Režie:
Anh Hung TranScénář:
Anh Hung TranKamera:
Jonathan RicquebourgHrají:
Benoît Magimel, Juliette Binoche, Jean-Marc Roulot, Jan Hammenecker, Emmanuel Salinger, Patrick d'Assumçao, Galatéa Bellugi, Bonnie Chagneau-Ravoire (více)Obsahy(1)
Píše se rok 1885. V rozlehlém domě v údolí Loiry začíná další den a kuchařka Eugénie (Juliette Binoche) od časného rána pobíhá v kuchyni. Její jedinečný talent a láska k vaření dávají vzniknout neuvěřitelně chutným pokrmům. Posledních 20 let pracovala pro slavného gurmána Dodina (Benoît Magimel). Společně hledají a nalézají nové, neotřelé recepty, zkoumají chutě a sdílejí lásku ke gastronomii. Během let mezi nimi vzniklo silné pouto ovoněné upřímnou láskou. Dodin by byl rád, kdyby se Eugénie stala jeho ženou. Ta ale zarputile odmítá, nechce ztratit svobodu. Vždyť jejich soužití je takto dokonalé. Tráví spolu dlouhý čas, zkoumají a hledají recepty. Není to lepší než kdejaké manželství? Dodin je ale neústupný a tak se rozhodne udělat něco, co ještě nikdy neudělal: uvaří on pro ni. Možná mu poté řekne své Ano. (Cinemart)
(více)Videa (4)
Recenze (61)
Krásný milostný příběh, který vypráví dva famózní herci, je kolikrát odstrčen na vedlejší kolej díky nádherné kulinářské onanii, jenž mi během sledování vyvolala všemožné chutě. Neberte mě špatně, on ten příběh je skvělý, autentický a možná až příliš lidský, ale bez toho vaření kolem by to nebylo ono. Jeden z těch milostných filmů, které pro mě budou definovat lásku. A polemika nad podzimem, létem, či snad zimou života daných postav? To tomuto detailně připravenému pokrmu dodává tu správnou chuť. ()
Naprosto dokonalá filmová oslava jídla v noblesním francouzském provedení, krásná dobovka, decentní citlivá vztahovka, přesvědčivé herecké výkony plus něco málo edukačních zajímavostí z historie kulinářství (třeba proč mají kuchařské čepice tvar, který mají). To pomalé tempo a intelektuální dialogy bych nazval místy skoro nudou, ale nudou na kterou se hrozně hezky koukalo. Naprosto oddechový film pokud máte rádi filmy o vaření (Dokonalý šéf (2015), Bitva kuchařů (2017), Bod varu (2021), Z prezidentské kuchyně (2012)...) - jinak na tu nudu zahynete ()
Tak tohle bylo gastroporno ! Totální gastroporno ! Pokud nejste zaměstnán v kuchyni, nemilujete jídlo, nezkoušíte různorodé chutě světa, nebo nemáte holt k jídlu nějaký zvláštní vztah a jste bručoun, co se na večeři spokojí s májkou a rohlíkem a jeho vrcholem týdne je v neděli buřtguláš, nemůžete tomuhle filmu nikdy porozumět a hoďte točku rychle zpátky. Francouzský venkov, život na château, 19.století, brilantně vytříbená atmosféra staré kuchyně, kde neexistovaly žádný průmyslový náhražky, kdy smetana byla smetanou, máslo máslem a ze zahrad a místních dodavatelů jste dostávaly poctivé a čisté suroviny. Doba, kdy gentlemanství a úcta k ženám byla každodenním chlebem. Úvodní 15 minutová sekvence byla pro mě jak z říše snů. Jen letmé dialogy a pohled na přípravu receptů jako telecí karé, burgundská omáčka, kambaly či vývaru. Vše připravované na starých kamnech a v pecích, kde o poctivosti nemohla být ani řeč. Takhle se to vlastně nese značnou část celého snímku. Příběh je prostý, sice s lehčím nádechem předvídatelného dramatického prvku, ten ale dílu nijak neškodí. Tady se prostě hlavně vaří a jí ! Velmi příjemný film, u kterého nemusí člověk přemýšlet nad nějakou ukrutnou zápletkou, a který se vyvaruje moderních skrupulí. Pure gastro festival s úžasnou Binoche, která málokdy zklame. Až teď jsem teprve naštvanej, že jsem vynechal kino. Nepočítal jsem s tím, že budu muset po posledním restu z minulého roku přehodnotit svůj top žebříček 2023. Umění jíst a milovat pro mě osobně znamená nejen nejlepší film loňska, ale zároveň i nejlepší film v oblasti gastra, který se mi kdy dostal pod ruku. Absolutní masterclass, po kterém mám chuť vyházet ty sajrajty co mám ve špajzu a lednici, sbalit věci a odjet někam k žabožroutům nacpat si břicho. ()
Film ze starých dob, kdy Fracouzi jen žrali... Popravdě jsem si říkal, jestli mi film, ve kterém se prvních 30 minut jen vaří a degustuje, bude chutnat. Nakonec jsem na konci projekce sice odcházel se slinami jak boxer, ale ve výsledku nadšen. Medicína není tak úplně exaktní věda. První projekce mého #kviff2023 ()
Ultimátní gastro-porno. Vrcholná pocta francouzské gastronomii, v níž většinu postav tvoří životní požitkáři a gurmáni, špičkoví kuchaři, znalci potravin, zvířat a přírody a skvělí řečníci, takže o jídlu a jeho původu i historii též vybraně hovoří. Velkou část filmu zabírají scény vaření vybraných pokrmů a jejich následné konzumace, na což diváky připraví už úvodní půlhodinová sekvence, v níž se jen za ambientních zvuků kuchyně a labužnických vzdechů tančí mezi plotnami a servíruje na stůl. Pojivem mezi chody je něžná romantická linie, v níž se láskyplné vyznání nikdy neobejde bez večeře při svíčkách a společné míchání zeleninového vývaru nebo burgundské omáčky je předehrou pro intimní chvíle. Film, v němž láska vyloženě prochází žaludkem a ve kterém i anatomický popis příjmu potravy zní jako milostná poezie. ()
Galerie (17)
Photo © Curiosa Films / Gaumont / France 2 Cinema / Carole Bethuel
Zajímavosti (9)
- Na filme sa podieľa aj francúzsky historik Patrick Rambourg ako kulinársky historický poradca. (Arsenal83)
- Scénář byl volně inspirován románem Maurice Rouffa z roku 1924 – tam se poprvé objevila fiktivní postava Dodin Bouffant (Benoît Magimel). Tato postava byla volně inspirována slavným francouzským gurmánem Jeanem Anthelmem Brillat-Savarinem, autorem knihy „O labužnictví – fyziologie chuti“. (Sykomora)
- Zobrazená konzumácia tradičnej francúzskej pochúťky ortolanu so zakrytou hlavou konzumenta je skutočnosťou. Ortolan je druh strnádky, ktorá sa chová po tme v klietke a je nútená živiť sa obilím. Potom sa utopí v armagnacu, opraží sa a zje sa celá. Tradícia obrúska na hlave má rôzne vysvetlenia. Niektorí tvrdia, že to bolo vymyslené preto, aby stravník mohol väčšie kosti diskrétne vypľuť. Iní hovoria, že je to preto, aby skryli taký nehanebný čin pred Božími očami. (Arsenal83)
Reklama