Obyčejní hrdinové

Nevím sice, co je Dan Harris zač, ale pro mě jasně oplývá talentem. Ačkoliv je tento snímek jedním z těch, jejichž příběhem je často omílané téma ze života (ne)typické americké rodiny, jejich tajemství, vztahy a ostatní, tak tento rozhodně patří mezi nadprůměr. Dějová linie vás sice nepřekvapí nebo nešokuje, ale díky brilantním hereckým výkonům povyšuje jinak vcelku obyčejné téma na zajímavý a poměrně silný filmový zážitek. Všem hercům, Weaver, Daniels, Hirsch a Donowho, skvěle pasovaly postavy, jež ztvárnili. Jen jsem měla pocit, že možná právě proto, že se jedná o režisérovu prvotinu, jakoby teprve oťukával téma a styl, který si zvolil a opatrně vše zkoušel. Jakoby si ještě nebyl úplně jist, že to, co točí, tak má vyznít. A proto se do daného tématu nepustil tak hluboko, jak by v tomto případě rozhodně mohl. A možná taky právě díky tomuto se mi film tolik zalíbil. Je nejistý a právě proto tak zajímavý a silný, stejně jako jeho "Obyčejní hrdinové." (11.12.2010)

Nebyl zde človíček, který by v tomto městečku snů neměl depku. Každý řešil nějaký problém, zdlouhavě, bez emocí ,bez švihu, nadhledu a vtipu. Vznikl depresivní filmový guláš, u kterého jsem si začala shánět prášky na nervy, protože jsem začala mít taky problém - film dokoukat . Zajímavějších posledních deset minut to nezachránilo. (24.01.2014)

Rodinná tragédie, skrývané skřípání zuby, hořké mlčení, nešťastná neschopnost, krátkodobé útěky i útěchy od zodpovědnosti, však toliko v mantinelech normální šedosti světa, obarvené maximálně alkoholovým či jointovým opojením, a to ještě velmi omezeným, sympatickým především tím, že užívaným i silnou maminou (výborná Sigourney, symbol hereckého mateřství nejen u rasy lidské), jediným fungujícím pojivem a vírou v udržení ohně rodinného krbu. A krutá pravda, že láska může být nádhernou jiskrou k zažehnutí rodinného ohniště, však udržování jeho vyžaduje !většinou! již jen krutých kompromisů a pevných nervů. ... Komedii jsem v tomto reálném pohledu na možné vyčpění svatebních zaslepených slibů nějak nepoznal, ale bezchybné civilní pojetí (film ničím ohromující, ale vše sedělo a pasovalo přesně do očí, do uší, potažmo pd kůži) a výkony zúčastněných (vévodila, samozřejmě, výtečná mamina) mi to dokonale vynahradily. (21.12.2005)

Filmy o vyrovnávání se se ztrátou člena rodiny jsou většinou dost patetické a vůbec je nevyhledávám. Na tenhle jsem narazil náhodou a musím říct, že se mi ten tragikomický přístup k látce líbí. Jsou tam chvíle veselé, ale taky chvíle, kdy už se nechcete koukat dál. Pod celým příběhem se ovšem vine naprosto zásadní poselství, a to že život je silnější než smrt, a nedá se s tím nic dělat. Takže ať je to ve sračkách jak chce, nakonec se žít dál prostě musí. Co víc od filmu v tomhle žánru si přát, ne? 80% (21.04.2015)

Celý čas som rozmýšľal, či je Dan Harris lepší scenárista alebo režisér. Doteraz to nemám vyriešené, ono to asi bude tak, že v oboch je úspešný približne na 80% (zatiaľ). A smolou tohto filmu je, že sa mu tu tých nevydarených zvyšných 20% miestami stretáva a teda násobí... Aby som bol presnejší - nemá to ten príslovečný magický moment. Napriek sympatickej Weaverovej a talentovanému Hirschovi, silnej zápletke, poniektorým vydareným scénam a veľmi dobrej pointe (ktorá spätne mnohé napraví - hlavne sa vysvetlí ten prazvláštny, empatiu diváka vylučujúci postoj väčšiny zúčastnených) Obyčajní hrdinovia nevťahujú, nespútavajú, nedávajú zabudnúť na okolitý svet. Iba som po za vlasy pritiahnutom úplnom závere uznanlivo kývol hlavou a uvedomil si, že už som vyše dvoch rokov nevidel Americkú krásu... (12.06.2006)