Dějiny násilí

Brian De Palma kdysi prohlásil, že když divákům naservírujete dostatečně zajímavou úvodní scénu, vydrží na film zírat klidně další půl hodinku, i kdyby byl celkem o ničem. Měl asi pravdu, jenom u Dějin násilí to u mě fungovalo přesně obráceně. Dva chlapi jdou k autu, zírají na sebe několik sekund a pak prohodí pár slov o nějaký cestě na východ. Zas na sebe zírají, jeden jde pryč, druhej pomalu nasedne do auta a ujede tři metry. První se vrací, nasedne do auta, prohodí pár slov a oba odjíždějí. Uvažuju, jestli chci tenhle film skutečně vůbec vidět, ale říkám si, že tomu dám aspoň deset minut šanci. No a nezklamal. Protože nebýt těch dvou chlapíků, jejichž herecký výstup bych klidně omezila na scénu v restauraci, nedalo se tomu filmu skoro nic vytknout. To skoro je tam za místy nelogický jednání postav: když Tom zabije dva lupiče, je rázem ve všech novinách na titulní straně a televize s ním chtějí natočit rozhovory, ale když o několik dnů později střílí do chlapíků kolem svýho domu z brokovnice, nikdo ani nehne brvou. Nehledě na závěrečnou přestřelku, kde... ne, nebudu nic prozrazovat. Ti, co viděli, možná vědí, co mám na mysli, a pokud ne, možná jim to dojde, když zmíním poldu, který sice dokázal spočítat kvadratickou rovnici, ale dělá mu problém sečíst jedna plus jedna. Ale nebudu jenom kritizovat, vždyť jsem tomu taky dala čtyři hvězdičky. Přece jen je ta brutalita v komorním kabátku se dvěma až živočišnými sexuálními scénami naprosto neodolatelná. A vzhledem ke krátké stopáži (až o polovinu kratší než u většiny filmů, co jsem v poslední době viděla) Dějiny násilí ani nedokážou začít nudit. (17.10.2007)

Až neskutečně idylické vztahy v rodině zboří jeden okolnostmi vynucený čin, a najednou jsou pryč všechny dosavadní jistoty a místo nich svět, ke kterému by se člověk vůbec nechtěl znát, ale není návratu. Skvělá Maria Bello (doktorka Anna del Amico z E.R. vůbec nestárne), ale i Viggo Mortensen a samozřejmě David Cronenberg a jeho pohled na manželský sex (opět poněkud jiný než je ve filmu obvyklé!), dělají z filmu, ve kterém nechybí ani detailní záběry na rozstřílené hlavy, víc než nadprůměrný snímek. (05.11.2005)

Cronenberg zajímavě mixuje všechny možné styly, z nichž nejvíce zaujme ten „westernový“. Civilně jednoduchý příběh se sune dopředu díky síle hereckých výkonů a vzájemnému proplétání scén, které i přes svou žánrovou rozdílnost fungují vedle sebe více než dobře. Manželský sex posunutý na hranici odvázaného soft porna zvedne puritánským divákům minimálně obočí a detailní kamera při průstřelech hlavy nenechá na pokoji ani toho nejotrlejšího. I když je pravda, že mělkost scénáře ve druhé polovině by chtělo zamaskovat rychlejším tempem, je nakonec vše vynahrazeno mistrovským závěrem, v němž Cronenberg jasně dokazuje, že si stejně diváka obtočí kolem prstu, i když nechce. (17.12.2005)

Komorní thriller od kontroverzního kanadského maniaka na režisérské stoličce si znamenám coby jedno z nejpříjemnějších překvapení letošního roku. Od Davida Cronenberga bych po výbředech typu "Nahý oběd" věru nečekal tak mistrovský kus sice velmi řemeslné, avšak neobyčejně stylové filmařiny. Samozřejmě nezastírám, že jeho poslední kroky jsem nesledoval, čiliže se mi "Dějiny násilí" jeví být opravdovou fackou odnikud. Sice nelze tento snímek stavět na piedestal výjimečnosti, vždyť je to vlastně velice konzervativní thriller o člověku, který v životu nebezpečné situaci zareaguje až nepřirozeně chladkorevně a strhne kolotoč otázek, vykřičníků a temných míst, které ohrožují samu jeho identitu. Tom Stall, kterého výtečně sehrál jacksonovský klaďas Viggo Mortensen, je hnacím motorem filmu – archetypálním hrdinou "s otazníkem". Chytře posazený vypravěč se tentokrát nijak nevymyká standardu, je "pouze" řemeslně skvěle zvládnutý a udržuje zásadní otázku "kdo je hlavní hrdina?" dostatečně otevřenou. Výtečně zafungovalo rodinné prostředí, které Tom ze všech sil hájí a které Cronenberg až podezřele harmonicky líčí v první části filmu. Krom šmakózních hereckých výkonů celého ansámblu a dobře napsaného scénáře stojí za zmínku nenápadný, leč citlivý soundtrack Howarda Shora a samozřejmě perfektní režie, která se nijak nestaví na odiv, ale citlivě přihlíží příběhu, opatrně do něj diváka vtahuje a s neuvěřitelnou lehkostí střídá intimní rovinu s až naturalistickou brutalitou, ve které Cronenberga poznáte na sto honů. Není tu ani památky po samoúčelnosti, patosu, heroismu... finální souboj s cronenbergovskou lehkostí vnásí do komorních tónů velkolepou černohumornou akci, kterou může takový Tarantino svému staršímu kolegovi jen tiše závidět... Závěr filmu odehrává se beze slov, pouze gesty, náznaky a zazní do ticha jako výkřik, na který si divák musí odpovědět sám. Dostane Tom ještě šanci, nebo jej jeho činy zničí? Nebýt natahovaných detailů a nepatrné ztráty gradace v závěru, jednalo by se o film takřka bezchybný. I v tomto provedení jsou však "Dějiny násilí" zralou a inspirativní ukázku psychologického thrilleru, který sice nevzbudí hluboká tázání po smyslu bytí, nicméně zaujme, pohltí a pobaví. Aniž by podlézal. (13.11.2005)

Ta tam je hrdiný Aragorn, nynější král Gondoru. Viggo Mortensen teď střílí lidi a bodá jim nože do nohou. Ale to by přece udělal každý otec průměrné americké rodiny, aby ochránil své milované. Jenže tenhle je v tom až podezřele dobrý. Je to náhoda? Nebo je něco shnilého v jeho minulosti... Cronenberg si dokonale hraje s divákem. Nikdy si nejste na sto procent jisti, kde je pravda. A pokud k jejímu zjištění potřebujete vidět jak Viggo zabije hodně lidí, budete se bavit. (24.02.2007)