Režie:
Anh Hung TranScénář:
Anh Hung TranKamera:
Jonathan RicquebourgHrají:
Benoît Magimel, Juliette Binoche, Jean-Marc Roulot, Jan Hammenecker, Emmanuel Salinger, Patrick d'Assumçao, Galatéa Bellugi, Bonnie Chagneau-Ravoire (více)Obsahy(1)
Píše se rok 1885. V rozlehlém domě v údolí Loiry začíná další den a kuchařka Eugénie (Juliette Binoche) od časného rána pobíhá v kuchyni. Její jedinečný talent a láska k vaření dávají vzniknout neuvěřitelně chutným pokrmům. Posledních 20 let pracovala pro slavného gurmána Dodina (Benoît Magimel). Společně hledají a nalézají nové, neotřelé recepty, zkoumají chutě a sdílejí lásku ke gastronomii. Během let mezi nimi vzniklo silné pouto ovoněné upřímnou láskou. Dodin by byl rád, kdyby se Eugénie stala jeho ženou. Ta ale zarputile odmítá, nechce ztratit svobodu. Vždyť jejich soužití je takto dokonalé. Tráví spolu dlouhý čas, zkoumají a hledají recepty. Není to lepší než kdejaké manželství? Dodin je ale neústupný a tak se rozhodne udělat něco, co ještě nikdy neudělal: uvaří on pro ni. Možná mu poté řekne své Ano. (Cinemart)
(více)Videa (4)
Recenze (60)
Naprosto dokonalá filmová oslava jídla v noblesním francouzském provedení, krásná dobovka, decentní citlivá vztahovka, přesvědčivé herecké výkony plus něco málo edukačních zajímavostí z historie kulinářství (třeba proč mají kuchařské čepice tvar, který mají). To pomalé tempo a intelektuální dialogy bych nazval místy skoro nudou, ale nudou na kterou se hrozně hezky koukalo. Naprosto oddechový film pokud máte rádi filmy o vaření (Dokonalý šéf (2015), Bitva kuchařů (2017), Bod varu (2021), Z prezidentské kuchyně (2012)...) - jinak na tu nudu zahynete ()
Jeden z nejlepších romantických filmů jaké jsem kdy viděl. Sdílená vášeň je ve vztahu nejvíc. Může znamenat porozumění na té nejvyšší úrovni. Binoche a Magimel spolu navíc dokonale souzní i ve svých projevech. Ve vaření snad ještě nikdy nebylo tolik emocí. "Štěstí je nepřestat toužit po tom, co už máš." Cena za režii z Cannes naprosto zasloužená, prvních dvacet minut symfonického vaření je mistrovské zachycení postupu přípravy, trpělivosti a plynutí času. Neuvěřitelně precizní práce, smekám. 90% ()
Mne tento film nič nedal a hoc by som hodil priemer, tak kvôli prepálenému hodnoteniu trocha znížim. Ak tu niekto hovorí o gastroporne, tak fakt neviem, také gastroporno mám aj v kauflandovskej mäsiarni. Film v podstate nemá dej, divák si má vychutnať len tú domácku atmosféru, kde voľne lietajú vône a láska. ()
Láska prochází žaludkem a to samé platí i pro tenhle film. Je to vlastně trochu až dokument o přípravě těch nejlepších pokrmů a všeho kolem, životu, lásce a nebo koloběhu života, který zahřeje na srdci a potěší každého diváka. Je to jeden z nejkvalitnějších filmů o jídle a není vůbec divu, především díky perfektně nasnímaným přípravným procesům. I'm lovin' it ()
"Horší než hladovět, je mít jídlo už jen za každodenní palivo bez toho, abyste pořádně věděli, co jíte." Dodinovi přátelé během hodování vyprodukují mnoho mouder a tohle by mohlo být klidně další. Na konci 19. století ve Francii vskutku žádný natlakovaný Bod Varu nenaleznete. Mistrovsky nasnímaných prvních 20 minut je toho důkazem. Vypařování páry, prskání vytékajícího tuku, pomalu probublávající hrnce a uvnitř nich desítky bioingrediencí, o kterých by se vám při nákupu v Lidlu mohlo nechat jen zdát. Aby všechno to řinčení či šumění vyniklo, absentuje ve filmu navíc jakákoliv hudba. Stran vaření a labužnictví jde o ryzí onanii. Co však překvapuje, že ani romantická linka na pozadí tohoto gastroráje za vařením nezaostává. Ústřední dvojice v podzimu svého života dokáže prodat jakoukoliv emoci jak v kuchyni, tak v ložnici. Anh Hung Tran zkrátka do světa poslal nejvíc francouzský film "z té staré dobré Francie" za poslední léta, u kterého mějte po skončení titulků opravdu dobře promyšleno, kam zajdete na jídlo. [Viennale 2023] ()
Galerie (17)
Zajímavosti (9)
- Zobrazená konzumácia tradičnej francúzskej pochúťky ortolanu so zakrytou hlavou konzumenta je skutočnosťou. Ortolan je druh strnádky, ktorá sa chová po tme v klietke a je nútená živiť sa obilím. Potom sa utopí v armagnacu, opraží sa a zje sa celá. Tradícia obrúska na hlave má rôzne vysvetlenia. Niektorí tvrdia, že to bolo vymyslené preto, aby stravník mohol väčšie kosti diskrétne vypľuť. Iní hovoria, že je to preto, aby skryli taký nehanebný čin pred Božími očami. (Arsenal83)
- V prvý deň premiéry bol film odvysielaný okrem iného aj pri príležitosti festivalu filmov o kuchynskom umení Arrière v Tours v štúdiu Cinémas, kde bola uvedená aj diskusia, ktorú moderoval Kilien Stengel. (Arsenal83)
- Na filme sa podieľa aj francúzsky historik Patrick Rambourg ako kulinársky historický poradca. (Arsenal83)
Reklama