Obyčejní hrdinové

Mám slabost pro malé, nezávislé filmy zabývající se otázkami života a smrti, jejichž postavy jsou vtipné svou trapností a malostí. Jinými slovy, jejichž postavy připomínají obyčejné lidi, které potkáváte na ulici nebo při pohledu do zrcadla. Přesně takovým filmem jsou Obyčejní hrdinové, které díky tomu mám radši než by si zasloužili. Hrdinové Obyčejných hrdinů nejsou žádnými hrdiny, rozhodně ne hrdiny v typickém smyslu onoho slova. Nezachraňují planetu Zemi před zkázou, autobus plný děcek před pádem do propasti ani stařenku před rozšmelcováním kamionem. Zachraňují jenom své zpackané životy a snaží se z neustávajícího tlaku okolního světa nezbláznit. Není tudíž překvapující, kolik vedou dialogů o sebevraždách a umírání, překvapující je, že celý film má navzdory tomu relativně pohodovou atmosféru prosycenou drobnými vtípky. Nejsou zde scény, které vejdou do dějin, na většinu z nich asi zapomenete, jen co si ubalíte dalšího jointa, ale pro ten příjemný pocit, který ve mně Hrdinové po zhlédnutí zanechali, se na ně rád podívám znovu. Není zas až tolik filmů, které se nevyhýbají ani palčivějším problémům. Zde můžete kromě jiného slyšet otevřený dialog syna a matky, která se mu svěřuje, že je v podstatě jedinou věcí/osobou, kvůli které ještě nespáchala sebevraždu. Je to svým způsobem komické, pravdivé a zároveň smutné. Díky hercům, díky scénáři a v neposlední řadě díky vaší ochotě podobnému příběhu uvěřit. Já mu věřím zcela, aniž bych přitom byl homosexuál, alkoholik, narkoman, nejlepší plavec v širokém okolí či na smrt nemocný člověk. Myslím, že tady úplně stačí, když jste tím člověk, tím prachobyčejným hrdinou všedních dní. 85% Zajímavé komentáře: Falcor, Triple H (08.05.2007)

Značku Ripley už Sigourney Weaver těžko odpará, nicméně je potěšující vidět, jak moc je dobrá coby matka, která právě přišla o dítě a začíná tušit, že smrt syna nemusí být ztrátou poslední. A nejen ona. Každý si svou tichou bolest nese sám a to je právě TO, že SÁM. Nenápadný, citlivý film, velmi vkusně natočený, bez patosu, s hereckými výkony, že si říkáte, kde se to třeba v Jeffu Danielsovi vzalo. (20.03.2006)

Celý čas som rozmýšľal, či je Dan Harris lepší scenárista alebo režisér. Doteraz to nemám vyriešené, ono to asi bude tak, že v oboch je úspešný približne na 80% (zatiaľ). A smolou tohto filmu je, že sa mu tu tých nevydarených zvyšných 20% miestami stretáva a teda násobí... Aby som bol presnejší - nemá to ten príslovečný magický moment. Napriek sympatickej Weaverovej a talentovanému Hirschovi, silnej zápletke, poniektorým vydareným scénam a veľmi dobrej pointe (ktorá spätne mnohé napraví - hlavne sa vysvetlí ten prazvláštny, empatiu diváka vylučujúci postoj väčšiny zúčastnených) Obyčajní hrdinovia nevťahujú, nespútavajú, nedávajú zabudnúť na okolitý svet. Iba som po za vlasy pritiahnutom úplnom závere uznanlivo kývol hlavou a uvedomil si, že už som vyše dvoch rokov nevidel Americkú krásu... (12.06.2006)

Krásný, citlivě pojatý snímek, který osloví jak jednotlivými a nezapomenutelnými scénami, tak celkovým dojmem. Režisérovi se podařilo vyhnout většině hrozících klišé, vybral skvělé herecké obsazení a dokázal je dohnat k výkonům, které zajisté oceníte. Budete se smát, budete plakat, ale hlavně strávíte příjemných 110 minut, které ve vás něco zanechají... (10.09.2006)

Veľmi dlho trvalo, kým si film našiel ku mne cestu, ale neľutoval som. Kvalitne rozohraná rodinná dráma v mnohom pripomína Mendesovu Americkú krásu či Ľadovú búrku režiséra A. Lee. Rozuzlenie tragédie prichádza až v samom závere a aj to je jeden z dôvod prečo divák v napätí očakáva jej vysvetlenie. Kariéru mladého E. Hirscha postupne spoznávam opačným smerom. Je tu o poznanie mladší a už vtedy na seba právom upútal pozornosť a zaslúžene si vydobil svoju súčasnú pozíciu v hollywoode. 80%. (17.08.2014)