Obyčejní hrdinové

Klasický příklad devalvace „amerického nezávislého filmu“ – předměstské středostavovské melodrama obsazené kvalitními herci, kde obrazy impulzivní agrese, sexuální otevřenosti a rozjařilé glorifikace lehkých drog nasazují divákům růžové brýle rádoby svobodomyslnosti. Při tom téma vnitřních ran a křivd, které ovlivňují jednání, ale zůstávají druhým skryté a nepochopené, je nosné a v zásadě i dobře rozvedené. (01.09.2011)

Jak může skončit rodina, která je hrdá na svého syna, který je více než úspěšný v plavání, který však tento sport nejvíce nesnáší, ale jeho otec - trenér ho stále nutí do lepších výkonů a nedá mu prostor přemýšlet o něčem jiném než právě o plavání,a nejspíš kvůli tomu přijde o syna, který spáchá sebevraždu? Jak může dopadnout rodina, když matka začne brát tisíc léků na uklidnění, otec opustí tajně práci a sedává na lavičče? Jak může skončit rodina, která zapomíná na svého druhého syna, který ještě stále žije? Jak může dopadnout když se ten druhý dozví, že vlastně má jiného otce? Jak může skončit situace, kdy náhle vážne onemocní matka? Mnoho otázek, ale ve filmu snad najdete odpověď, hezký film co vám trošku otevře oči, že na tom opravdu nejste nejhůře. (06.01.2007)

Ďalší z filmov na tému: Rodina je základ štátu. Opäť sa rozpracúva téza o zle, ktoré je vždy na niečo dobré. Tu napríklad smrť v rodine spôsobí prečistenie dlho zamlčiavaných skutočností. Vyjasnia sa nevypovedané rodinné tajomstvá a vyjasní zvláštne správanie. Všetko sa stmelí v šťastnej rodine, ktorá v ústrety budúcnosti nanovo čelí osudu. Poznámky: 1. Viacero komentárov obdivuje herecké umenie Jeffa Danielsa, no väčšinou len zmätene čumel do blba alebo agresívne kričal. Žiadne veľké umenie - len dva výrazy tváre. 2. Iné komentáre spomínajú filmy ako Americká krása, Obyčajní ľudia či Ľadová búrka. Všetko sú to len priemerné variácie toho istého. Stredobodom je súčasná rodina v rozklade. Niečo v nej hnije. Situácia je zrelá na zúfalý odchod. Nie je tu ale nič lepšie. Tak sa radšej divák odviaže pri úprimne vymyslených príbehoch a ponorí sa do raja (pekla) vlastnej rodiny. Jedny z posledných autentických filmov o rodine boli Papouškov Ecce Homo Homolka či Formanov Černý Petr. Po nástupe rôznych odnoží psychoanalytických terapií nastúpili aj v sfére filmu konštrukty. Navonok až príliš dýchajú úprimne prežitou prítomnosťou. No v skutočnosti v sebe prepájajú primnoho rôznorodých situácií, vytvárajúcich z nich nedobre vymyslené príbehy. Také rodinné eintopfy, v ktorých je všetko možné aj nemožné. Na pohľad biológa, hľadiaceho pod mikroskopom na tragikomickosť ľudského konania v rodine, sa dnes odhodlá len málo filmárov. Ich diela do svetových distribučných sietí zapadnú len zriedka. Rodinu majú teraz vyárendované takéto vyznením pomerne plytké diela s účasťou známych hercov. Prinášajú zaručene autentické správy zo situácie v dnešných rodinách. Mierou auncity (= autenticity v skratke) sa blížia miere pravdivosti hlavných správ dňa či titulkom dennej tlače. (07.04.2015)

Dramat, jejichž středobodem je ztráta blízké osoby a pozvolné vyrovnávání se s touto skutečností je nejspíš tolik jako hub po dešti, tento film vyzvedávají nad průměr sympatičtí, výborní herci, uvěřitelné postavy, vedoucí zajímavé dialogy o smyslu života a také občasné vtipné situace, které mě upřímně rozesmály. Přesto bych se zdráhala označit to jako komedii, celkové vyznění snímku je vlastně dost smutné, o sebevraždě se tu naprosto otevřeně mluví jako o přijatelném východisku z neuspokojivého života a film postupně poodkrývá i další kontroverzní témata. To je ostatně jedna z mála vad na kráse, tohoto sympatického nezávislého snímečku, na relativně malém prostoru je tu nastíněno až příliš velké množství problémů. A taky mě mrzí, že více nevyužili nesporného talentu Michelle Williams, která je tu spíše do počtu. (25.05.2013)

Přesvědčivé herecké výkony, mile obyčejný scénář, který je poskládaný z řady u sebe pevně držících epizodek, fajn hudba a celým snímkem se linoucí dramaticko-komediální nálada, která člověka sice nenutí brečet smíchy, ale naštěstí ani sladkobolným dojetím. To všechno jsou Obyčejní hrdinové. Škoda jen toho roztahaného konce. (06.01.2012)