Obyčejní hrdinové

Ďalší z filmov na tému: Rodina je základ štátu. Opäť sa rozpracúva téza o zle, ktoré je vždy na niečo dobré. Tu napríklad smrť v rodine spôsobí prečistenie dlho zamlčiavaných skutočností. Vyjasnia sa nevypovedané rodinné tajomstvá a vyjasní zvláštne správanie. Všetko sa stmelí v šťastnej rodine, ktorá v ústrety budúcnosti nanovo čelí osudu. Poznámky: 1. Viacero komentárov obdivuje herecké umenie Jeffa Danielsa, no väčšinou len zmätene čumel do blba alebo agresívne kričal. Žiadne veľké umenie - len dva výrazy tváre. 2. Iné komentáre spomínajú filmy ako Americká krása, Obyčajní ľudia či Ľadová búrka. Všetko sú to len priemerné variácie toho istého. Stredobodom je súčasná rodina v rozklade. Niečo v nej hnije. Situácia je zrelá na zúfalý odchod. Nie je tu ale nič lepšie. Tak sa radšej divák odviaže pri úprimne vymyslených príbehoch a ponorí sa do raja (pekla) vlastnej rodiny. Jedny z posledných autentických filmov o rodine boli Papouškov Ecce Homo Homolka či Formanov Černý Petr. Po nástupe rôznych odnoží psychoanalytických terapií nastúpili aj v sfére filmu konštrukty. Navonok až príliš dýchajú úprimne prežitou prítomnosťou. No v skutočnosti v sebe prepájajú primnoho rôznorodých situácií, vytvárajúcich z nich nedobre vymyslené príbehy. Také rodinné eintopfy, v ktorých je všetko možné aj nemožné. Na pohľad biológa, hľadiaceho pod mikroskopom na tragikomickosť ľudského konania v rodine, sa dnes odhodlá len málo filmárov. Ich diela do svetových distribučných sietí zapadnú len zriedka. Rodinu majú teraz vyárendované takéto vyznením pomerne plytké diela s účasťou známych hercov. Prinášajú zaručene autentické správy zo situácie v dnešných rodinách. Mierou auncity (= autenticity v skratke) sa blížia miere pravdivosti hlavných správ dňa či titulkom dennej tlače. (07.04.2015)

Nevím sice, co je Dan Harris zač, ale pro mě jasně oplývá talentem. Ačkoliv je tento snímek jedním z těch, jejichž příběhem je často omílané téma ze života (ne)typické americké rodiny, jejich tajemství, vztahy a ostatní, tak tento rozhodně patří mezi nadprůměr. Dějová linie vás sice nepřekvapí nebo nešokuje, ale díky brilantním hereckým výkonům povyšuje jinak vcelku obyčejné téma na zajímavý a poměrně silný filmový zážitek. Všem hercům, Weaver, Daniels, Hirsch a Donowho, skvěle pasovaly postavy, jež ztvárnili. Jen jsem měla pocit, že možná právě proto, že se jedná o režisérovu prvotinu, jakoby teprve oťukával téma a styl, který si zvolil a opatrně vše zkoušel. Jakoby si ještě nebyl úplně jist, že to, co točí, tak má vyznít. A proto se do daného tématu nepustil tak hluboko, jak by v tomto případě rozhodně mohl. A možná taky právě díky tomuto se mi film tolik zalíbil. Je nejistý a právě proto tak zajímavý a silný, stejně jako jeho "Obyčejní hrdinové." (11.12.2010)

Značku Ripley už Sigourney Weaver těžko odpará, nicméně je potěšující vidět, jak moc je dobrá coby matka, která právě přišla o dítě a začíná tušit, že smrt syna nemusí být ztrátou poslední. A nejen ona. Každý si svou tichou bolest nese sám a to je právě TO, že SÁM. Nenápadný, citlivý film, velmi vkusně natočený, bez patosu, s hereckými výkony, že si říkáte, kde se to třeba v Jeffu Danielsovi vzalo. (20.03.2006)

,,Nikdy nepochopíš k čemu jsem ti dobrá, dokuď neumřu"..... Obyčejný příběh obyčejných lidí, které poznamenala tragická událost a každý se sní snažit vyrovnat po svém. Řemeslně zvládnutý pohled do nitra lidí, kde z každého jejich jednání je cítit bolest, kterou prožívají. Během filmu můžete přemýšlet - ,,stalo se něco?" Samozřejmě, ještě žiješ". ,,Zasloužím si to?" A zjistit, že k tomu, aby jste doma něco změnili, není třeba plastické operace žádného člena rodiny. V jednoduchosti je krása. Mě to přilepilo do ,,sesle" svojí lidskostí. A velký podíl na tom mají herecké výkony. Všech! A přemýšlím, jak bych se dokázal vyrovnat s takovou situací já. Ne každej totiž může bejt hrdina. (26.06.2007)

"Zažili jsme tragedii, ale dostaneme se z toho." Drámo rodiny, které osud svižně zasazuje četné direkty do podpásových partií, má své nepopiratelné kvality, ale na mě bylo těch problémů až příliš. Mám totiž svých starostí dost a tak nějak mi připadá, že sledování nepřetržitého toku dramatických situací může uspokojit pouze zdatnějšího duševního masochistu. Já se mám zkrátka rád, takže jsem viděl moc smutku a málo zábavy na to, abych neškudlil hvězdami. (16.03.2016)