Život je zázrak

Toto je Kusturica podle mého gusta. Sundal trochu nohu z plynu, ubral přehnanou, ztřeštěnou zběsilost a s lehkostí, nadneseností i šíleností sobě vlastní namíchal tento energický koktejl z dramatu, komedie a absurdity a poprvé se se značným citem vypořádal i s romancí. A vyšlo mu to. U mě na plný počet. Vše klasicky doprovázeno živočišným balkánským soundtrackem, v kterém absence Bregoviče nebyla nijak znát. Oslavná óda na život, který v režii temperamentního filmového mága působí jako pravdivý zázrak. (31.07.2010)

Divoký Emir na cestě za... čím? Za láskou? Za svou rodnou hroudou? Za vyrovnáním se s minulostí? Každopádně je to opět krásné, opět neuvěřitelné a všechny emoce provází totální destrukce. Není možné v celé bývalé Jugošce zřejmě ani souložit bez toho, aby to odneslo několik kusů nábytku, případně plot nebo i nějaká ta domácí zvěř. A ty šlágry o lese černohorském! (15.06.2017)

Kusturicovi "komedie", na to musí mít člověk minimálně chuť, je to dobrý humor a vytříbený smysl pro ironii, leč mne tento autor mnoho nenadchl. Balkánský problém je složitý, složitější, než v odlehčených pohledech, ale stále vřící a aktuální na mnoha místech a myslím, že je spíše nutnost prostoru pro zmapování celistvého problému a mentality lidu, než odlehčovat něco, čemu mnohý jiný Evropan stále ještě dobře nerozumí a měl by porozumět!!!!!!! (01.01.2010)

Tento film v sobě opravdu splétá všechny žánry, které jsou uvedeny. Během této dvou a půl hodinové bakánské exploze jsem byl pobaven, dojat, i napnut. Krom toho jsem nestačil kroutit hlavou nad všemi těmi bizarními detaily jimiž je film prošpikován. Začátek je sice rozpačitý a zdlouhavý, ale to je účel, jež má vykreslit rodinou životní situaci Luka, abychom pak mohli shlédnout kontrast oproti životu se Sabahou. Jedná se tedy o Kusturicovský standard. Jen trochu zamrzí absence hudby Bregoviče. Soundtrack z Život je zázrak sice nepostrádá typickou divokost, přišel mi však spíš na estrádní úrovni. (26.05.2005)

Hodně slabé tři hvězdičky a zklamání. Většina filmů je plná (opět v poslední době používám tuhle frázi) fraškovitých scén, které patrně mají symbolizovat balkánský temperament. Mně bohužel silně nesedly a strašně narušovaly nějakou tu myšlenku, kterou tu film měl. Zejména první polovina byla utrpením, zvlášť vždy když se na scéně objevila manželka hlavního hrdiny. S příchodem Sabahy ale přišlo i solidní zlepšení a mohli jsme být svědky dost pěkných scén. Celkové dojmy jsou ale silně rozpačité, film na mě ve výsledku působil jako strašlivě nevyvážený kočkopes, některé dějové linie mi přišly nepochopitelně ujeté. Ne, tohle vážně nebyl můj šálek černého čaje:-) (21.01.2009)