Beze mě: Šest tváří Boba Dylana

Hned na začátku bych chtěl říct, že tohle není film pro každého. Ocení ho hlavně příznivci Boba Dylana (díkybohu, že jsem jeden z nich). Je to rozhodně originálně natočené, často jsem se však v ději (jestli se tak dá nazvat) ztrácel, možná mělo být nějak jednodušeji podané vystupování těch 5-6 herců, kteří měli hrát Dylana v různých životních obdobích. Rozhodně to však není špatný film, jen to chce se do něj ponořit, přemýšlet nad ním, nad charakterem všech postav...Některé ze situací však byly geniální - viz.povídání s Ginsbergem z jedoucího auta:) U mě by to bylo za 3*, hudba film však staví o stupínek výše. P.S. Osobně dám ale vždy radši přednost No Direction Home od Scorseseho...;) (16.01.2008)

Ups! Tak tu mám první velké zklamání letoška. Todd Hayness a jeho režie mi u Velvet Goldmine poměrně sedl, leč zde jde absolutně mimo mě. Snímek mě bohužel velkou část stopáže poměrně nudil a to i přes to, že máme na plátně hned pět hereckých osobností. Z nich mě skutečně zaujala (a to velmi) pouze Cate, kterou společně s povedenou (hlavně černobílou) kamerou a písněmi Boba Dylana, považuji za největší plus snímku a za nějaký čas asi jediné momenty, které se mi při vyslovení jména "I'm not there" vybaví. P.S. Heath chudák mohl jeden ze svých posledních hereckých výkonů věnovat jinému filmu, zde je IMHO zbytečný a nijak nevyniká. (30.01.2008)

V haynesovském období jsem byla z filmu nadšená, ale dylanovské pomatení dává mé přízni pěkně na frak. Pořád platí, že oceňuji ten koncept, že ta scéna s Bítlsáčky je k popukání a že nikdo asi nemůže představovat Dylana lépe než Cate Blanchett, ale mám dojem, že za těch sedm let od prvního shlédnutí se z filmu vypařila všechna šťáva. Dnes mi to přijde bez energie a nedotažené. Film s takovouhle premisou by měl mít minimálně čtyři hodiny, protože tak, jak je teď, má v sobě spoustu náznaků, ale žádné opravdové uspokojení. Pokud zná někdo Dylanův životopis zpaměti a ještě k tomu je scenárista, tak musí nutně trpět při pohledu na tu prázdnotu (mluvím o sobě ve třetí osobě). Také si pohrávám s myšlenkou, že když se dá vedle sebe několik Dylanových písní z různých období (a ještě k tomu v provedení různých interpretů), tak vzniká nemožnost vytvořit fungující hudební atmosféru. Soudtrack Sametové extáze byl skvělý, protože jednotlivé písně pocházely ze všech možných zdrojů, ale vnitřním naladěním byly stejné, vyprávěly příběh vzedmutí a pádu jedné dekadence. Tady pocházejí písně od jednoho autora, ale protože nevyprávějí jednotný příběh a i hudebně se velmi liší, vytváří mi to v hlavě spíš nepříjemný hluk než nějaký bohulibější souzvuk. (12.08.2014)

Im not there je film určený pre priaznivcov Dylana, ktorí majú jeho životopis podrobne naštudovaný a jeho tuctový filmový prepis by im nič nedal. Jeho osoba v podaní Balea a Whishawa je introvert, ktorý si žije vo svojom svete, odtrhnutý od reality. V podaní Ledgera a Gerea je to normálny chlapík ako ja, no a v podaní Blanchett je to zase extrovertný cynik. Takže aký nakoniec v skutočnosti bol a je? Možno je posolstvo filmu práve v tom, že je každým z nich. Okrem zábavnosti, spočívajúcej v identifikácii Dylana v týchto hereckých kreáciách film zaujme aj identifikáciou známych tvárí vo vedľajších úlohách. Moju dilemu, či slávne filozofické výroky známych umeleckých osobností niečo znamenajú, alebo sú iba výplodami stavov spôsobených rôznymi látkami, tento film nevyriešil. Ovládam chaos, ale ovláda chaos aj mňa? Som rád, že je moja mysel zbavená podobných pochodov. O živote Dylana neviem zhola nič, takže mi určite uniklo mnoho biografických faktov a súvislostí. (04.12.2012)

Film má veľmi veľmi zaujímavé herecké obsadenie, preto som sa na I'm Not There tešil. Ale musím sa priznať, že som čakal niečo iné. Podľa môjho názoru to mohol Todd Haynes natočiť aj trošku lepšie. Bolo tam dosť veľa okamihov, pri ktorých som sa nudil. Možno ma film neoslovil a nudil preto, lebo život, hudba a aj celkovo osoba Boba Dylana mi nie je veľmi blízka. Tri hviezdičky sú u mňa vážne len za to herecké obsadenie. (09.12.2008)