Důkaz

Příjemné překvapení v podobě Gwyneth Paltrow, kterou jsem nikdy nepovažovala za kdovíjakou herečku, ale tady byla vážně skvělá (neumím si momentálně představit někoho jiného, kdy by její postavu tak přesvědčivě zahrál). Navíc získávám stále větší dojem, že z Jakea Gyllenhaala se rodí nová áčková hvězda, líbil se mi již v "Půlnoční míli" či v "Donnie Darko", na "Mariňáka" (rež.: S. Mendes) se také těším. Film má výborný scénář, protože až postupně odhaluje všechny vazby otce a dcery, režisér ví, kdy co říct a jak to říct, každá postava má svoje místo (dokonce i nesnesitelná sestra). No prostě film, který ve vás po odchodu zanechá ještě dlouho dobrý pocit, takové to nepopsatelné cinéphilské potěšení. Přesně ten typ filmu, které můžu po kilech. (27.01.2006)

Celému filmu chybí zajímavá zápletka a s ní spojené napětí. Od začátku až do konce se vše vyvíjí podle předpokladů a jediné, co film trochu zachraňuje, jsou paralely v životě a pocitech dcery a otce a sklouzávání z matematického tématu k tématu lásky a důvěry. Snad za tyhlety světlé chvilky a snad i za Gwyneth Paltrow, která mě poprvé přesvědčila, že je herečka (teď ještě ale zbývá druhý krok - přesvědčit mě, že dobrá), dám dvě hvězdičky. Ale stále mi Gwyneth nepřipadá jako vhodná adeptka na takto velkou roli, která má utáhnout celý film na svých bedrech. Dokážu si na jejím místě představit třeba Jennifer Connelly, ale Gwyneth prostě ještě nedokáže vytáhnout podprůměrný film nad vody průměrnosti. [červenec 2006] (07.07.2006)

Gwyneth jako dcera geniálního matematika, která zdědila nadání po otci a otázka je, zda ho i nepřekonala, hraje tuhle zmatenou a nejistou dívku zatraceně dobře. Otcovo šílenství jí uvádí ve zmatek, takže tím, že myslí na cosi vyššího, než ostatní lidi, chvílemi neví, jestli je to všechno skutečně jen její dílo a navíc, jestli nemoc nezdědila i ona. Já v tom filmu viděla jen Gwyneth a i když jí Hopkins celkem dobře přihrával, ona je hlavním kladem filmu, který mě jinak zase tak moc nezaujal. (11.01.2009)

Nepamätám si, kedy som sa s hlavnou postavou identifikoval tak skoro a v toľkej miere. Aj vďaka výkonu Gwyneth Paltrow (ktorú na rozdiel od väčšiny prispievateľov od dávna považujem za veľmi dobrú herečku) som priam fyzicky pociťoval všetkú tú jej drásavú neistotu a frustráciu, chápal jej vzťahy a postoje k ostatným zúčastneným, ktorých role mali tiež jasný dôvod i pôvod. Peklo talentu v extrémnom nasadení je rovnaké či píšete báseň, vytvárate nový filozofický systém alebo sa hrabete vo vzorcoch. Tieto zápasy ma neprestávajú fascinovať a sám som sa išiel zblázniť z toho, ako ich John Madden vystihol! Z hravých, matematikou presiaknutých dialógov mi vzrušením búšilo srdce (pritom jej prd rozumiem), rymus rozprávania príjemne ukolísaval a ponechával priestor na meditáciu nad sledovanými udalosťami. Skrátka ZÁŽITOK, ktorému k úplnej dokonalosti chýba len o čosi menej štandartný výkon Anthonyho Hopkinsa (síce si strihol pár silných momentov, miestami však mierne prehrával) a aspoň taký menší katarzný výbuch závere, ktorý nič nepodčiarkol a nesčítal, iba obrátil list na nepopísanú stránku... A nakoniec, prečo nie? (20.07.2006)

Pred pár dňami som u filmu Navštívte raj napísal, že ide o nezaujímavo spracovanú zaujímavú tému. Film Dôkaz považujem za opačný prípad. Masová obľuba matematiky, najmä tej vyššej, nehrozí a preto sa scenárista s hercami museli veľmi snažiť, aby zaujali. Pomohlo im aj to, že matematika príbeh, psychické a vzťahové problémy aktérov iba rámcovala. Gwyneth Paltrow sa svojej úlohy zhostila výborne, u sira Hopkinsa sa iné ani nedá očakávať. Gyllenhaalov Hal na mňa pôsobil neprirodzene, Catherinina sestra naopak prirodzene odpudzujúco. Nenudil som sa, nič ma osobitne nenadchlo, takže obligátne tri hviezdičky. (13.07.2010)