Bournův mýtus

Akčnejšie, pútavejšie, vybrúsenejšie a zábavnejšie než jednotka. Takto si predstavujem akčný film. Powellova hudba je doslova a do písmena nadpozemská a umocňovala potenciál filmu, Bourne ako správny akčný hrdina pobehuje z jedného miesta na druhé, efektné kúsky milovníkov akčákov jednoznačne potešia, Joan Allen je drobným spestrením a Matt Damon ako nesmrteľný agent tiež nie je na zahodenie. Po Bourne Identity veľký krok vpred a 10* za hudbu Johna Powella. (26.08.2010)

Nejsem nejvděčnější divák špionážních filmů. Můj divácký přístup k filmům by se dal popsat tak, že si hledám ve filmu něco realistického (ve smyslu reálného pro mě), čeho se můžu chytit, většinou to bývají emoce stojící za motivacemi postav, a od toho se potom odvíjí můj soucit pro film jako celek a případné nadšení či opovržení, žánry a styly a všechno kolem už je v podstatě podružné. A s těmi špióny se to potom má tak, že já vůbec netuším, jak reálně může vypadat život tajného agenta a co tak třeba dělá nebo cítí, a to vede ke dvěma obvyklým výsledkům: Buďto mi takové filmy připadají jako nesmyslné krávoviny, nebo jsou plné mužů, kteří politikaří o to, kdo z nich má nejvíc moci, potažmo největší penis, a tomu většinou ani nerozumím, ani mě to nebaví. A teď konečně přímo k Bournovu mýtu: Můj soucit s tímto filmem se odvíjí od scény, kdy Matt Damon sleduje Franku Potente vznášející se ve vodě. Když si dám tento obraz do souvislosti se zbytkem filmu a se vším tím pobíháním a hledáním, koho má praštit, aby to už přestalo, dává mi ten film smysl. Jeho největší síla spočívá v momentech, kdy se nesnaží vysvětlovat souvislosti a soustředí se na fyzickou existenci hlavního hrdiny. Jakmile ovšem nastoupí potřeba řádně ukončit konvenční příběh o politických pletichách, stává se z toho dílo s umenšenou hodnotou. Ale je tam díky bohu scéna rozhovoru s Oksanou, která je svým obsahem nářez jako blázen. Osobně si myslím, že tímto filmem to mělo skončit, Bourneovo ultimátum už je jenom formalistická fraška a z nějakého důvodu se právě kritikům líbí nejvíc, ach jo. (21.09.2014)

"Stojíš v hromadě sraček a nemáš k tomu dobrý boty." Jenže o boty tady nejde. Tady jde o dráždění kobry bosou nohou a to je rozhodně méně nebezpečné než naštvat agenta bez minulosti. On si toho sice zase tak moc nepamatuje, ale kdybych se stal vyvoleným, který je pověřen jeho likvidací, tak bych dělal všechno proto, abych ho na té zeměkouli nenašel. Mám se totiž docela rád a tak se vždycky radši budu bavit u obrazovky při tom, jak likviduje někoho jiného. (28.12.2016)

Tenhle kousek se mi zamlouval mnohem víc, než ten první. Přestože Mattovi tentokrát nepřeběhla přes cestu žádná kočka, připomínal mi film svým vypravěčským stylem, rytmem a sympatickou usilovností hlavního hrdiny dávný snímek Tři dny kondora, kde "honěný" zároveň prchá i pátrá a to po motivech svých pronásledovatelů a přestože Bourne není neviňátko, řídíme, plaveme, střílíme, utíkáme a jedeme v tom s ním. (18.02.2005)

Já se tedy přidám k té zdá se méně početné skupině lidí, která nějak nechápe, v čem by Supremacy měl být lepším filmem, než jednička. Tohle je solidní akčňák, ale ve výsledku o tom stejném, co jednička, pouze mu chybí mysteriózní atmosféra a neustálé napětí, které provázelo Identity. Nastolené otázky v jedničce byly daleko zajímavější, neboť se týkaly samotné podstaty toho, co je Bourne zač. Zde to již víme a otázky se týkají pouze jedné z jeho misí. K tomu je film hůře sledovatelný kvůli módnímu rozstřesu kamery. Navíc brzké úmrtí jedné z klíčových postav z jedničky mě velmi zklamalo, neboť tím snímek pro mě o hodně přišel. Díky této postavě se mi zdála jednička dějově komplikovanější a zajímavější, dvojka je tak poměrně primitivní záležitostí, která mi připadala jako mix Toma a Jerryho a Running Mana. (18.11.2014)