Beze mě: Šest tváří Boba Dylana

Ups! Tak tu mám první velké zklamání letoška. Todd Hayness a jeho režie mi u Velvet Goldmine poměrně sedl, leč zde jde absolutně mimo mě. Snímek mě bohužel velkou část stopáže poměrně nudil a to i přes to, že máme na plátně hned pět hereckých osobností. Z nich mě skutečně zaujala (a to velmi) pouze Cate, kterou společně s povedenou (hlavně černobílou) kamerou a písněmi Boba Dylana, považuji za největší plus snímku a za nějaký čas asi jediné momenty, které se mi při vyslovení jména "I'm not there" vybaví. P.S. Heath chudák mohl jeden ze svých posledních hereckých výkonů věnovat jinému filmu, zde je IMHO zbytečný a nijak nevyniká. (30.01.2008)

Naprostá blbost a nuda. Sice se to snaží tvářit jako něco geniálního, možná to i je geniální, ale je to díky tomu tak hrozná nuda, že sem myslel, že to ani nedokoukám. Čim víc mě to nudilo, tím víc sem nedával pozor a čim víc sem nedával pozor, tim víc mě to nudilo. Ale tak nakonec sem to dokoukal a posledních 20 minut sem se dokonce dostal i do děje, ale i tak trošku moc debilních fylozofických keců, krom toho Boba Dylena moc neznám, jen tak mě trochu volízlo jeho jméno a jeho hudbu už vůbec nemusim, u těch písniček sem se chytal fakt hodně ztuha. (26.01.2008)

Přestože má film přes dvě hodiny, jsou některé tváře Boba Dylana tristně nevyužité (mám namysli především výborného Christiana Balea). Jakožto fanoušek kytarové scény jsem si tento experiment vychutnal (i když ta stopáž byla i na mě docela velký sousto) a to ani nemusím patřit mezi bezmezné Dylanovi obdivovatele (a co jich po světě běhá, že? :)). Za pozornost rozhodně stojí Cate Blanchett a to ani ne kvůli tomu, že hraje postavu mužského pohlaví (stejně je ze všech těch představitelů Dylanovi fyzicky nejvíc podobná), jakožto spíš tím, kterak dokázala tohoto folkového básníka přesvědčivě zahrát (chvílemi od originálu skutečně nerozeznatelná). Po druhé bych to už asi nedal, ale i tak je to velmi velmi zajímavá podívaná, doporučuji. (04.01.2013)

Ako to v prípade experimentálnych filmov býva tak I'm Not There nemusí voňať každému. Mne doslova páchlo. I'm Not There nie je na prvý pohľad divácky vďačný film a po stránke rozprávania je to vďaka častému preskakovaniu z jednej etapy Dylanovho života na druhú občas vlastne tak trochu zmätočné a možno je škoda, že sa každá ľubovoľná etapa neodohrá do konca aby bola následne nahradená ďalšou. Bob Dylan patrí medzi najslávnejších hudobníkov sveta o ktorom sa dá povedať, že bolo veľmi ťažké viac-menej v rýchlosti vysvetliť jeho verejný imidž a hudobný štýl, pretože ich Dylan dodnes vystriedal niekoľko a už preto bolo jasné, že ak sa Bob Dylan dočká filmovej biografia tak bude pred tým daným filmárom veľmi zásadný oriešok. (24.10.2022)

Souhlasím s většinou místních příspěvků. Takový výstřelek, originální paskvil, citová míchanice z šílených vajec zfetovaných slepic. Nelíbilo se mi, že každému příběhu byla dána rozdílná váha, rozdílný přístup. Nejvíc pak tedy z celého "dokumentu" vystoupili Heath Ledger a Cate Blanchett. Pěkná vzpomínka na hudební velikány při poslechu písní, citový rozpor při vyprávění jejich příběhů. Jako obraz Jacksona Pollocka, jako jazzová skladba. Smíchané a pozpřeházené, improvizované. Na úkor smysluplného a divácky přijatelnějšího děje nám tu zbyl poněkud přehnaný důraz na originalitu. Vcelku zábavné, ale jen jednou. Člověku to dojde, když už se blíží konec a z příběhu v něm moc nezůstane. 65% (10.02.2012)