož strach. O komediální vložku se pak má postarat nešikovný havran, který si chce najít družku. Pokud na mě nefungovalo drama, tak ta humorná část už vůbec ne. Pokud bych měl něco pochválit, tak film má kouzelnou animaci, příjemnou hudbu a úctyhodnou snahu o to odlišovat se od běžných animáčů. Bohužel mě ale příliš nebavil. (5/10) (11.08.2015)

geneticke experimenty, zmutovane krysy a vrazdy... na to ze ide o animovany film je to celkom prisilna kava i na mna (a to mi pomaly tiahne na 30tku, neviem si predstavit ako by to zamavalo so mnou v mladosti), tak si neviem predstavit ako uvitali tuto disneyovsku konkurenciu od samotneho dona blutha (ktory patril k jednym z hlavnych animatorov v studiu walta disneyho) v dobe vzniku... slusna animacia, goldsmithova hudba a zaujimavy (temny) pribeh maju co ponuknut i dnes, ale chyba tomu urcita magickost ktora je v disneyovkach takze znova si to pravdepodobne nepozrem... (15.06.2012)

Vrcholný snímek Dona Blutha představuje zcela výjimečné dílo v rámci americké animované tvorby pro děti. Bluth a jeho spolupracovníci sice učinili několik změn oproti předloze (ta postrádá fantaskní elementy a okázale burleskní momenty), ovšem skvěle vystihli její zásadní přednost, jež spočívá v hlavní postavě. Tentokrát se totiž vstříc velkým dobrodružstvím a mnohým nebezpečím nevydává nějaký typický mužský či chlapecký hrdina, který by prokazoval svou odvahu a nebojácnost, potažmo si osvojoval tradiční hodnoty či se vydával na cestu k dospělosti. Autor výchozího románu Robert C. O'Brien jako centrální figuru ustanovil matku, jejíž stabilní motivaci představuje snaha zachránit vlastní děti. Je až s podivem, nebo spíše prostě smutným důsledkem patriarchátu, že takto silný a nosný motiv se v pohádkách či dobrodružných vyprávěních objevuje spíše sporadicky. Tvůrci filmu, i přes snahu výchozí příběh skrze přímočaré atrakce zpřístupnit dětem, skvěle využili potenciál postavy a podřídili mu dokonce i výtvarné ztvárnění. Vyprávění permanentně zdůrazňuje fakt, že paní Brisbyová se ocitá mimo důvěrně známé prostředí a potlačuje svůj strach právě proto, že ji pohání starost o děti. Jakýkoli její čin není projevem bezhlavé odvahy či vzdoru tradičních hrdinů, ale vždy vychází z viditelného sváru strachu a odhodlání. Ostatně právě fantaskní prvky začleněné do filmu oproti předloze nepůsobí v díle nemístně díky tomu, že slouží především k doslovnějšímu zpřítomnění těchto atributů hlavní postavy. Stejně tak i výtvarná stránka důmyslně vyvažuje přízračnou ponurost světa, do něhož se paní Brisbyová vydává, s teplými a jasnými barvami asociujícími bezpečí domova - viz záběry, kde její figura obklopená ponurým prostředím hrozícím nebezpečími doslova představuje světélko vzdorující temnotě. Připočtěme k tomu komplexní paralelní linii o bezohledném vztahu člověka ke zvířatům, potažmo k přírodě a okolí, která je rozvíjena přes motiv společenstva uprchlých laboratorních krys, jež vlivem pokusů nabyly inteligenci, a výsledkem je uhrančivý, ale současně i zásadně poučný a k debatě s rodiči provokující velký film o dobrodružství jedné malé myšky. (05.05.2013)