Obyčejní hrdinové

,,Nikdy nepochopíš k čemu jsem ti dobrá, dokuď neumřu"..... Obyčejný příběh obyčejných lidí, které poznamenala tragická událost a každý se sní snažit vyrovnat po svém. Řemeslně zvládnutý pohled do nitra lidí, kde z každého jejich jednání je cítit bolest, kterou prožívají. Během filmu můžete přemýšlet - ,,stalo se něco?" Samozřejmě, ještě žiješ". ,,Zasloužím si to?" A zjistit, že k tomu, aby jste doma něco změnili, není třeba plastické operace žádného člena rodiny. V jednoduchosti je krása. Mě to přilepilo do ,,sesle" svojí lidskostí. A velký podíl na tom mají herecké výkony. Všech! A přemýšlím, jak bych se dokázal vyrovnat s takovou situací já. Ne každej totiž může bejt hrdina. (26.06.2007)

Snad někdy sama sobě odpustím posledních pár let do chvíle, než jsem si letos na jaře znovu koupila členství ve fitku, poshazovala krámy z běžeckého pásu, který jsem trapně ignorovala, vytáhla ze sklepa tenisové rakety a zkusila si lyžáky. Je neuvěřitelné, čeho všeho se jeden na sobě dopustí. Základní škola, kterou jsem absolvovala, zaměřením (tehdy a dnes opět) jediná v okrese, byla výběrová sportovní a ještě po třicítce jsem sportovala celkem aktivně. Vím velmi dobře, jak na člověka působí pravidelný přísun endorfinů a hlavně: jaký pocit to je, stát na bedně. Nedá se koupit. A celá léta to pozoruji na svých dětech. Paradoxně jsem film viděla v době, kdy mí kluci trénují na plavecké mistrovství republiky. Takže: nevěřím tomu, že někdo může být bezkonkurenčně nejlepší v oboru, který bytostně nenávidí, ani na vteřinu nejsem schopná uvěřit, že vítězové mohou být frustrováni tím, v čem vynikají a že s odporem trénují roky. Pravidelně sportující teneeageři se takto nechovají a umějí prohrávat. To jen tak mimochodem. Co mám brát vážně, když základní premisa vyprávění je falešná? Ale skvělí tři ústřední herci (pro mne především Jeff Daniels) mi na chvilku zatemnili rozum, což se teď snažím napravit snížením hodnocení na zasloužené dvě hvězdičky. Pár ryzích momentů filmu upřít nemůžu. Myslete si, že jsem arogantní a že ničemu nerozumím, ale toto pseudodrama přeplněné imaginárními (ne)hrdiny řeší příliš mnoho problémů, které urážlivě bagatelizuje všeobjímajícím závěrem. Od prvních minut prolhaná sračka vystavěná na pochybně vykalkulovaných základech. (18.10.2013)

Rodinná tragédie, skrývané skřípání zuby, hořké mlčení, nešťastná neschopnost, krátkodobé útěky i útěchy od zodpovědnosti, však toliko v mantinelech normální šedosti světa, obarvené maximálně alkoholovým či jointovým opojením, a to ještě velmi omezeným, sympatickým především tím, že užívaným i silnou maminou (výborná Sigourney, symbol hereckého mateřství nejen u rasy lidské), jediným fungujícím pojivem a vírou v udržení ohně rodinného krbu. A krutá pravda, že láska může být nádhernou jiskrou k zažehnutí rodinného ohniště, však udržování jeho vyžaduje !většinou! již jen krutých kompromisů a pevných nervů. ... Komedii jsem v tomto reálném pohledu na možné vyčpění svatebních zaslepených slibů nějak nepoznal, ale bezchybné civilní pojetí (film ničím ohromující, ale vše sedělo a pasovalo přesně do očí, do uší, potažmo pd kůži) a výkony zúčastněných (vévodila, samozřejmě, výtečná mamina) mi to dokonale vynahradily. (21.12.2005)

Kdybych měl Imaginary Heroes k něčemu přirovnat, hned by mě napadl Americký sen. Jenom v Imaginary Heroes je sledovaná rodina ještě víc rozhozená a to, co se v ní děje, je ještě víc temnější. Abychom neupadli do úplné deprese, režisér do příběhu vkládá veselou hudbu, která povedeně kontrastuje s dějem. Všichni herci jsou výteční a je velká škoda, že film unikl většímu diváckému úspěchu. Ambice má velké. (04.06.2005)

Drama o snaze rodiny o vyrovnání se se ztrátou nejstaršího syna a při této cestě za lepšími zítřky narážejí kosou na kameny, klopýtají o pařezy, vráží jeden do druhého a bloudí. Ve 111 minutách se pomalu vybrušují vztahy jednotlivých účastníků a odhalují se dávné zrady, lži a křivdy....až vypluje na povrch nepěkná pravda, která byla obalena neprůhledným pozlátkem. (27.04.2010)