Beze mě: Šest tváří Boba Dylana

V mnoha směrech (zvláště pak v první půlce) naprosto geniální,u mnoha scén (zejména v půli druhé :-) mi ovšem jako člověku,který Dylana rád poslouchá,ale o jeho životě toho moc neví,silně unikal jejich smysl,zvláště když bez nich by film nejen fungoval,ale byl by i míň roztahaný a vstřícnější.I tak ale fascinující generační portrét plný dojmů a skvostné filmařské práce s originálními postupy,podbarvený Dylanovými songy.Způsob,jakým dokázal Todd Haynes propojit šest individuálních osudů do jednoho portrétu nesmrtelné folkové legendy,je známkou bezmála režijní geniality.S pátou hvězdičkou čekám,až si o Dylanově osobě udělám sám ucelenější obrázek,což ale na silném zážitku nic nemění.A průpovídky Bena Wishawa jsou ultimátní! 85 % (22.01.2012)

Bohužel, na film jsem šla ve Varech ve 23:59, takže jej budu moci lépe hodnotit až po dalším zhlédnutí :o) // Po druhém zhlédnutí stále 3*... Je to zajímavá studie života jednoho významného hudebníka, ale těžko se jí dostává pod slupku. K jádru - kdo vlastně je Bob Dylan - komplikovaná osobnost, zdroj inspirace mnoha zpěváků a kapel, hudební ikona... - jsem se v "jeho" Šesti tvářích nějak neprokousala. Jestliže je chyba čistě na mojí straně, o to větší škoda. Mám ovšem ten dojem, že bude chybka i jinde. Jinak ale nelze mít nejmenší nic proti V Y N I K A J Í C Í Cate Blanchett !!! Ještě teď mi tak zcela nedochází, že nejlepší alter ego mužské postavy ztvárnila žena :-)) (15.07.2008)

Všeho moc škodí a hodně Dylana škodí dvojnásob. Todd Haynes si pro svůj velký experiment vybral velkého zpěváka, který je pro mě jen ikonou doby a po hudební stránce ho nijak neobdivuji. Jeho komplikovanou až chameleonskou osobnost se Haynes pokusil zajímavě zpracovat jako 6 příběhů různých zpěváků, každý s jiným jménem, každý vypadá jinak, chová se jinak, je jiný, a všichni dohromady jsou Bob Dylan. Netradiční nápad může v prvních okamžicích upoutat, ale následuje smutný pád, v kterém Haynes dovádí do extrémů svou vizi a ta pro diváka zůstává pouze "něčím odlišným". Pro mě to není jednoduchý film a bohužel byl především extrémně nudným, kdy jsem si nedokázal k ani jedné a vlastně k Bobu Dylanovi vůbec vytvořit jakýkoliv vztah, který by mě k filmu poutal či vázal. Naopak, jsem byl skoro až znechucen neustálým střídáním a přeskakováním, které ve výsledku pro mě neznamenalo nic, stejně jako celý film. Příjemně a textem zajímavé písně, které jsou další faktor dotvářející Boba Dylana mě jen utvrzují v skoro až geniálním nápadu Todda Haynese, který bohužel umřel na provedením a neschopnosti tvůrce najít rozumnou hranici snesitelnosti pro diváka. Pro mnoho kritiků tento film bude darem z nebes, protože je jednoduché Haynesův pokus označit za úžasný, geniální a okouzlující, ale pro obyčejného diváka je podle mě příliš hutný a pro neznalé osobnosti Dylana velmi matoucí a chaotický. (26.07.2008)

Zajímavý experiment. Haynes si na tomhle snímku dal asi dost záležet a pojal příběh o Bobu Dylanovi hodně novátorsky, až klasická biografická dramata vedle tohoto svěžího vánku blednou závistí. Střídání barvy obrazu, kamerové hrátky, zajímavý střih, různá směsice zvuků a hlavně rozštěpený děj na několik osobností točený napolo dokumentárním stylem. Trio Bale-Ledger-Blanchett si zaslouží ovace. Bohužel je snímek tak netradiční, až vám bude trvat než všechny ty vlny režisérských nápadů, které na vás útočí, vstřebáte a dozvíte se krutou pravdu: tohle není životopisný film o Bobu Dylanovi, tohle je studnice mysli Todda Haynese o něm, který se nechal strhnout formou a zahleděn sám do sebe přestal vyprávět a jen na diváka ušil nic nevypovídající audiovizuální lahůdku. Proto ti, jež se chtějí o Dylanovi něco dozvědět víc, ať to proboha nečekají od tohoto filmu. Šeredně by narazili. [Přesná stopáž: 136 min] (22.08.2008)

Konečně nějaký autor životopisného filmu pochopil co dělá člověka člověkem - není to jen to co člověk dělá a jak ho okolí vidí... člověk, to je jeho duše. Jeho myšlení, jeho pocity a jeho boj se světem a se sebou samým... to byl Bob Dylan... a to je každý z nás. Todd Haynes o něm a jeho duši jen natočil film... a díky jeho talentu, nápaditosti a hlavně myšlence a citu je I'm Not There nejlepší film o nějaké slavné osobnosti který kdy vznikl. Mnohem zajímavější než všechny ty generické příběhy Johnyho Cashe, Raye, LaMotty a mnoha dalších. 9/10 (26.03.2008)