Blackbird Blackbird Blackberry
Shashvi shashvi maq'vali
Drozd v černičí
Blackbird Blackbird Blackberry
Blackbird Blackbird Blackberry
Blackbird Blackbird Blackberry
Blackbird Blackbird Blackberry
VOD (4)
Obsahy(1)
Etero je 48 let, žije v ospalé gruzínské vsi a v oprýskaném koloniálu prodává prací prášky a kosmetiku. Vesničané se na ni dívají jako na podezřelý úkaz. Etero má totiž nejradši samotu. Miluje dorty, řeku a ostružiny, které jí byly po celý život rodiči, spolužáky, kamarády i milenci. Nikdy se nevdala, nikdy nepoznala muže, nikdy po žádném netoužila. Vše se ale obrátí vzhůru nohama, když nečekaně zahoří k ženatému Murmanovi… Opětovaná láska je příslibem nového štěstí. Ale opravdu stojí za to, aby kvůli němu Etero opustila to své staré? Elene Naveriani ve své netradiční romanci Kos v ostružiní spojuje Kaurismäkiho komiku s vážnou tváří a melancholii svého krajana Otara Ioselianiho. (Artcam Films)
(více)Recenze (33)
Překvapivě kvalitní gruzínské drama na téma láska a sex starších a nezkušených. Mohlo by být takové téma zpracované v Gruzii pro mne atraktivní, něčím zajímavé? A mohlo a tím něčím je bezesporu představitelka hlavní role. Eka Chavleishvili nemá široko daleko herecké obdoby, tahle "diva" vyzrála snad jen pro tenhle snímek a už jen k vůli ní si film zaslouží doporučení. A nemusí zůstat jen u jedné přednosti, vliv Kaurismäkiho je zde patrný, ale nejde o žádnou prachbídnou nefunkční "vykrádačku", jen se prostě do gruzínského prostředí náramně hodí jemu podobný styl, který zde dotváří autentickou atmosféru, tak proč ne. Takže ač mne Elene Naveriani volbou zpracovaného tématu obcházela obloukem, jsem rád, že si její film svou kvalitou ke mě nakonec cestu našel, získal mé sympatie a zařadil se na seznam doporučitelných. ()
Taká príjemná ARTovka, ktorá neurazí. Na týchto filmoch sa mi páči, že ju kľudne mohli natočiť Islanďania, prípadne Škandinávci, prípadne akákoľvek iná národnosť a stále by bol ten film svojim spôsobom krásny a poetický... ()
Kosa viděti znamená životní přelom a nejen 48 let panenství je v tahu! Překvapivý gruzínský klenot s anticky vznešenou hlavní postavou. A ten konec: to byly slzy radosti či smutku ? ()
Typický artový snímok z prostredia gruzínskeho vidieka, ktoré je už svojou podstatou výnimočné a diváka zaujme sledovať tunajšie pomery. Príbehovo ma to až tak nenadchlo a pozerať na dvoch naháčov v pokročilejšom veku asi nie je moja šálka kávy, avšak scenáristicky to bolo fajn a malo to myšlienku. Každopádne u mňa len lepší priemer. 60 % ()
Před cestou do kina na tento film jsem si nic zvláštního nezjišťoval a bylo to dobře. Na první dobrou mě po východu ze sálu napadlo, že jsem viděl dlouhý a místy lehce nudný film o člověku, co vypadá jako dcera Brežněva a Fridy Kahlo (a taky jako režisérčino matka), která kvůli ptáčkovi ve křoví z nějakého zvláštního důvodu chytne druhou mízu. Po zamyšlení mě pak ale napadá, že mi to připomíná příběhy Zdeňka Svěráka, kdyby je psal v dnešní době a genderově vyvážené. Když se nad tím zamyslíme, paralely tam totiž docela jsou - hlavní hrdinka žije na nějaké malé vesničce kdesi na venkově, je považována trochu za podivína a komunita z ní má spíše jen legraci (Otík, děda Komárek). Ovšem na rozdíl od Svěráka, pro kterého je příznačný milý lidský humor a který má pro své postavy vytříbené skromné ale důrazné pointy, tento film se nežene tolik do vtipnosti, ovšem naopak vyniká v razantní a překvapivé pointě. A ano, jak jsem zmínil v úvodu, občas to na mě působilo utahaně a dlouze, ovšem neřekl bych že by tam byl nějaký záběr nebo postava nadbytečná. Spíše, opět v duchu Svěráka, je to taký ten "líný film", kdy zajímavý děj dlouze odtéká. Po technické stránce je třeba vyzdvihnout výkon v hlavní roli, protože je naprosto geniální a možná i kamerové pojetí, protože pěkně koresponduje jak s tempem herectví, tak s tempem příběhu. Celkově bych tedy snímek hodnotil na 4 hvězdy, jelikož jsem v ději občas spatřoval takovou tu prvoplánovou snahu šokovat, bez které se dnes už ale neobejde žádný festivalový film... ()
Můj první gruzínský film mě nezklamal. Vcelku obyčejný laskavý příběh se odvíjí v pomalém tempu, nechá nás nasát atmosféru vesnice (ta výrazně kontrastuje se závěrečnou návštěvou Tbilisi) a okolní přírody, vychutnat místní hudbu i Aznavoura a skoro ochutnat luxusně nadýchané zákusky, které hlavní hrdinka miluje a jsou spolu se zavařenými ostružinami asi jedinou odměnou v jejím skromném a stereotypním čekání na důchod, až si dá konečně nohy křížem. Fascinující a trochu naivní Etero není úplně sama: navštěvuje se s modernějšími kamarádkami, vede obchod, dojíždí do nedalekého města pro zásoby, je ale vyčleněna svou trpkou minulostí a tím, že nemá muže. Jí však samota vyhovuje maximální svobodou, zvlášť když pozoruje, že ani ostatní nejsou šťastní. Na prahu přechodu jí přišla do života láska nebo spíš vášeň, ale ani té se nehodlá se svou povahou podřídit, natož s ní chlubit. Předvídatelný závěr už jen dokončil proměnu zatvrzelé hrdinky... Jde o snímek spíš pro ženské publikum, kterému navíc nebudou vadit intimní detaily nedokonalých, zato konečně přirozených těl. ()
Komorní příběh se zajímavým zakončením. Celý je unášen v poklidném deštivém tempu, i když se vlastně pro hlavní postavu jedná o její životní přelomový okamžik. ()
Mne sa to veľmi páčilo. Hlavne tie scény a prostredie spolu vytvárali celok. Na prvý pohľad osamotená žena skrýva v sebe tajomstvá, ktoré by jej neuverili ani jej okolie. Film nie je však pre každého, ale takto nejak má vyzerať dráma. Dokonca by som si vedel predstaviť aj pokračovanie. ()
Pokud se přenesete přes úvodní sex dvou zralých ostružin, budete se postupně dostávat do formy a poetiky tohoto kouzelného filmu. Kolik jenom lidí toto zažilvá a přesto dokáže film takové téma naplnit. 28.4.2024. ()
I na vesnici žijí lidé s duší a Eka Chavleishvili je dokonalá nezávislá rebelka. Film který není přehlídkou vystajlovaných plastikových Bárbín a nabušených testosteronových borců. Pro někoho nuda, pro mne zapamatovatelné dílo. ()