Život je zázrak

Kusturicův film je nádherný. Lidi v něm skáčou, tancují, baví se, žijí v naprosté symbióze se zvířaty, je to v podstatě moderní podoba ráje. Občas jim není do zpěvu, tak všechno kolem sebe rozbijí, rozdupou, ale vybijou si vztek a jedou dál. I když jsou smutní tak pořád žijí, a to tak, že naplno a intenzivně. Život je zázrak je film plný radosti ze života, naděje, krásy, lásky a šťastných konců. Jaký jiný válečný film vám tohle všechno poskytne? (10.08.2008)

Dosavadním vrcholem Kusturicovy tvorby je pro mě Černá kočka, bílý kocour a po shlédnutí snímku Život je zázrak se na tom nic nezmění. Kusturica je velice talentovaný filmař a Život je zázrak to jen potvrzuje. Najde se tam spousta perliček, výborných záběrů a vymakaných scén, jen je to celé poněkud přeplácané, chaotické a vzhledem ke stopáži přetažené. Chtělo to nůžky a zejména v první půli nemilosrdně vystříhat takové ty balkánské "folklórní motivy". Je to trošku felliniovské nebo jakubiskovské, ve stylu magického realismu, místy to sklouzává do grotesky, ono vůbec je na Kusturicovi znát, že se snažil podat balkánskou občanskou válku tak nějak hrabalovsky pábitelsky, s humorným nadhledem a bez zobrazení válečných hrůz. Trošku to připomíná hašteření myslivců ve Slavnostech sněženek s tím, že zbrojní arzenál je v tomhle filmu početnější... V první půli se Kusturicova výpověď o jedné zmatené době v jeho zemi díky množství postav a motivů úplně ztrácela a uvažoval jsem dokonce jen o třech hvězdičkách, ale romantická linie srbského železničáře a mladé muslimky ve druhé půli všechno napravila. S nadhledem se dá tenhle film označit jako příběh novodobého Romea a Julie s happyendem podaný groteskní formou. Celkový dojem: 80 %. (03.04.2009)

Divoký Emir na cestě za... čím? Za láskou? Za svou rodnou hroudou? Za vyrovnáním se s minulostí? Každopádně je to opět krásné, opět neuvěřitelné a všechny emoce provází totální destrukce. Není možné v celé bývalé Jugošce zřejmě ani souložit bez toho, aby to odneslo několik kusů nábytku, případně plot nebo i nějaká ta domácí zvěř. A ty šlágry o lese černohorském! (15.06.2017)

Na druhé zhlédnutí se mi tento film líbil o chloupek míň než prve před 9 lety - pár věcí tam občas trošičku zaskřípe (některé slabší herecké výkony apod.) - ale pořád je to asi můj nejmilejší Kusturicův film, který mi dokáže nesmírně zlepšit náladu. Po umělecké stránce asi nedosahuje kvalit UNDERGROUNDU (v němž se Kusturica podle všeho vzepjal ke svému tvůrčímu vrcholu), a není ani tak zábavný jako ČERNÁ KOČKA, BÍLÝ KOCOUR (který řadím k nejvtipnějším filmům, co znám), ale z mnoha důvodů mi je i přesto nejvíc blízký. Jak je pro Kusturicovy filmy příznačné, i zde se setkáme s odzbrojujícím balkánským temperamentem a neuvěřitelně podařenou hudbou (soundtrack jsme naposlouchal nepočítaně), silnou autorskou výpovědí a příběhem plným velkých emocí. Osobně mi jsou nesmírně blízké i všechny ty svérázné filmové postavy, jimiž je děj zaplněn - za všechny budiž zmíněna ústřední dvojice, kterou si prostě nejde nezamilovat a nedržet jim palce (Luka je neuvěřitelně sympatický chlapík, a Sabaha - v roztomilém hereckém podání krásné Nataši Tapušković - doslova září radostí ze života a optimismem), takže se nemohu divit, že jsem byl v závěru naměkko jak stará kurva, kdy se mi po tváři kutálely slzy jako hrachy. Tenhle film je čistá radost, a - jak to slovní spojení pro jeho zprofanovanost nesnáším - velkolepá oslava života, která podle mě dost možná strčí do kapsy všechny ty filmy, které mají v názvu slovo "život" a které se topí ve vyumělkovaném patosu a ohraných kontrastech typu "krutý svět dospělých očima nevinného dítěte". Zde je totiž hold životu vzdáván jen tak mimochodem, nenápadně, třeba když jedna postava jen tak sama pro sebe pronese: "Co naplat... Život je zázrak". V originále to podle mě vynikne ještě lépe: Život je čudo. Ano ano, život je čudo. (19.01.2015)

1225. hodnocený film: Již předchozím filmem jsem objevil genialitu režiséra Kusturici a musím i tentokrát jen uznale přikyvovat nadšením. Film v sobě opět dokázal skloubit válečné motivy, kdy jde především o přežití a smutné chvíle se střídají s těmi veselejšími, které přecházejí až v komediální momenty, které mnohdy převažují. Nechápu, jak si Emir dokázal ještě z osudu ubohých Jugsoslávců dělat srandu, ale jde mu to náramně a snad i proto se stal mým oblíbencem do té míry, že se těším na jeho další snímky. 4* si film samozřejmě zaslouží a podle mě mu k dokonalosti už jen chybí kousek. 4* (28.05.2012)