Reklama

Reklama

Zredigováno

Trailer

První obětí války bývá obvykle pravda. Stejně jako vietnamský konflikt v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století, tak i současné působení amerických vojáků v Iráku a Afghánistánu budí kontroverzní reakce. Filmová produkce hollywoodských studií a nezávislých tvůrců se ožehavé tematice začíná po počátečním váhání stále častěji a také výmluvněji věnovat, jak o tom např. svědčí nedávné oscarové vavříny pro drama z násilím sužovaného Bagdádu Smrt čeká všude (2008; režie Kathryn Bigelowová). Snímek Zredigováno (2007) natočil známý americký režisér Brian De Palma podle skutečného incidentu, s jehož podrobnostmi se seznámil na internetu. Provedl nezbytné úpravy, aby se vyhnul možným právním důsledkům, a ve spolupráci s málo známými herci realizoval působivý příběh americké jednotky, v němž se prolíná několik zdrojů, tvořících dohromady jednolitý obraz násilí, plodícího další násilí. Jako v bludném kruhu sledujeme nesmyslnou smrt těhotné Iráčanky na kontrolním stanovišti, nevinné oběti nastražených bomb, znásilnění patnáctileté dívky a vyvraždění její rodiny, odvetný únos a popravu amerického vojáka. De Palma, proslulý svým okázalým režijním rukopisem, události neukazuje jako v konvenčním dramatu, ale skládá je dohromady z videodeníku jednoho z vojáků, reportážních záběrů místní televize, záznamů bezpečnostních kamer a dokonce z výseků fiktivního francouzského dokumentu. Film nenabízí žádná řešení, jen upozorňuje na to, co se tu děje. A není to nic veselého. Snímek, který upomíná na starší De Palmovo dílo Oběti války (1989), byl vyznamenán Cenou za režii na MFF v Benátkách. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (175)

ORIN 

všechny recenze uživatele

Cinepur Choice 07 - De Palma mě polil napalmem. Jakkoli může Redigováno připomínat dokumentární rekonstrukci (s občasnými odklony - francouzský dokumentární film, internetové klipy, průmyslové kamery či zpravodajské a televizní reportáže), stále je to pouze vykonstruovaná "paradokumentání" syntéza výše uvedeného s určitou dávkou patosu. De Palma se snažil o čistou autenticitu, poněkud se to ovšem minulo účinkem. Přesto se ve výsledku jedná o otevřenou a naléhavou výpověď k tématu, které je celosvětově velmi choulostivé a často diskutované. Jak ve filmu jeden z vojáků trefně poznamenal: "Já jsem tu vlastně neměl být." Nikdo z nich tu neměl být. Irácká invaze je totiž dle mého jeden velký omyl. ()

Goldbeater 

všechny recenze uživatele

Když Brian De Palma na začátku své rozmanité kariéry experimentoval, vzniklo pár docela zajímavých filmů jako např. Ahoj Mami! nebo Fantom ráje, které mají co nabídnout. Ovšem tenhle režisérův pokus o reflexní válečné drama se v mých očích příliš nezdařil. Co si budeme povídat? Válka je svinstvo, ale tenhle film mi připadá úplně zbytečný. Jde prakticky o takový statistický slepenec negativ války v Iráku a Afganistánu, který nám jasně říká, jak máme vše chápat. De Palma se trochu vrací k látce svého filmu Oběti války, který ovšem nebyl tak křečovitě rádoby realistický jako tahle patlanina. Mohl to být dokument na půl hodiny a ne hraný film, kterému asi málokdo uvěří jakoukoli objektivitu. Pro mne docela zklamání, snad se Brian ve svém příštím filmu trochu vyšvihne. ()

Reklama

Matty 

všechny recenze uživatele

„Basically, here, shit happens“. Absolutní pravda neexistuje a pokud ano, nelze ji jakýmkoliv způsobem zaznamenat – zhruba k tomuto závěru dochází po devadesáti minutách dost možná nejkontroverznější snímek Briana De Palmy (na IMDb jakoby neexistovalo jiné hodnocení než 1/10 a 10/10). Třebaže vychází z reálné události (opakované znásilnění irácké dívky americkými vojáky a následné zabití ji i její rodiny) a snaží se budit dojem maximálně autentického materiálu, jeho cílem není „pouze“ rekonstruovat skutečnost a dosáhnout zdrcující síly Letu číslo 93. ___ De Palma pracuje paralelně s mnoha mediálními vrstvami. Ze dvou, později z mnohem více videomateriálů diametrálně odlišného pojetí zjišťujeme, co dělá takový průměrný americký voják v Iráku, že tam vlastně nic nedělá, a co to s nim dělá. Psychický rozklad sebevědomých „zabijáků“ v paranoidní trosky (za vydatného přispění nehumánního drilu nadřízených) je jen jednou stranou krystalu nebývale komplikované struktury. Při zvýšeném stresu každý potřebuje dříve či později uvolnit nahromaděný přetlak, proč tedy jako oběť nevyužít obyvatele „podmaňované“ země (MY jsme dobyvatelé, NÁM to tady patří, oni musí přijmou NAŠI úžasnou demokracii) a nedoufat, že bude celý incident v rámci zachování dobrého obrázku o „amerických chlapcích bojujících za dobrou věc“, zameten? Jenže žádný (zlo)čin se neobejde bez následků, pročež také Iráčané berou záležitost do svých rukou a celému světu představí svou verzi spravedlnosti (zde můžeme řešit rozdílné záměry při natáčení „pravdy“ Američany a Iráčany). Absurdní popravou „viníka“ se kruh navenek uzavírá, zároveň ale dává do pohybu další mechanismus, ničivější než předchozí. ___ De Palmu je těžké nařknout z černobílého vidění světa, vychází z jednoduché filozofie, že když dojde k jedné věci, bude následovat věc další a pak další a další, pořád dokola – nekonečný cyklus, který těžko někdo zastaví, což nás však nezbavuje práva znát jeho pravou podstatu, jinými slovy znát neredigovanou pravdu. S tím vyvstává nejpalčivější otázka, jež filmaře trápí od vynálezu kinematografu – kde leží hranice mezi realitou a fikcí? Jsou závěrečné fotografie obětí americké invaze dostatečně výmluvné, aby znepokojily i ty, které nechal zbytek filmu chladnými? Ale co si potom máme myslet o zakomponování fotek dvou fiktivních filmových obětí? Tato drzá podvratnost jenom zdůrazňuje, že v konečném důsledku pouze režisér (či jiný tvůrce výpovědi) určuje, kde končí realita a začíná fikce. Toto nenápadné upozornění „nevěř všemu, co ti říkám“ lze současně brát jako De Palmovu pojistku proti osočování z příliš zjevného dodržování tradičních vyprávěcích technik (tzn. po celou dobu neztrácíme přehled, kdo, co, jak a proč, nemluvě o technických detailech, kdy byla bezpečností kamera ve skutečnosti těžko vybavená mikrofonem). 80% Zajímavé komentáře: Renton, Bluntman, O*R*I*N ()

Ivoshek 

všechny recenze uživatele

Něco jako Blairwitch, akorát že místo čarodějnice tu jsou dva pitomci od pěchoty, které z nudy nenapadne nic lepšího, než jít znásilnit underage Iráčanku a postřílet její rodinu. Tenhle film se moc slávy nedočkal, asi hlavně kvůli tomu, že zpochybňuje přítomnost a dobrodějnost vojáků USA v Iráku jako takovou.  Filmy o tom, že je válka zlá věc, to ještě jo. Ale filmy o tom, že ty zlé věci dělají i ti, co jsou hodní, to už ne. Není to první film De Palmy, který tak věci vidí, struktura Obětí války je dost podobná. Námět není špatnej a spousta scén funguje dobře - hlavně ta všeobjímající nuda, kombinovaná s vedrem a strachem z místních. Problém spíš je s pseudo-dokumentárním zpracováním, které místy nedává moc smysl. ()

Hellboy 

všechny recenze uživatele

Redacted je vlastně hraný dokument a nápad použití záběrů z různých zdrojů je působivý. Redacted rozhodně stojí za zhlédnutí, protože je to další pohled na nesmyslnost a hrůzy války, což je věc, které zřejmě nikdy nebude dost - už jen proto, že US vojáci tam někde pořád jsou.. Mohlo by to být lépe, mnohem, mnohem lépe, provedené, ale téma je natolik závažné, že vám různé chyby, nedotaženosti a přímočarost "příběhu" vadit nebudou - je třeba tvůrcům poděkovat za to, že se nám snaží ukázat svůj úhel pohledu, zobrazit to, co běžně bývá v médiích redigováno. A ačkoliv "filmově" to De Palmovi tentokrát moc nevyšlo, není možné dát filmu jentak nízké hodnocení, protože není skvěle natočený - v tomto případě je zobrazení skutečných událostí mnohem důležitější. Ať už je váš názor na tento film jakýkoliv, zřejmě vás minimálně přiměje k zamyšlení. On byl... horlivý reportér. Používal tuto kameru. Právě tuto zde. Aby natočil svoje-- naše--válečné příběhy. Příběhy, které budou částí historie. Dlouho potom, co ty a já zemřeme. ()

Galerie (17)

Zajímavosti (5)

  • Film byl financován Markem Cubanem, majitelem basketbalového týmu Dallas Mavericks. (Caaslav)
  • V některých záběrech je možné vidět britský tank Challanger v barvách americké armády, která však tento typ tanku nepoužívala. (Caaslav)

Reklama

Reklama