Beze mě: Šest tváří Boba Dylana

Moc pěkně vymyšlené ... jako bychom byli u vyvolávání fotky, jedna každá barva ve své vlastní lázni a dohromady .... dohromady se to asi nebude líbit těm, kdo Dylana nikdy nechtěli poznat nebo ho nemají rádi. Já s ním sice doma taky vytapetováno nemám, ale na jeho pohled na svět, formulace a móresy dost slyším. Jen bych doporučila jako předkrm Scorseseho dokument (spoustu věcí mi docvaklo dík němu) a komu by to nestačilo, tak ještě zákusek na doznění - Ashbyho Cestu ke slávě o Bobově idolu Woodym Guthrie. PS. asi po sté - Cate Blanchett si na hraní nehraje ! (13.03.2008)

Fenomenálně natočený film, který jsem si s chutí pustil třikrát za sebou. Herci, hudba, vyřčené otázky a vůbec celková nálada snímku dělá z I´m not there určitě jeden z nejzajímavějších "hudebních" filmů, které jsem kdy viděl. I´m not there nesedne každému - ale o to víc si ho užije jednotlivec. 90% (10.03.2008)

Dekonstrukce. Demaskace. Pitva. - Překvapení. Narace. Fabulace. Konstrukce. - Vytržení. "Everybody knows I'm not folk singer." Šest transformací jedné osobnsti, 6 životních epoch. Hodně lidového moudra, přemýšlivého filosofování, plácání do a proti větru. Hodně alkoholu, amfetaminu, poezie. Nežánrový patvar zmítající se mezi: životopisný, hudební, dokumentární, fantastický... který pohltí svou perfektně vystavěnou sítí faktů a reálií. A je jedno, že to všechno se schovává za vymyšlená jména. Aj, toť lepivě lákavé lízátko. Ano, je to i magnet pro brutálně šťourající nihilisty. Hledám chyby, ale tak nějak mi to podvědomí zatrhlo. 90%. (17.01.2008)

Film pro fanoušky. Pro ty, co z hlavy ví o Dylanových prosezených hodinách u legendy Woodyho Guthriea. O profláklém vypískání elektrických kytar. O předělávání autorské básnické sbírky Tarantule. O dokumentu z britského turné, kde zesměšňuje novináře. O románku s Warholovou Eddie. O Dylanově havárii na motorce, zdravotních komplikacích a příklonu k Bohu. A samozřejmě pro ty, kdo znají postavu Aliase z Patta Garreta a Billyho Kida.________Já to z hlavy nevím... (25.01.2009)

Muzikál môže mať veľmi pútavý dej, ale musí byť sakramentsky dobrý, aby ma zaujal aj po hudobnej stránke (naposledy Burtonov holič skončil niekde na polceste). Pri hudobnom (a hlavne životopisne ladenom) filme sa naopak zvyknem baviť výborne. To by však nesmel byť za kamerou Todd Haynes. Kvitujem mu snahu o experiment a netradičné pojatie života legendy, no výsledná forma jeho nesúrodej "grcanice" nestojí ani za prd. Príbehová skladačka do seba veľmi nezapadá, striedanie období sa mení ako na bežiacom páse a v žiadnej z rovín neprichádza k niečomu, čo by stálo za pozornosť. Jedna hviezda je za skvelé Dylanove songy, vďaka ním sa dá totiž tých predlhých 135 minút ako tak ustáť. Druhá je za Cate Blanchett, ktorá sa v pohode pretvorila do mužskej postavy, a ako jediná prakticky dokázala svojím šarmom ako tak zaujať. Všetko ostatné nestojí za reč. Snáď ešte párminútová rola Heatha Ledgera, ktorému akoby scenár napísal posledné dni jeho skutočného života. R.I.P. tak Ledgerovi, ako aj celému filmu. (02.02.2008)