Jak mít sex

V Cannes 'How to Have Sex' zabodovalo podle mě pro ten přechod mezi první polovinou, kdy sledujeme partu 16yo buchtiček, která předstírá sebevědomí, předstírá že "žije" svůj life naplno, aby udělala dojem na pár vylitých a vyjetých britských klobás, do druhé poloviny, kdy se naše hlavní hrdinka tak nějak dostává, nohama na zem a z blbé, až tupé záležitosti přechází do chladivější reality, s protaženým obličejem, nicméně můj zájem to alespoň trochu probudilo, protože do té chvíle jsem jen protáčel oči a přemýšlel, jestli to nevypnout. Nezlehčuju to. Neodsuzuju, že mladí, jsou mladí. Ale poslat šestnáctky samotné kdovíkam z pozice rodiče, je jedna otázka, druhá otázka je, jak snadno to vylitý klobásy zkouší "budu rychle, líbí se ti to rychle" a je přece jasný, že když udělá tohle (lehne si k tobě, dá přes tebe ruku), udělá i tohle (...), tím chci říct, pár otázek by se v tomhle filmu našlo, protože zpočátku to působí jako další z "...jedeme šukat na Ibizu". Nevím, možná mají ostatní víc sexu, protože jsou na to prostě dost blbí a nemají celkově problém... do doby, než ho mají. Jako drama je to solidní právě jen tím přechodem, a možná i tím, že se to nesnaží nějak moralizovat, jen to ukazuje věci tak, jak jsou. Zároveň mi to ale dává bolehlav, že není divu, že Svět stojí za hovno, všichni jsou mimo, ploší, bez jakékoliv hloubky, každý se jen snaží dělat dojmy, protože jsou nejistí a tak tu sledujeme tenhle výkvět, více a více sexy, více a více odvázaný, ale bez rozměru - každý dělá ramena, každý je fake, aby pak brečel v rohu, protože je pak pravda bolí. (20.01.2024)

7/10. Řemeslně kvalitně natočený film ze kterého po celou jeho délku nespustíte oči. Film by se měl spíše jmenovat "Jak mít zkažené prázdniny" a více by popsal děj filmu, ale chápu že to slovíčko na "s" upoutá více pozornosti. Dokážu i nedokážu pochopit chování hlavní postavy, a to především v tom ohledu, že každou nepříjemnou situaci, která se jí po čas filmu stane si nechává pro sebe. Chápu že ne každý je extrovertní typ, ale když na začátku filmu vidíte jak se právě ona chová dosti extrovertně a otevřeně, a pak v průběhu filmu otočí o 180 stupňů a uzavře se do introvertní podoby, strhává to za mě jakousi důvěryhodnost a autentičnost, které je tento film plný a nutno dodat, že se mu to až na mou výtku daří. Další nepolehčující okolnost kterou s tímto filmem mám je ta, že jsem už viděl daleko lépe zpracované filmy/seriály na podobnou tématiku, které možná šly někdy až za hranu, ale dokázaly divákům sdělit myšlenku v daleko uvěřitelnější formě, než se stalo právě zde. Na druhou stranu musím ocenit to, že se snímek nesnaží nikoho moralizovat a vsází na divákovo "domyšlení" po skončení filmu. Závěrem se sluší říct, že se jedná o zajímavý artový snímek, který uběhne jak voda. (06.12.2023)

Britsko-grécka dráma Ako mať sex sa spočiatku javí ako niekoľkodňová, neónmi prežiarená, tínedžerská jazda, ktorá snáď ani nemá tendenciu vyvinúť sa v niečo hlbšie. Ale pozor, veľký omyl. Okrem silne autentického herectva je tento debut výnimočný tým, ako s vysokou citlivosťou zachytáva krehkosť dospievajúceho človeka, nespoľahlivosť teen vzťahov a súčasne bolestivú skúsenosť a sklamanie mladého dievčaťa, ktoré zisťuje, že medzi jej vytúženou predstavou a realitou zažitou počas svojej prvej sexuálnej skúsenosti, bola veľká odchýlka. (18.10.2023)

Tři bristké teenagerky jedou dělat bordel do party letoviska v Řecku. Jedou do plnejch stejně jako většina lidí na tomhle místě. Párty, alkohol, drogy a sex. Někoho to rozhodí, někoho ne. Nejde se tolik úplně do extrému, co se týče eskalace děje a působí to tím pádem hodně civilně a uvěřitelně. Věřím, že tohle se děje stovkám podobných dívek. Bohužel já v tom asi i díky tomu nevidím nic stěžejního nebo ocenění hodného. Obrovský úspěch v Cannes připisuji tomu, že za vším se hledá senzace a je potřeba něčemu dát kredit a dát tomu punc události. Stále je to indie film, který uvidí naprosté minimum lidí. Tím pádem s minimálním dosahem. Nicméně je nutné ocenit dívčí sestavu v tomto filmu. Velmi dobrá herecká práce. Nic víc tam nevidím. (22.04.2024)

How to Have Sex broke my heart: it shows that consent is still a hazy concept. This must-see film about youthful hedonism reveals how far we haven’t come. To be clear: your daughters and sons (all young people) need to see this film, and so do you. The film tells a fundamental devastating truth: that, however much sexual consent is theorised, debated and culturally disinfected, “out in the field”, where it matters, where the real girls and boys are, it remains a slippery concept, and too often a non-existent one. Sexual opportunists and outright predators have found new hacks into the system. How, in the moment, it may be hard for a young person, male or female, to advocate for themselves: to not be rushed or pushed. How they could feel embarrassed, uncool, anxious they’re killing the vibe. They could also not realise that the other person may be an evolved manipulator who’s learned how to parrot the consent narrative (ask the question, bank the reply) but is effectively ambiguity-proof; who doesn’t much care if the eyes say “No”, so long as the mouth says “Yes”. And afterwards, yet more pressure of the postcoital variety: don’t overreact, don’t make a fuss.   All this is important because when sexual inarticulacy strikes, it can obfuscate the red lines of consent. How consent should happen before sex, not during or after. That true consent is given/received cleanly, not swathed in grey areas and remorse. That consent can’t be given when a person is incapacitated (asleep, drunk). It is a right (the law), not some folksy courtesy that can be dispensed with when it’s inconvenient. That sex without consent is rape. Sometimes, it’s a “special” kind of rape: rape no one wants to call rape; (to be fair) rape that some people still don’t realise is rape. But it’s rape nonetheless, not the “sexual bad manners” of yesteryear. (19.12.2023)